Vláda nepadla. Věci veřejné se nakonec nechaly ukonejšit. Podle neoficiálních informací jim však musel Petr Nečas jako bájná Salome předložit na míse ne přímo hlavu Jana Křtitele, ale policejního prezidenta Martinů.
Dohoda, kterou posvětil a garantoval Václav Klaus, však umožňuje i ODS zachovat si tvář. Otázka je, zda korupční skandál na ministerstvu životního prostředí, který odhalila MF DNES, nakonec nebude pro vládu nesnesitelný.
Proč vláda nepadla?
1) V zájmu Johnovy a Bártovy strany nebylo zbourat vládu, i když s tím koketuje. Její příznivci od ní čekají větší radikálnost, ale úplný skok do neznáma je velice riskantní. Mohla by se propadnout do nebytí.
2) Prezident Václav Klaus si pozval rozvaděné koaličníky na Hrad a měl k nim politicky silnou řeč. Jeho neformální i formální autorita mohla vedle ujasnění si zájmů zapůsobit.
3) Kdo sledoval dění ve Sněmovně, mohl po návratu koaličních špiček z Hradu vidět zklidnění. Poslanci začali opět šibeničně žertovat, jak je jejich zvykem. Při schůzi o zdravotnictví, která předcházela hlasování o důvěře, už zase vesele četli noviny a hráli pod lavicemi piškvorky a posílali si legrační esemesky. Když jde o život, tak se to většinou nedělá.
Možné však bylo všechno. I to, že se véčka zachovají jinak, než se zdá. I to, že poslanci vládní koalice odejdou a opozice nebude mít potřebnou většinu pro vyslovení nedůvěry. Nakonec všichni dodrželi stranickou linii. To je sice trochu nudné, ale rozvážné. Dokonce se hlasovalo už v deset večer, ačkoli si poslanci umožnili rozhodovat i po půlnoci. Před Vánocemi by se jim však špatně peklo.
Vyslechli jsme si argumenty a řeči. Cinknuté podle stranické příslušnosti. Pojďme si dovolit luxus úvahy. Zasloužila si vláda, aby padla? Kdybych například hlasoval já, čím bych se, nejsa straníkem, řídil, než řeknu magická slova "pro návrh" nebo "proti návrhu"?
Co mluví proti vládě? Kabinet sice začal s velkou podporou a nadějně, navíc se většině normálních (i levicových) lidí ulevilo, že nevládne Paroubek. Nečas však zatím mnoho nepředvedl.
Pro návrh nedůvěry
1) Drobilova aféra. Díky reportérům MF DNES vyšlo najevo, že buď nejbližší poradce, nebo sám ministr životního prostředí Drobil se pokoušeli manipulovat ve svůj prospěch státními penězi. Drobil si navíc při rozhovoru se svým podřízeným Michálkem, který vše nahrával, vedl zcela nešikovně nebo skoro zločinně, když ho nabádal, aby nahrávky zničil.
Podivně jednal i ministr vnitra Radek John. I jeho Michálek na problém upozornil, on mu však nedokázal poskytnout podporu. Premiér Nečas odmítl Michálka přijmout. Toto jednání nejspíš nebylo vadné, nemohl skutečně jako premiér do věci zasáhnout. Po provalení aféry se však za Drobila postavil s přílišnou stranickou vehemencí.
2) Nejasné vyhlídky. Kabinet sice slibuje zásadní reformy, zatím se však kromě problematických škrtů neděje nic. Vzhledem k tomu, jak nejisté jsou kroky Věcí veřejných, je sporné, zda může Nečas dalekosáhlou modernizaci země prosadit jinak než další agonií topolánkovského typu. To raději předčasné volby.
3) Korupce. Nejen Drobilův skandál, ale spousta dalších zjištění ukazují na to, že úplatkářství není výjimka. Ba je živným roztokem, v němž si libují všechny politické strany. Vláda možná může nějak dosáhnout toho, "aby se kradlo míň", ale v jejím zájmu není rozložit celý korupční systém.
4) Radek John. Výkon Radka Johna ve funkci ministra vnitra je příšerný. John uspěl ve všem, co v životě dělal, klobouk dolů. V ministerské funkci však selhává na inteligentního člověka až nepochopitelným způsobem.
Proti návrhu nedůvěry
1) Petr Nečas. Možná je to zavilý straník a politický matador. Zároveň jeden z mála lidí, kterým můžete ve vysoké politice věřit.
2) 118. Velká většina poslanců se shodla na koaličním programu. Bez ohledu na aféry a jejich závažnost jsou modernizační reformy tím nejdůležitějším, co země potřebuje. Vláda je schopna připravit je ve slušné podobě. Obrovská podpora ve Sněmovně je v zemi křehkého vládnutí jedinečnou šancí na jejich přijetí. Propást ji by bylo naprosto šíleným selháním reprezentace pravého středu.
3) Opozice. Sociální demokracie (o komunistech raději nemluvme) nepřišla s žádnou rozumnou alternativou reforem. Přes řeči o politické kultuře se zaměřuje na čistou destrukci. Pokud by ji teď někdo pozval k prostřenému stolu moci, musela by si nejspíš najmout Nečase a jeho ekonomické odborníky, aby jí připravili program.
Mnohé argumenty proti vládě jsou silné. Argumenty pro ni jsou spíše přísliby a naděje. Nemohu se vylhat z toho, jak bych hlasoval, když bych dohrál piškvorky ve Sněmovně. Hlasoval bych "proti návrhu vyslovení nedůvěry". A potichu, aby to novináři neslyšeli, bych dodal: "S těžkým srdcem."
