Kdo šetří, může se dobře najíst
Pamatujete na vůni, která se linula babiččinou kuchyní, když připravovala oběd nebo pekla něco dobrého k nedělní kávě. Vzpomínky na dětství nemají jen barvy, ale i chutě a vůně. Třeba skořice, hřebíčku, kmínu, krájené cibule, nakládaného zelí nebo kávy s lógrem, které se říkalo „turek“.
Škubánky s mákem a jiné levné dobroty, které nám vařila babička |
Naše babičky a prababičky pokládaly maso za slavnostní pokrm, který se rozhodně nepodával každý den, uměly proměnit polévku v hlavní chod a z obyčejného lidového jídla udělat nejmilovanější oběd na světě.
Představte si, že stojí u sporáku vedle vás, a nechte si poradit. Uvidíte, že i s malými náklady bude všem doma chutnat a nikomu nebude kručet v břiše...
Polévka je grunt
V české kuchyni mají polévky dlouhou tradici. V lidovém jídelníčku bývaly často základem oběda i večeře, vařily se i k snídani. Základem pro jejich přípravu byly často brambory, kořenová zelenina nebo luštěniny, přidával se do nich starší chleba nebo houby, které rodina nasbírala v lese a nasušila do zásoby. K zahuštění se používala krupice, strouhaný brambor, jíška nebo záklechtka z mléka a hladké mouky.
S kouskem chleba nebo rohlíkem je taková pěkně hustá polévka dokonale vyváženým pokrmem, který už nevyžaduje žádný druhý chod. Můžete si ji také připravit do krabičky či zavařovačky a donést do práce, kde si ji snadno ohřejete v mikrovlnce.
Brambory nasladko i naslano
Na stůl se v našich končinách dostaly brambory v 17. století, ale už od 18. století jsou jedním ze základních stavebních kamenů tuzemského jídelníčku. Svůj podíl na tom má rozšíření pěstování nenáročné plodiny do všech koutů dnešního Česka. Snad žádná potravina u nás nemá tolik možností využití, jako nevzhledná škrobovitá hlíza.
Od škubánků přes taštičky, pečené či smažené placky až po nákypy, brambory jsou součástí lidového i měšťanského jídelníčku po mnoho generací. Nejmladší strávníci sice v posledních desetiletích propadli hlavně hranolkám, ovšem jakmile je pozvete na kulinární exkurzi do historie, bude fastfood okamžitě zapomenut.
Luštěniny a obiloviny
Naši předkové věděli nejen, co je dobré, ale také co je přínosné pro tělo a zdraví. Cenově dostupné luštěniny jsou skvělým zdrojem bílkovin a minerálních látek, celozrnné obiloviny zase dodají potřebné sacharidy a vlákninu. Nízká cena je přitom bonusem, který potěší.
Mnozí z nás si zvykli ohrnovat nos nad babičkovskými dobrotami, jako je čočka na kyselo nebo hrachová kaše, zejména když nám tyto perly české kuchyně zošklivili ve školní jídelně, ale vězte, že pokud si s přípravou a dochucením vyhrajete, bude se celá rodina olizovat až za ušima.
Pozvěte do kuchyně obilniny našich babiček. Jak využít ječmen, špaldu i oves |
Snídaňové kaše (ovesná, jahelná nebo třeba pohanková) vypadají jako kdovíjaká moderní vymoženost, už proto, že se s nimi fotí nejedna influencerka na sociálních sítích, není to ovšem nic jiného než recyklovaná staročeská kuchyně. Jen místo borůvek a lyofilizovaných malin si na kaši naše babičky sypaly mák, oříšky a křížaly.
Zelenina nejen ze zahrádky
Ať už měla vaše babička zahrádku nebo dokonce skleník, či bydlela v paneláku, vždycky si uměla dokonale poradit s jakoukoli zeleninou tak, že ji jedli i nejmenší mlsouni a ještě si přidávali.
Ta moje nás „dostávala“ takzvanou suchou polévkou, což byla lehce osolená zelenina ze zahrádky dušená v páře (mrkev, květák, kedlubna, brambory aj.) posypaná orestovanou strouhankou a přelitá máslem. O co jednodušší recept, tím větší dobrota. To je tajemství našich babiček (a taky předních šéfkuchařů).
Důležité je respektovat roční období neboli sezonnost a dostupnost zeleniny, a nebát se méně známých druhů. Není-li po ruce čerstvá zelenina, sáhněte po té z mrazáku nebo po (doma) naložené či kvašené. Ta je navíc opravdovou superpotravinou.
Levná sladká jídla
Zejména děti se vždycky radují, když je k obědu něco sladkého. Třeba lívance, žemlovka, nákyp nebo třeba krupicová kaše. Výživoví poradci sice mohou mít (oprávněné) výhrady, ovšem chuťové pohárky se rozhodně radují, stejně jako peněženka.
