Abeceda komunistických zločinů: Hranice smrti pro hrdé vojáky

Pro pohraničníka Petra Motejla to je mimořádně smutný i šťastný den současně. Může oslavovat, že se podruhé narodil. A současně plakat, protože přišel o svého nejlepšího kamaráda. Vyměnil si službu na hlídce s kolegou. Ten na hranici tragicky zahynul.

Petr Motejl pláče i dnes, když si na ten osudový 20. prosinec roku 1964 vzpomene.

Ten příběh však pro něj začal na pohraniční rotě Železná už o den dříve. Tehdy měl nastoupit na hlídku s vojákem Milošem Dobřichovským, který byl z mladšího ročníku. Bažant, řeklo by se na vojně.

Abeceda komunismu

Každý týden přináší MF DNES a iDNES.cz ve spolupráci s občanským sdružením PANT jeden díl seriálu Abeceda komunistických zločinů. Dobu minulou přibližují příběhy konkrétních lidí, kterým komunisté výrazně zasáhli do života. - více o seriálu a partnerech

"Já se tehdy dozvěděl, že půjdu ráno s tím Dobřichovským. Normálně sloužit. Jenže pak za mnou přišel Pepa Ulrichů, chtěl si službu přehodit," popisuje Motejl.

Samozřejmě, moc se mu nechtělo. Počítal už se službou. "Mně se to nehodilo, měl jsem jet hrát turnaj ve stolním tenise, na který jsem se těšil," popisuje.

Ale nakonec vyhověl dobrému kamarádovi. Vyměnil si službu. A nejspíš si tím zachránil život.

Mrtvola v celtě

Ještě ten večer viděl na cimře Dobřichovského, jak pálí dopisy a fotografie. Prý mu nadřízení vytkli nepořádek, tak uklízí. Nevěnoval tomu ale pozornost, stejně jako nikdo z jeho kolegů.

Druhý den Motejla vzbudil poplach. Bylo to nezvyklé, byla neděle. Na rotu totiž přišlo hlášení, že je slyšet střelbu. A na místo střelby vyrazila poplachová hlídka.

A pak je najednou uviděl. Kolegy vojáky. Něco nesli. Tekla z toho krev.

Co se stalo v Železné

20. prosince 1964 zběhl voják Miloš Dobřichovský do západního Německa během hlídkování na hranici. Aby si otevřel dveře v železné oponě, musel se dostat ke klíčům, které měl u sebe velitel hlídky Josef Ulrich. Ten byl při potyčce s Dobřichovským vážně zraněn a vzápětí zemřel. Dobřichovský byl vzápětí zadržen v Německu a tam souzen.

"Nesli to v celtě. Já myslel, že nesou zastřelenou srnku. A bylo mi divné, že ji nenesou do kuchyně," popisuje tu hrůznou scénu. Podivný balík ale vojáci nakonec odnesli do pokoje a položili na postel. Ano, byl to on.

"Byl to Pepa. Říkal: Kluci pomozte mi, zachraňte mne... Opakoval to dokola a strašně křičel. To bylo něco hroznýho... Nic víc si nepamatuji... Jestli řekl něco víc, nevím... Promiňte, jsem starý chlap, já brečím..."

Motejlovu kolegovi však už nezbývalo moc času. Jeho nadřízení volali sanitku, ale všude bylo plno sněhu...

Vezli ho na saních tažených koňmi. Nebyla to zrovna nejrychlejší zdravotní pomoc. Cestou umřel.

"My jsme byli v takovém šoku... To bylo hrozné," říká Motejl.

Teprve později se dozvěděl, co se asi stalo: "Oni tam našli Pepu ležet pod pozorovatelnou. V hraničním drátěném zátarasu byl průchod otevřený a ve sněhu stopy do Německa. Přitom Pepa měl mít ty klíče od průchodu u sebe jako velitel hlídky. Zřejmě se tam kvůli těm klíčům strkali a Dobřichovský na něj vystřelil. V jednom trámu byla totiž zarytá kulka. A pak ho hodil jedenáct metrů dolů... Padl na spojovací sloupy pod pozorovatelnou a asi si způsobil vnitřní zranění," popisuje Motejl.

Chtěl ho jen zastrašit?

Z archivních dokumentů plyne, že samotní pohraničníci popisovali později incident takto: "Ulrich a Dobřichovský byli na pozorovatelně. Dobřichovský, aniž byl pozorován Ulrichem, na něho dvakrát vystřelil, Ulrich se však bránil a došlo ke rvačce, při které uhodil Dobřichovský Ulricha pažbou samopalu do čela nad levé oko a tím ho omráčil. Ulrich padl, byl Dobřichovským vytažen z pozorovatelny a Dobřichovský vzal Ulrichovi klíče..."

Sám Dobřichovský v Německu ovšem vypověděl, že nechtěl Ulricha zastřelit, jen zastrašit, aby mu nebránil v útěku.

Každopádně Ulrich byl mrtvý. A na jeho místě mohl být Motejl. Uvědomuje si to velmi dobře. "Ten Pepa Ulrich vlastně umřel místo mě," říká.

Trest pro velitele čety

Po smrti kamaráda byla u jednotky hodně tísnivá nálada. Událost se vyšetřovala, ale prakticky bez výsledku. Jediným potrestaným byl velitel čety. Měl si prý všimnout a nahlásit nadřízeným výrok Dobřichovského o tom, že prý není problém utéct za železnou oponu.

Mýty a realita

Říká se, že:
pohraničníci střežili komunistické Československo před agenty, špiony a diverzanty. Nepochybovali o svých úkolech a byli věrní tehdejšímu režimu.

Skutečnost:
pohraničníci byli vystaveni obrovskému psychickému nátlaku, mnozí z nich ho nevydrželi, 236 vojáků si vzalo život. Střety se špiony byly výjimkou, zemřelo při nich deset strážců hranic.

Na železné oponě zahynulo víc pohraničníků než uprchlíků. Celkem jich bylo 654. Kromě sebevražd jich 22 zemřelo na elektrických zátarasech, 165 při dopravních nehodách a 60 se jich utopilo.

Na drátěných zátarasech československé železné opony bylo za dobu její existence zastřeleno či zabito elektrickým proudem celkem 350 uprchlíků. Při nehodách zemřelo dalších sto civilistů.

Nešťastný velitel čety dostal tři dny vězení. Sám Dobřichovský byl souzen v Německu, protože ho tamní justice odmítla vydat do komunistického Československa.

Smutně skončila vlastně celá rota. Z bezpečnostních důvodů ji rozpustili. Každý voják šel jinam. Bylo to opatření, které mělo zabránit dalším útěkům, ale také zmást "nepřítele" na druhé straně hranice, neboť německá pohraniční policie od uprchlíka mohla získat jmenné seznamy tamních vojáků.

Kdo je Petr Motejl

Narodil se v roce 1946 v Praze, v roce 1963 narukoval a byl vybrán k Pohraniční stráži. O rok později byl svědkem dramatu na pohraniční rotě Železná. Dnes žije v Děčíně, pracuje jako řidič.

Byl jsem hrdý pohraničník!

"Kdyby se toto nestalo, byla by to krásná vojna. Byl jsem v přírodě, byla tam výborná parta," říká Motejl. Netají se tím, že u pohraničníků byl rád.

"Já věděl, že ta služba na hranici je nebezpečná. Ale tak jsem o tom nepřemýšlel. Byl jsem hrdý, že jdu k Pohraniční stráži, opravdu! Teď, po letech, se tomu směji..." říká.

Na vojnu dodnes nedokáže zapomenout. Ale především nedokáže zapomenout na svého mrtvého kamaráda.

"Přemýšlel jsem, kdybych byl na jeho místě, jestli bych se ubránil. Ale já byl štíhlý, se mnou by to dopadlo stejně jako s ním," uvažuje.

Po letech se mu podařilo i zjistit, kde je jeho mrtvý přítel pochován. "Byl jsem tam před dvěma lety. Brečel jsem jako želva," říká.

Když padla opona, byl se podívat na osudové místo na hranicích z druhé strany, z Německa. A vzpomínal.

"Myslel jsem přitom na Pepu: to vám byl tak vynikající kluk. Vynikající, vzpomínal jsem, jak jsme seděli na pozorovatelně a zpívali jsme si. Výborný kluk. Proto jsem si s ním tu službu vyměnil."

Výzva čtenářům

Redakce iDNES.cz ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů mapuje dosud nezveřejněné příběhy. Zažil někdo z Vás nebo Vašich blízkých podobný příběh jako ten uvedený výše? Máte k dispozici fotografie nebo jiné související materiály? Pošlete nám je na redakční e-mail. ÚSTR čtenáře, kteří poskytnou hodnotné informace umožňující odkrýt bílá místa v minulosti, odmění literaturou související s upevňováním moci komunistické diktatury.