Pondělí 26. října 2020, svátek má Erik
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 26. října 2020 Erik

V procesí uctívačů elasťáků jsem zdolal zimní Blaník

  15:03
Kdybych v tom kopci potkal některého z tamějších pohotovostních rytířů, asi bych mu dal záhlavec přes přilbici. Stejně by dopadl případný pořadatel závodu, ač bez přilbice, kdyby se mi nachomýtl do cesty. Koho to napadlo, schovávat bájné vojsko v útrobách tak prudkého kopce? A koho to napadlo na vrchol Blaníku běhat, natož v zimě?

Autor textu v cíli Zimního běhu na Blaník a na konci sil | foto: organizátor závodu

Příležitost vyřídit si to s někým kompetentním jsem dostal, jenže příliš pozdě, když už mě přešla zlost a soustředil jsem se jen, abych se při sbíhání z blanického vršku udržel v aspoň trochu vertikální poloze.

Zimní běh na Blaník

výsledky, fotografie, propozice

"Mám křeče v obou nohou, je to na nic," svěřil se mi řekněme velmi zkušený závodník v jednom z klidnějších úseků, když mě předbíhal. Neznaje ještě zcela taje běžeckého small talku, odvětil jsem něco ve smyslu, že běží docela hezky, ale že tomu nerozumím, že jsem tu poprvé. Nicméně že to je celkem pěkný závod, jen ty kopce.... "Já jsem ho zakládal a jsem tu po pětadvacáté," odvětil senior a ukázal mi záda.

Samotný závod pro mě začal tak, že jsem v sobotu ráno v parkovacím automatu na náměstí ve Vlašimi prohrál padesát korun. Vylezla mi stvrzenka, že tam můžu auto nechat až asi do dubna. Hazardní mafie ze mě měla jistě radost. U zámku už čekal kolega novinář a zkušený maratonec Čenda s chotí a hlásil, že se start posouvá o půl hodiny. Ta utekla strašně rychle, ani jsem se nenadál a tlačil jsem se v desáté řadě před startovní a zároveň cílovou branou. Běží se totiž po silnici do obce Kondrac, pak po červené na vrchol Blaníku, tam nás orazítkují a můžeme se po vlastních stopách vrátit zpět. Celá ta taškařice má měřit 17 kilometrů, tedy dvakrát tolik, co dosud měřil můj nejdelší závod. Ale v cíli dostaneme guláš a čaj, což se vyplatí.

Pořadatel vpředu rozdával hlučícímu davu instrukce, zaslechli jsme jen pokyn, že když cestou uvidíme někoho ležet, že to máme nahlásit nahoře na Blaníku, což vzbudilo všeobecné veselí. Objevil jsem další dva bývalé kolegy, s nimiž jsem se potkal v Týdnu, Marka a Ondřeje, na které v cíli čeká Lenka z Instinktu. Připočteme-li ještě celou řadu lidí z Runga, byl tedy mediálně závod pokrytý dokonale.

Utíkáme z Vlašimi

Pak se odstartovalo a asi dvě stě klusajících lidí paralyzovalo dopravu ve Vlašimi. Od kruhového objezdu asfaltka mírně stoupala a zatímco vedoucí skupinka okamžitě zmizela v mlze, držel jsem si podle hodinek tempo kolem 4:40 na kilometr, což bylo na mě děsivě rychlé. Konejšil jsem se tím, že aspoň budu brzy pryč z frekventované asfaltky (běželo se za plného provozu a řidiči byli sice ke zpoceným klátícím se troskám povětšinou velmi ohleduplní, ale pár troubících hovad se taky našlo).

Na šestém kilometru ve stoupání k parkovišti a k občerstvovací stanici fandily děti z nějaké školy či školky a vytrvale si s běžci plácaly, tak jsem se na ně zazubil a plácnul si taky a na chvíli opravdu zapomněl, že jsem uřícený, mám tep 190, jsem teprve na úpatí Blaníku a chybí mi kromě vůle ještě asi jedenáct kilometrů do cíle.

Pak jsme konečně opustili silnici a vyrazili do terénu. Na začátku stoupání jsem míjel první vracející se odvážné ženy a dívky, jež startovaly o půlhodinu dříve. Had lidí přede mnou se pohyboval stále pomaleji s tím, jak cesta stále příkřeji stoupala, motala se mezi stromy a kamením, brázdily ji vysoké schody a kluzké kořeny a celkově byla nepřátelská.

Poměr běžících k chodícím byl čím dál víc ve prospěch těch druhých, až jsem se na předstírání, že to během bude rychlejší, vykašlal i já. Pro pár "mudlů", kteří vyrazili v poněkud nevhodném počasí na sobotní výlet a teď raději stáli dál od cesty, to muselo být až směšné, jak se ti pestře vyšňoření závodníci pokorně změnili v pomalé turisty. Takové poutníky z divného procesí uctívačů elasťáků a funkčního prádla.

Pak kolem nás prosvištělo čelo mužského závodu, skákali mezi kameny jak kamzíci a já si umínil, že zrovna tak poběžím z kopce taky. Ale že tedy ještě pár metrů jen půjdu, jen támhle nahoru, jak se cesta láme. Když už to vypadalo, že kopec nikdy neskončí, vysvitlo slunce a mezi stromy kromě něj vykoukla i rozhledna.

A hurá zpátky

Dostávám razítko a křeče, jak ztuhlé nohy nutím k rychlejšímu pohybu. Jehličí klouže, kameny kloužou, kloužu taky, kamzičí běh lídrů se mi daří napodobovat velmi neobratně, spíš vůbec. Padám a stoupající špalír se táže, jestli jsem v pořádku. Kdyby ne, nahlásí to nahoře pořadatelům a všechno bude tak, jak má. Potáceje se mezi kamením vyhlížím známé tváře a zdravím Čendu z iDNESu, Marka z Týdne i Marka z Runga. Něco na sebe křičíme a je to dobrý.

Ledva mě předběhl zkušený zakladatel, pogratuloval jsem si, že ty silniční boty jsem zvolil vhodně, načež padám přes kořen holení na cosi tvrdého. Naštěstí jsem si nic nepolámal, jen jsem se trochu obalil bahnem, takže na zpáteční cestě dětí ochotných si se mnou plácnout výrazně ubylo.

A zase asfaltka a až k obzoru roztahané pole závodníků. Nemám už žádné jiné přání než nezastavit se v posledním kopci z Kondraci a předehnat toho dědu, který se odkudsi zase vynořil. Ve vyrovnaném souboji generací jsem ho, teď si to trochu vyčítám, bez patřičné úcty sto metrů před cílem dal. V cíli mě stopky vítaly s časem 1:25:56. Na vítězné atlety jsem ztratil osmnáct minut, a tady je na místě otázka, jestli to brát jako jen osmnáct, anebo neskutečně propastných osmnáct. Vybírám si spíš to první a je mi fajn, jen trochu zima.

Někdy bych si nicméně chtěl zkusit, jaké to je běžet úplně vepředu za vozem pořadatelů a těm méně trénovaným se ztrácet v mlze. Tentokrát jsem ale na svém soukromém pomyslném stupni vítězů obsadil všechna tři místa (nevím, čím to, ale povede se mi to téměř pokaždé) a příště sem jedu s tím, že Blaník vyběhnu celý a všem tamním rytířům se vysměju.

Lidé jsou unavení, ztrácejí optimismus, říká o epidemii šéfka linky důvěry

Jitka Gryga Medřická, vedoucí Pražské linky důvěry

S druhou vlnou koronavirové pandemie přišla celá řada restrikcí. Navíc v období sychravého podzimu,...

Protilátky mít nemusíte, i když jste covid-19 prodělali. Co vám řekne test?

Protilátky reagující na koronavirus.

Premium Mezi lidmi se o tom hovoří už od jarní vlny koronavirové pandemie a teď se toto téma opět vrací....

Jak se zbavit oparů? Vyhněte se sluníčku a doplňte vitamín B

Ilustrační snímek

Opar dokáže pořádně potrápit. Zatímco někdo se s opary potýká téměř v jednom kuse, jinému se celý...

Máme podvyživené děti? Trend „zdravého“ stravování je tragický, říká odborník

ilustrační snímek

Premium Špenát je hnusný, rajčata taky. Do školní jídelny nechodíme, tam nám nechutná. Jíme jen špagety a...

Další články
  • Nejčtenější

Nepanikařte, ale buďte opatrní. Osm znaků, že jste mohli prodělat covid-19

Druhá vlna koronavirové krize udělala z Česka, které tu první zvládlo celkem dobře, odpadlíka. Snad každý se bojí. Jsem...

Na porod jsem se těšila, ale všechno bylo jinak, říká Míša z Malých lásek

Za jedenáct let pomohla porodní asistentka Michaela Malotinová na svět asi sedmi tisícům dětí. První minuty života...

Žena nechtěla děsit na svatbě kamarádky. Rozhodla se pro změnu vzhledu

Osmadvacetiletá Torz z Londýna má za sebou nespočet úprav v oblasti obličeje. Nechala si udělat piercingy, kde jen to...

Penze se odkládá. Náš životní styl se změní, míní Zdeněk Pohlreich

Říká o sobě, že čím je starší, tím lépe se mu daří pouštět z hlavy věci, se kterými nemůže hnout. Tvář soutěže Tady...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Dříve jí říkali velryba, dnes je k nepoznání. Prošla si ortorexií

Třiadvacetiletá Emma Rose Doherty z Velké Británie se v pubertě styděla ukázat v plavkách na koupališti. Přezdívalo se...

Po čtyřicítce žijeme na vypůjčený čas, říká lékař David Sedmera

Premium Lidské tělo je velmi přesný a dokonalý mechanismus. V některých směrech až zázračný. Proč je však uspořádání těla...

Jak vyležet ‚lehký covid‘. Praktičtí lékaři radí, jak na samoléčbu

Premium Tak jako jiné virózy i obávaný covid-19, pokud zaútočí jen v mírné či střední síle, se musí doma prostě a jednoduše...

Shromáždění vlastníků jsou kvůli pandemii v ohrožení. Právník radí, co dělat

Premium Vyhlášení nouzového stavu komplikuje situaci společenstvím vlastníků bytových jednotek. Do konce roku musí totiž výbory...

  • Další z rubriky

Covid není chřipečka, varují experti. Jaké jsou tři scénáře epidemie?

Koronavirus rozděluje národ. Většina Čechů nařízení dodržuje, hlasitá menšina křičí, že vládní opatření jsou k ničemu....

Nepanikařte, ale buďte opatrní. Osm znaků, že jste mohli prodělat covid-19

Druhá vlna koronavirové krize udělala z Česka, které tu první zvládlo celkem dobře, odpadlíka. Snad každý se bojí. Jsem...

KVÍZ: Vyzkoušejte si, co víte o páteři. Můžete vyhrát luxusní židli

Soutěž Chyby, kterými si ničíme páteř, dělá většina z nás. I proto jsme se během října snažili v tématu měsíce Zdravá záda,...

Bříško i roky po porodu? Diastázy se běžným posilováním nezbavíte

Ženy nejen po porodu, ale i řadu mužů často trápí diastáza neboli rozestup břišních svalů. Jak se projevuje? Například...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Cukrářka Iveta Fabešová se rozvádí. Přišla o své provozovny

Cukrářka Iveta Fabešová (36) se na sociálních sítích svým fanouškům svěřila, že se s manželem rozvádějí. Kvůli tomu...

Česko dál padá do covidové propasti. Má nejvíce případů i úmrtí na světě

Česko se pevně usadilo na špičce světových koronavirových statistik. Již delší dobu jsme mezi zeměmi, které mají...

V 47 letech zemřela herečka Daniela Krhutová, pohádková Marie Růžička

Po dlouhé nemoci zemřela herečka a zpěvačka Daniela Krhutová, bylo jí 47 let. Její nejznámější rolí byla Marie Růžička...

N-word jsem měla vypustit, omluvila se z rasismu nařčená Čvančarová

Jitka Čvančarová (42) se ocitla pod palbou kritiky mnoha uživatelů sociálních sítí. Při imitování raperky Cardi B v...

Na porod jsem se těšila, ale všechno bylo jinak, říká Míša z Malých lásek

Za jedenáct let pomohla porodní asistentka Michaela Malotinová na svět asi sedmi tisícům dětí. První minuty života...