Světová zdravotnická organizace považuje neplodnost za závažný problém a chápe ji jako nemoc. Podle expertů může být - po psychické stránce - stejně stresující jako třeba AIDS či rakovina. Ostatně i "léčba" je psychická zátěž. Stále se na něco čeká - na to, jak dopadne každý z celé řady nutných kroků.
"Není ovšem pravda, že po umělém oplodnění ženy více potrácejí," vyvrací jeden z mýtů vedoucí lékař pražského centra asistované reprodukce Pronatal Tonko Mardešič. Jeho kolega z centra Iscare IVF v Praze-Hloubětíně Milan Mrázek podotýká, že v České republice dnes absolvují partnerské páry ročně celkem osm tisíc pokusů o dítě ze zkumavky.
Úspěšnost početí je poměrně vysoká: dosahuje třiceti procent, což je mimochodem více než při příležitostném nechráněném pohlavním styku. Lékaři totiž kvůli větší šanci na úspěch přenášejí ze zkumavky do dělohy více embryí. Díky tomu se také zhruba ve čtvrtině případů rodí dvojčata.
Pro srovnání: ve dvaceti letech má žena šanci otěhotnět při přirozeném pohlavním styku jedna ku čtyřem (jinak řečeno, otěhotněla by zhruba za čtyři měsíce). Se zvyšujícím se věkem se pravděpodobnost otěhotnění snižuje. Mezi 25. a 35. rokem je už jen šestnáctiprocentní. Po pětatřicátém roce dokonce prudce klesá a po 40. roce věku ženy činí už jen asi pět procent.
Lékaři tedy uklidňují: pokud žena neotěhotní během půlročního snažení, nemusí jít o neplodnost. Za dobu, kdy je třeba zbystřit, se považuje jeden rok až dva. "Samozřejmě jinak by měla uvažovat žena, jíž je třiadvacet, ta ještě klidně může počkat, než žena, jež má na krku čtyřicítku a za sebou několik umělých potratů," uvedl Mardešič.
Právě opakované potraty mohou být příčinou zánětů a následně například neprůchodných vejcovodů. Pojišťovny hradí umělé oplodnění třikrát za život pacientky, a to ve věkovém rozmezí od třiadvaceti do čtyřiceti let. Když si pacientka hradí léčbu sama, mohou jí lékaři pomoci ještě v 45 letech. Později už není v České republice umělé oplodnění přípustné.
Umělé oplodnění je jistým zásahem do přirozeného chodu věcí, neboť je spojeno s hormonální stimulací. Lékaři potřebují v načasovanou dobu získat vajíčka a ty pak spojit se spermiemi. Ne každá žena snáší procedury lehce.
"Starší hormonální léky, jimiž stimulujeme produkci vajíček, navozovaly někdy stejné pocity, jaké má žena v menopauze, ale u modernějších preparátů už tyto projevy obvykle nevidíme," řekl Mardešič.
Ale jsou jiné možné komplikace: vícečetné těhotenství, vzácně se může objevit hyperstimulační syndrom, kdy dochází ke zvětšení vaječníků a hromadění tekutiny v břišní dutině.
Objevuje se i otázka, nakolik děti dětí ze zkumavky jednou ponesou riziko, že i ony budou neplodné. Odborníci uvádějí, že například neprůchodnost vejcovodů se nedědí, jiné typy neplodnosti však dědičné jsou. V některých případech se tak skutečně může neplodnost přenášet umělým oplodněním na další generace.
|
Kolik stojí dítě ze zkumavky |
| Celkem včetně opakované léčby, komplikací, porodu a poporodní péče: 280-300 tisíc Kč |
| Větší částku hradí zdravotní pojišťovny. Platí umělé oplodnění ženám ve věku od 23 do 40 let, a to tři cykly za život. Teoreticky nemusí tehdy partnerský pár zaplatit nic. Ale je celá škála "nadstandardních služeb", za něž se platí: |
| * léky novější generace - 2-3 tisíce Kč za cyklus |
| * mikromanipulace ICSI (injekce jediné spermie do vajíčka) 7-12 tisíc Kč |
| * AZH (narušení vnějšího obalu embrya, což umožní lepší hnízdění v děloze) - 6-8 tisíc Kč |
| * prodloužená kultivace (pozdější přenost embryí, jenž umožňuje přesnější výběr do lépe připravené dělohy) - 4 tisíce Kč |
| * zamražení spermatu - 2 tisíce Kč |
| * zamražení embryí pro případné další využití - 5 tisíc Kč na dobu tří let |
| * odběr spermie přímo z varlete či nadvarlete a následná mikromanipulace - dohromady 15-20 tisíc Kč |
