Pomlouvání, krádež svačiny, zavírání do skříně, nevhodné poznámky na adresu rodinných příslušníků... Taková slova se objevují na papírcích, které se jako had táhnou po celé třídě základní školy na pražském Žižkově. Právě zde totiž probíhá třídenní kurz zaměřený na prevenci šikany.
Učitelé dostali za úkol napsat, jaké jevy považují za projevy šikany. Nyní se má každý z nich chopit jednoho napsaného slova a stoupnout si na určité místo ve třídě podle toho, jak závažný mu jev na papíře připadá.
„Mám focení spolužáků na sociální sítě bez jejich souhlasu. Stoupl jsem si dopředu. To, že mě někdo vyfotí na mobil a dá to na Facebook, mi nepřijde nijak hrozné, nám učitelům se to děje pořád,“ říká jeden mladý učitel. „Já bych si naopak stoupla na druhý konec třídy. Nedovolené fotografování a umisťování fotek na sociální sítě mi připadá strašné,“ oponuje jiná učitelka.
„Tady vidíme, že každý nahlíží na to, co je a co není projevem šikany jinak a proto se musíte naučit odhalit, co je ještě nevinné škádlení a co už by mohlo značit problém,“ říká lektorka.
Učitelé si stěžují na šikanu více než děti, říká školský ombudsman |
Právě se vztahy ve třídě mají učitelé často problém. Jak ukázalo nedávné dotazníkové šetření Akademického centra studentských aktivit a ministerstva školství, učitelé si s řešením šikany neumí poradit. Z pedagogických fakult odchází připraveni učit obor, který vystudovali, ale chybí jim vědomosti o tom, jak zvládat vztahy ve třídě, řešit kázeňské problémy nebo komunikovat s rodiči. Řada učitelů si proto ani neuvědomuje, jak důležitou roli hrají v tom, aby děti naučili, jak se chovat k ostatním dětem.
„Učitelé jsou silní v oborech, které vystudovali, ale nerozumí skupinové dynamice, protože to se na pedagogických fakultách neučí. Ředitelé si stěžují, že učitele musí často doučovat, co je ve škole normální. Ovšem najde se také spousta škol, která to neřeší a pak se to právě projevuje na vztazích mezi dětmi. Často zbytečně vznikají vztahy, ve kterých katalyzuje napětí,“ říká manažer programu Minimalizace šikany Milan Kotík.
O šikaně se dřív nemluvilo
Právě projekt Minimalizace šikany pedagogy vzdělává v tom, jak šikanu řešit a jak ji vůbec rozpoznat v jejích začátcích. Program, který zaštiťuje ministerstvo školství, funguje již od roku 2005.
„Tenkrát bylo téma šikany tabu, školy o ní nemluvily. Jejich postoj byl takový, že se šikana neděje a proto není co řešit. Situace se změnila. Dřív si lidé mysleli, že se šikana týká jen psychicky nemocných dětí a děje se v okamžiku, kdy škola selže. Dnes si uvědomují, že šikana je přirozený jev, projev agrese, hledání místa ve skupině nebo třeba také projev nudy,“ říká Kotík.
Zkušenost z kurzu má Základní škola Antonínská v Brně. „Naši učitelé, kteří výcvikem prošli, jsou citlivější. Vnímají symptomy, které na něco ukazují. Dřív tyto symptomy vnímali tak, že se jedná o běžné chování, které je třeba na hraně, ale nepoznali, že se jedná o zárodek šikany. Chyběl jim výcvik. Vnímají slovní ataky, mimoúrovňové chování dětí i jejich zapojování do skupin, analyzují třídní klima,“ popsal iDNES.cz ředitel školy Libor Tománek.
Zpověď matky, která přišla o dceru: Oběsila se i kvůli školní šikaně |
Dnes mají hlavně větší školy k dispozici psychology nebo metodiky prevence, kteří umí se vztahy ve škole poradit, jenže těch je málo, nebo na ně škola nemá peníze. Navíc takoví pracovníci nemohou být třídnímu učiteli pořád po ruce.
„Je dobré, že je ve škole někdo, kdo upozorní učitele, že špatně postupuje, na druhou stranu spousta učitelů to bere tak, že když je ve škole specialista, nemusí se vztahům ve třídě věnovat. Je nutné, aby každý třídní učitel věděl, co má dělat, že si má najít chvilku, aby se s dětmi bavil, zjišťoval, zda ve třídě není někdo vyloučený, s kým ostatní třeba nechtějí bydlet na výletě a podobně. To se musí učitelé naučit,“ dodal Kotík.
MŠMT: Ucelený systém není
Mluvčí ministerstva školství Jarmila Balážová říká, že některé fakulty mají vzdělávací program na oblast primární prevence rizikového chování, ale nejedná se o ucelený systém, je to záležitostí každé jednotlivé fakulty.
„Vysoké školy jsou autonomní, nicméně z pohledu ministerstva školství by bylo vhodné, aby se vzdělávání v této oblasti pedagogické fakulty věnovaly,“ poznamenala Balážová.
Například na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy procházejí všichni studenti několika povinnými předměty, jejichž součástí je i problematika vztahů v dětském kolektivu.
„Nelze však samozřejmě zaručit, že každý absolvent po nástupu do praxe dokáže získané znalosti v dostatečné míře uplatnit, protože jde také o jeho osobnostní kompetence a dispozice,“ říká mluvčí Pedagogické fakulty Tomáš Bederka.
Systém na odhalení šikany používá už tisíc škol
Brněnští studenti vytvořili aplikaci „Nenech to být“ na odhalování šikany. Do programu, který zaštítilo i ministerstvo školství, se zapojila již tisícovka škol po celé republice. Studenti mohou prostřednictvím aplikace anonymně upozornit, že je jejich spolužákům ve školách ubližováno.
Kvůli spolužákům se chtěl Štěpán zabít. Teď chce pomáhat šikanovaným |
Děti prostřednictvím aplikace ohlašují sexuální narážky, sebevražedné tendence i sebepoškozování. Téměř v polovině případů se děti svěřují s fyzickými útoky. „Dnes mu třískli hlavou o zeď takovou silou, až se sesul k zemi a chvíli mu trvalo, než se posbíral,“ stojí například v jednom takovém hlášení.
Projekt ukázal, že velkým problémem je kyberšikana, která se vyskytuje minimálně v 15 % případů. „Kluci ji vydírají nahýma fotkama, je mi jí líto,“ píše se například v jednom z hlášení. „Časté jsou i facebookové skupiny či stránky zaměřené specificky na zesměšňování oběti,“ vysvětluje spoluzakladatel aplikace Jan Sláma.
Od září byla spuštěna nová verze aplikace, do které se budou moct zapojit také zřizovatelé škol, kteří tím získají data a statistiky o rizikovém chování v regionu.
