Poslední dva roky života trávíte ve vazební věznici. Jaké pro tu pro vás je?
Velice těžké. První rok jsem dost trpěl, ale zároveň cítím obrovskou změnu uvnitř. Dřív jsem žil v klášteře v Nepálu, tady to je taky takový klášter. Hodně medituju a samota mi vyhovuje, trpení beru jako možnost se něco naučit.
Co jste se zatím naučil?
Učím se trpělivosti, akceptaci, lásce ke všem filozofiím a kulturám. Zjistil jsem o sobě hodně věcí. Hodně se tady setkávám s kaplanem a psychologem. Najednou mám čas na věci, na které jsem nikdy dřív čas neměl, na studování literatury.
To zní, že to berete celkem pozitivně.
A jak jinak to mám brát? Snažím se prostor tady využít, jak nejlíp umím. Napsal jsem tu už dvě knížky, dělám různé práce, náramky, mám prostor na meditace. Nechci jenom zabíjet čas. Jinak je to ale hrozné, nikdo si nepředstaví, jaké je koukat se dva roky do zdi. Tady v Olomouci se vedení i pracovníci věznice opravdu snaží, aby pobyt byl pro vězně co nejsnesitelnější. Za to jim moc děkuji. Pro mě je dnes důležité i to, že je tady teplá voda, z okna kolem jsou můžu vidět stromy, slyším občas ptáky.
„Liána duše“ Ayahuasca
|
Zmínil jste, že píšete knihy. O čem pojednávají?
O příběhu, jak a co se stalo, že jsem skončil tady. Zapisuji i hovory s lidmi tady, protože jsou velmi zajímavé. Je to pro mě setkání dvou světů. Také píšu o ayahuasce, jak funguje, jak mi pomohla a ovlivňuje mě dodnes. Můj zážitek s ní mě změnil natolik, že dnes vězení snáším úplně jinak než ostatní.
Meditace a pak zásahovka
Tím se dostáváme k tomu, proč tu jste. Našel se u vás nápoj ayahuasca s halucinogenní látkou DMT, která je v Česku nelegální. Jak na vás policie přišla?
Na letišti ve Frankfurtu, v Lipsku a v Miami byly zadrženy tři balíky z Peru, které byly adresovány mně. Otevřeli je, udělali zkoušky a zjistili, že obsahují DMT. Na základě toho se zahájilo trestní stíhání.
Vy ale tvrdíte, že na vašich ceremoniích jste ayahuascu s DMT požíval pouze vy, nikoli vaši klienti.
Když se mě lidé ptají, zda jsem užíval v Česku ayahuascu s DMT, přiznávám, že to je pravda. Objednával jsem ji, ale vždy jen pro sebe. Když mi balík nedošel, objednal jsem druhý a pak třetí. To jsem ještě nevěděl, že všechny byly zadrženy. V den, kdy u nás měla začít ceremonie, k nám vrazila zásahovka. Našli 368 gramů ayahuascy s DMT, to by nestačilo ani na ceremonii pro pár lidí. Nevím, proč tam přišli před ní. Řadu měsíců nás denně sledovali a znali každý náš krok. Kdyby tam vrazili během ceremonie, mohli zjistit, co se pije. Ale to se nestalo. A žádná jiná nelegální látka, než 368 gramů nápoje s DMT, u mě doma nebyla.
Naopak našli asi čtyři kilogramy stepní růže, rostliny v podstatě totožného složení, jako ayahuasca, ze které jsem připravoval nápoj určený pro účastníky ceremonií, a která mi mimochodem byla jako nezávadná policií vrácena.
Za šamanský elixír šli do vězení. Absurdní, tvrdí experti a volají po legalizaci |
Jaké účinky má nápoj bez halucinogenního DMT?
Způsobí nevolnost, zvracení, ale poté taky celkovou očistu těla i duše. Spolu s relaxační hudbou, šamanskými hudebními nástroji, správným způsobem dýchání, tancem, aroma i chromoterapií, vlivem okolní přírody i kolektivu dokáže u účastníka navodit změněný stav vědomí i bez DMT. To mi však soud nevěří.
Účastníci se nesetkávali s vizemi ani halucinacemi. Byl jsem v kontaktu s lékaři i psychology a v případě, že jsem u účastníků zjistil potřebu konzultací s odborníky, domlouval jsem jim schůzky u nich.
Na základě jakých důkazů soud rozhodl o vaší vině?
Policie zpětně zjistila, kolik balíků a jaké hmotnosti mi za pět let z Peru přišly. A aniž by věděli, co v balících skutečně bylo, dospěli k závěru, že mi chodila výlučně ayahuasca s DMT, kterou jsem měl podávat účastníkům ceremonií. Vůbec nerespektovali, že jsem objednával ayahuascu bez DMT, že jsme s manželkou objednávali pro sebe, účastníky ceremonií i naše známé peruánské oblečení a potraviny, suroviny a materiály, ze kterých manželka vyráběla upomínkové předměty. Také jsme si nechávali posílat spoustu bylinek, protože se zabývám jejich zdravotním užitím. Všechny bylinky, které u mě doma našli, prošly laboratoří a vrátili nám je s tím, že jsou legální.
Případ Kordysovi
|
Co se dělo dál?
Naše argumenty nikoho nezajímaly. Nebylo respektováno, že jsem prováděl i ceremonie bez ayahuasky, například indiánské saunové ceremonie, cacao ceremonie, aromaterapie a plno dalších.
V prohlášení účastníci podepisovali, co je nutno dodržovat před i v průběhu ceremonií, třeba že je zakázáno během rituálů požívat alkohol, je potřeba mě poslouchat a tak dále. Těchto dokumentů jsem měl doma přes 1300, a soud to vzal tak, že více než 1300 lidí mi zaplatilo tisíce korun, aby u mě brali drogy. Nepotvrdil to ale jediný svědek ceremonie a nenašel se ani jiný věrohodný důkaz.
Je paradoxní, že jsem vždy byl odpůrcem alkoholu i drog, a přišla na mě protidrogová police. Navíc přece kdybych vám prodával drogy, nebudu archivovat vaše jméno a příjmení. Je to nelogické.
Podle soudu jste si přišel na miliony korun.
Slyšet toto je pro mě nejtěžší. Od začátku se mě dotýká, že mě viní ze ziskuchtivosti. Předtím jsem měl luxusní život, dobrou práci. Všeho jsem se zbavil a začal jsem se věnovat terapiím a ceremoniím, chodil jsem v potrhaných botách a nežil jsem vůbec luxusně. Pochopil jsem, že štěstí spočívá v něčem jiném. A teď jsem tady jako člověk, který měl dělat něco nelegálního za účelem obohacení.
Přitom v odposleších, které byly ve spisu, jsou například hovory a SMS zprávy s mojí maminkou, kde jí píšu a prosím ji, aby mi půjčila peníze na uhlí. Kdybych vydělával miliony, tak to přece nepotřebuji. V dalších odposlouchávaných hovorech s přáteli jsem říkal, že chceme být s Karolinkou (Jaroslavova manželka, pozn. red.) co nejvíce samostatní, žít ze slunce a země, abychom si vše pěstovali a nemuseli chodit vůbec do obchodu.
Nyní Jaroslav předčítá z dokumentu záznamy telefonního rozhovoru s přítelem, na kterých je v češtině a polštině přepsaný policejní odposlech.
Jak dlouho vás policie sledovala a odposlouchávala?
Deset měsíců. Potom na nás domů vtrhlo dvacet lidí se samopaly. Za tu dobu, co nás dennodenně sledovali u toho, jak zpíváme na zahradě mantry a pěstujeme brambory, mohli pochopit, že nejsme žádní nebezpeční zločinci, ale stalo se.
Doma jste ale měl DMT a držení této látky je ilegální.
Věděl jsem, že DMT doma legálně nemohu mít. Ale jedna z tradičních metod ceremonie, kterou jsem si zvolil, spočívá v tom, že šaman užívá ayahuascu s DMT. Navíc vím o spoustě lidí, kteří měli tuto látku doma a nikdo z nich nestrávil ani den ve vazbě.
Ayahuasca mi změnila život
Kdy jste měl ayahuascu poprvé?
V roce 2012 v Polsku. Překvapila mě, protože mi všichni říkali, jaké budu mít vize, že něco krásného uvidím. A neviděl jsem nic, jen jsem zvracel. Byl jsem trochu zklamaný, cítil jsem jenom fyzickou očistu. Druhý den jsem šel do lesa, sedl jsem si a najednou ze mě začaly téct všechny životní emoce, začal jsem plakat. Vůbec to nedovedu slovy popsat. Najednou jsem začal mít úplně nový pohled na život. Od té doby jsem každý rok cestoval do Peru, protože jsem chtěl vidět, jak ceremonie dělají místní kmeny.
Jak k nápoji přistupují tam?
Je potřeba říct, že v Peru je ayahuasca naprosto legální. Berou ji jako národní bohatství. V Brazílii se podává na uklidnění a zlepšení psychického stavu vězňům.
O ayahuasce mnoho jejích uživatelů říká, že je zbavila psychických problémů nebo také závislosti na alkoholu či drogách. Co přinesla vám?
No, nyní mohu říct, že mi přinesla poslední dva roky tady. Ale jinak mi změnila život. Pochopil jsem věci, které bych jinak nikdy nepochopil. Jejím vlivem jsem změnil stravu, začal meditovat, zlepšila se mi imunita. Ale zároveň mi změnila pohled na ostatní lidi. Když ji užívám během ceremonie, tak vidím, jak druhému člověku je a jak mu pomoct.
Nejvíce Jaroslava mrzí to, že ho viní ze ziskuchtivosti. Svého luxusního života se totiž zbavil a začal se věnovat terapiím a ceremoniím. (12. října 2022)
Měl jste někdy od účastníků negativní odezvu?
Někteří si stěžovali, že přišli kvůli vizím, ale neměli je. Ale ayahuasca bez DMT vize nezpůsobuje. Lidi, kteří k nám chtěli přijet kvůli novému relaxačnímu zážitku s drogami, jsme odmítali. Jinak jsme ale nikoho nepoškodili, nikomu neublížili, právě naopak. Dodnes mi chodí do věznice dopisy od účastníků, kteří píšou, že nechápu, jak se to všechno stalo. A že díky naší ceremonii například přestali pít alkohol, srovnali si život a nyní mají dítě a ženu. Někdy nám účastníci děkovali dokonce za to, že jsme je zachránili před sebevraždou.
Jak se vám takové dopisy čtou?
Chce se mi z toho plakat. Na začátku jsem měl advokáta přiděleného od státu, protože jsem na svého neměl peníze. A najednou přišel můj současný pan advokát a řekl, že za ním přišli lidé a složili se, aby mě obhajoval. Měl jsem slzy v očích. Poslední rok mě oba dva moji advokáti obhajují zadarmo, protože se do případu tak vžili. Říkám to klukům ve vazbě na vycházkách, nikdo z nich mi to nevěří.
Svoboda uvnitř
S kým sdílíte celu?
Celou dobu mě stěhují a žiju s různými lidmi. Bohužel nemůžu být ve volné vazbě, kde jsou lidé s nízkými tresty, takže celou dobu trávím s lidmi, kteří sedí za vraždy, drogy, těžkou kriminalitu. Měl jsem trochu strach a na začátku to bylo hrozné, ale teď už se v tom umím pohybovat, domluvím se s každým. Tady v Olomouci jsem na cele s pánem, kterému hrozí doživotní trest. Dobře spolu komunikujeme, každé ráno meditujeme. On to nikdy nezkoušel a najednou říká, že mu meditace pomáhá pro lepší náladu.
Vryl se vám nějaký z příběhů vašich spoluvězňů?
Potkal jsem se s jedním člověkem, se kterým měli bachaři problém. Měl na ostatní špatný vliv. Vzbuzoval strach, byl to velký člověk, s nikým nemluvil. Když ho dali ke mně do cely, snažil jsem se s ním povídat a řekl jsem mu, že i on má dobré srdce. A po půl hodině se na mě podíval a zeptal se: ‚A jak to víš?‘ Asi se mu ta myšlenka zaryla do hlavy. Pochopil jsem, že to možná nikdy v životě neslyšel. Postupem času se začal usmívat, mluvit se mnou. Zjistil jsem, že ho maminka nikdy neměla ráda, což mu způsobilo následky na celý život. Potřebuje terapii, ale jde na šestnáct let do basy.
Vaší manželku soud poslal nepodmíněně na 5,5 roku do vězení, po čtyřech měsících vazby byla propuštěná a je stíhána na svobodě. Jak to zvládá ona?
To je to nejhorší. Velice špatně, prakticky vůbec to nezvládá. Ona za dva roky zestárla o dvacet let. Že byla propuštěná, byl zázrak. Každý den vazby plakala, měla deprese, myšlenky na sebevraždu.
Psychedelika fungují v léčbě depresí. Je to až neuvěřitelné, říká psychiatr |
Chodí za vámi?
Nechodí, nezvládá tu být. Má strach. Já už vím, co je přede mnou, ona neví. Může se stát, že ji zítra soud pošle na osm let do basy. A to by byl konec. Karolina je tak citlivá. Když jsme nakupovali jídlo, brali jsme ho víc, protože ho pořád někomu dávala. Z útulku nosila špinavé kočky, protože jí jich bylo líto. Když doma v Heřmanicích pořádali myslivci hon, plakala a prosila starostku, ať je zastaví. Vždy jsme se ze všech sil snažili pomáhat potřebným, věnovali se charitě. Neumím si představit, že ona bude ve vězení.
Co vám tady nejvíc chybí?
Že nemůžu do lesa. Mám ze všeho nejradši přírodu, chtěl bych se vrátit domů do Heřmanic. Hodně tady čtu, mám rád Anthonyho de Mello. Říká, že pokud nenajdeme svobodu ve věznici, nenajdeme ji ani nikde jinde. Tuhle větu nosím uvnitř. Les, slunce, to všechno mám v srdci, cítím to v sobě. Ale chtěl bych se vrátit za manželkou, mám rodinu, maminka a všichni ostatní na mě čekají. Ale alespoň si s nimi odtud můžu jednou denně na dvacet minut zavolat.
Brzy vás čeká odvolací soud, který rozhodne o vašem dalším osudu. Máte strach?
Překvapivě nemám. Celou dobu jsem strach měl, ale najednou jsem se dostal do takového stavu, že mi to sice není jedno, ale vidím, že se vypořádám se vším. Hůř už nebude.To si nosím v srdci a pravda dříve nebo později vyjde najevo.
Kdyby vás zprostili obžaloby, co byste udělal jako první?
Jako první bych šel do lesa a líbal bych zemi.
