„O jejích posledních chvílích víme už poměrně dost. Mnohé dosud nebylo zveřejněno. Například nelidský scénář i způsob provedení popravy dušením,“ říká Aleš Kýr, který poslední minuty života Milady Horákové zmapoval.
Podle něj dostala odsouzená škrtidlo a katův pomocník tahal lanem za její spoutané nohy, až ji udusil. „Šlo o mimořádně trýznivou smrt,“ řekl Kýr. Od zahájení popravy po okamžik, kdy lékař konstatoval smrt, uplynulo téměř čtvrt hodiny.
Kat ji prý odmítl popravit. Je to pravda?
Nelze to ani potvrdit, ani vyvrátit. Jde o svědectví bývalého politického vězně, jemuž se měl svěřit mistr popravčí Vladimír Trunda. Ale nelze to doložit. Vše naopak dokazuje, že kat Trunda, který popravoval v padesátých letech, popravil i doktorku Horákovou.
Proč zmizela oprátka, na které byla Milada Horáková oběšena?
Po doktorce Horákové nemělo prostě zůstat vůbec nic. Ani ta oprátka. Po popravě ji hodili do rakve zavražděné a vše spálili v krematoriu. Až do roku 1954 se popravovalo stejně jako po válce. Doktorka Horáková byla tedy sprovozena ze světa stejně jako třeba K. H. Frank. Na šibenici typu „prkno“.
Co to znamená?
Šlo o mimořádně trýznivé sprovození ze světa. Když se podíváme na rozdíl mezi časem zahájení popravy a časem, kdy lékař konstatoval smrt, uplynulo deset, dvanáct i třináct minut. U Horákové trvala poprava dlouho. Téměř čtvrt hodiny. U popravy byl přítomen lékař, jenž po zahájení škrcení v určitých časových intervalech vystoupil na schůdky a fonendoskopem si poslechl srdíčko odsouzeného.
Milada Horáková25.12.1901 - 27.6.1950 Česká politička byla obětí justiční vraždy během komunistických politických procesů v 50. letech 20. století za vykonstruované spiknutí a velezradu. Byla jedinou ženou popravenou v rámci těchto soudních řízení. Díky své neústupnosti během soudu se stala symbolem odporu proti totalitě vládnoucí komunistické strany. |
Jak taková šibenice typu „prkno“ vypadala?
Na silném prkně byl hák, na který se pověsilo škrtidlo. Nešlo tedy o oprátku. Ve spodní části šibenice byla kladka, přes ni vedlo lano, jímž měl odsouzený spoutané nohy. Za lano tahal na druhém konci katův pomocník. Odsouzený se pomalu udusil.
Lze rekonstruovat popravu Milady Horákové?
Poměrně přesně. Podle tehdejších předpisů byli odsouzenci na smrt umístěni ve zvláštní cele, která byla otevřená a hlídaná čtyřmi dozorci. Den před popravou byli vyrozuměni příbuzní, aby se přišli rozloučit. V případě Milady Horákové se rozloučení konalo večer předtím. Bylo jen vestoje, trvalo asi dvacet minut. Kolem půl páté ráno 27. června byli odsouzení vyváděni na popravní dvorky. Stály tam dvě šibenice. První šel Záviš Kalandra. Milada Horáková poslední.
Proč šla Milada Horáková až poslední?
Osobně se domnívám, že šlo režimu o to, aby co nejvíce trpěla. Vůdce skupiny šel vždy až naposled. Určitě to muselo působit na její psychiku, když věděla, že před ní umírají lidé. Dalšího dozorci vyvedli, když se uvolnila jedna ze dvou šibenic. Přičemž popravený musel podle předpisu viset půl hodiny. Kat s dvěma pomocníky se mezi tím vždy přesunuli na druhý dvoreček se šibenicí. Podle všeho tam i svačili, protože jsem se od bývalé politické vězeňkyně dozvěděl, že po popravách na těch dvorečcích vždy uklízeli papíry od svačiny.
Kdo určoval postup poprav?
Popravy měly pevný řád, který vypracoval politický sekretariát ústředního výboru komunistické strany. Musela se jím striktně řídit prokuratura. Vyplývá to ze zprávy o situaci při výkonu trestu smrti z roku 1954. Tehdy byla zrušena krajská popraviště a jako jediné místo poprav byla určena pankrácká věznice. Vznikla zde popravčí cela s ocelovým kolíkem ve zdi a propadlištěm, které se ovládalo pákou z vedlejší místnosti. Tam se popravovalo až do zrušení trestu smrti v roce 1989. A až do roku 1960 tam byli popravování političtí vězni.
Prý byli odsouzení vedeni k šibenici v neprůhledných svářečských brýlích?
Používali je spíše při eskortování vězňů, aby je dezorientovali v prostoru. Nemyslím, že by Miladu Horákovou vedli na popravu s takovými brýlemi či páskou přes oči. Alespoň její poslední slova tomu nenasvědčují.
