Jde skutečně o nemoc a nikoli o „pouhou“ poruchou řeči. „Bylo totiž dokázáno, že jde o vysoce geneticky podmíněné onemocnění, studie prostřednictvím neurozobrazení prokázaly strukturální změny v mozku,“ vysvětluje Lenka Pospíšilová z Asociace klinických logopedů ČR.
Dětí s vývojovou poruchou jazyka přitom přibývá. Odpovědět jednoznačně na otázku, proč tomu tak je, ale není jednoduché. Jedním z důvodů je dokonalejší diagnostika. O onemocnění se ví čím dál více.
Potíže v rodině
Podle Lenky Pospíšilové a Barbory Richtrové z Asociace klinických logopedů měl ve většině případů příznaky této nemoci už jiný člen rodiny. Tedy že začal později mluvit, nerozuměl zdánlivě jednoduchým pokynům, měl oslabenou slovní pracovní paměť, nedařilo se mu vyprávět, vybavovat si slova nebo nemluvil gramaticky správně.
Ve škole se pak u něj projevovaly problémy se čtením a porozuměním textu, psaním slohů či diktátů, s učením cizích jazyků. Současně se mohly vyskytovat potíže s nesprávnou výslovností, tedy že komolil slova či zaměňoval hlásky, mohl mít potíže se soustředěním nebo motorickou koordinací.
Poruch řeči přibývá, ale tablety za to nemohou. Děti často přijdou pozdě |
„K tomuto silnému genetickému podkladu, který ovlivňuje neurobiologické zrání, se přidají vlivy z prostředí, které mohou tuto dispozici ještě umocnit. Mohou to být komplikace při těhotenství či porodu, vážnější onemocnění nebo úrazy, případně extrémně nepodnětné, tedy patologické rodinné či jiné sociální prostředí,“ říká Richtrová.
Nemalé životní komplikace
Logopedky konstatovaly, že díky výzkumu a klinické zkušenosti jsou známy hlavní příznaky, ví se také, s jakými dalšími nemocemi se vývojová dysfázie často pojí dohromady a které nemoci se mohou na jejím podkladě projevit. Vzhledem k tomu, že někteří malí pacienti mají lehké projevy, může být nemoc hůře „odhalitelná“.
V každém případě platí, že všechny stupně choroby – od lehké po těžkou formu – s sebou nesou nemalé životní komplikace. „Děti s velmi lehkou vývojovou dysfázií mohou být často přehlédnuté, a pak se všichni diví, jak je to možné, že ve škole má potíže se čtením, psaním nebo s pochopením složitých úkolů,“ upozorňuje Lenka Pospíšilová.
„Naopak rodinu dětí s těžkou vývojovou dysfázií, které mají výrazné obtíže rozumět a používat mateřský jazyk, zase trápí starosti, jak zvládne školu, zda najde práci nebo bude mít vlastní rodinu,“ dodává logopedka.
Další komplikací pak bývá to, že mnohé děti mají k základní diagnóze ještě přidružené další neurovývojové poruchy. „Většina dětí s vývojovou dysfázií má ve školním věku specifické poruchy učení, jako je dyslexie, dysgrafie, dysortografii nebo verbální a lexikální dyskalkulie. Mnohé z nich mají poruchu pozornosti. Někdo se především hůře soustředí, ale jeví se jako klidný, jiný je zase více hyperaktivní, anebo jsou jedinci s kombinací více příznaků, přičemž ve všech případech mluvíme o ADHD. Společně s dysfázií se také může vyskytovat vývojová koktavost nebo elektivní mustismus,“ poznamenává Barbora Richtrová.
Týmová péče
Děti s vývojovou poruchou jazyka mají podle ní rovněž vysoké riziko vzniku dalších emočně-sociálních obtíží. „Zároveň kvůli snížené schopnosti správně používat jazyk a rozumět mu, mohou chybně pochopit určitou sociální situaci, čímž se zvyšuje riziko, že mohou být zneužity k nesprávnému chování. Vědecké studie stále více dokládají závažné důsledky u dysfatických jedinců také v adolescenci a rané dospělosti, ze kterých lze zobecnit, že mají sníženou kvalitu života,“ říká Richtrová.
Projevy u dětí mohou být velmi variabilní a specifické. Malý pacient může mít těžkou poruchu rozumění, ale přitom opakuje věty s excelentní výslovností. „Nebo lépe rozumí, ale nedokáže si vybavit ani jednoduché slovo, nesestaví správně ani jednoduchou větu,“ konstatuje logopedka Lenka Pospíšilová.
Čím dříve, tím lépe
V současné době jsou odborníci schopni zachytit podezření na vývojovou poruchu jazyka již od druhého roku věku. „Přestože je včasnost diagnostiky důležitá z pohledu léčebné strategie, musíme mít na paměti její obtížnost, a z toho plynoucí možnost záměny stanovení diagnózy. Například vývojová dysfázie v raném věku může mít podobné projevy jako porucha autistického spektra, těžší porucha sluchu, vývojové trauma, ale i snížení kognitivních schopností. Dítě s vývojovou dysfázií také může mít zároveň hraniční nebo lehkou poruchu intelektu,“ vysvětluje Barbora Richtrová.
Upozorňuje, že žádnou neurovývojovou poruchu nelze zcela vyléčit, tedy ani vývojovou dysfázii. „Terapeuticky lze ale ovlivnit projevy a její dopady. Při komplexním vyšetření klinický logoped zjistí, které oblasti jsou nejvýrazněji zatíženy, a tím směrem vede terapii,“ říká logopedka.
Ideální je, když se dítě s vývojovou dysfázií dostane k odborníkovi co nejdříve. Rodič dostane informaci o podstatě diagnózy, jakým způsobem má s dítětem komunikovat a jak k němu přistupovat. „Terapii vedeme v duchu hry, zábavy a zapojením všech smyslů. Tímto způsobem může dojít ke zmírnění symptomů,“ říká Lenka Pospíšilová z Asociace klinických logopedů.
Děti s lehčí formou vývojové poruchy jazyka mají takzvaný vyšší úzdravný potenciál - obzvlášť pokud jsou na dobré úrovni jejich intelektové schopnosti. „V takových případech mohou provázet člověka v životě malé střípky této nemoci, déle například přetrvávají záměny názvů barev, levé a pravé strany, měsíců, chápání abstraktních pojmů, v krátkých textových zprávách se objevují gramatické chyby nebo chybný slovosled,“ uvádí Pospíšilová.
Naopak těžší případy mohou dost zásadně ovlivnit život. Tito pacienti mají větší tendenci se sociálně izolovat, mají strach z mluvního i písemného projevu, mají tendenci se podceňovat nebo volí typ studia i zaměstnání, které neodpovídá jejich skutečným možnostem.
Start ve škole bude pro děti s vadou řeči náročný, říká klinická logopedka |
„V těch nejtěžších případech, zejména u poruch rozumění závažného stupně, je potřeba celoživotní podpory, ať ve formě speciálních škol, chráněného zaměstnání či bydlení,“ říká logopedka. V adolescentním věku mají tito lidé tendence k izolaci, dehonestaci a volí různé únikové strategie. „Bohužel často volí i návykové látky, aby se jim v neustálém stresovém zatížení trochu ulevilo,“ varuje Pospíšilová.
Rodičovská role
Významnou roli sehrávají rodiče. Důležité je vzít své dítě včas k logopedovi. Pokud existuje podezření nebo intuitivní pocit, že něco není s vývojem jazyka v pořádku, mělo by radši následovat komplexní vyšetření, než něco zanedbat.
„Pokud se po vyšetření potvrdí podezření nebo rovnou vývojová dysfázie, pak je nezbytně nutné, aby rodič tuto problematiku pochopil a s respektem přijal. To je ovšem práce klinického logopeda, aby dokázal vysvětlit rodičům, co je přibližně čeká a proč. Každopádně plné přijetí skutečnosti, že dítě má vývojovou dysfázií, je základním bodem pro zvýšení efektivity terapie a snížení rizika vzniku emočně-sociálních obtíží,“ vysvětluje Barbora Richtrová z Asociace klinických logopedů.
Rodiče by rovněž měli důvěřovat odborníkovi – klinickému logopedovi. Existuje také mnoho ucelených metodik na nácvik sluchového vnímání, koncentrace pozornosti, senzorických a motorických dovedností, které jsou pro dysfatické děti vhodné.
„Tipy a doporučení dává klinický logoped, ale také kliničtí psychologové, poradenská zařízení, speciální pedagogové a v neposlední řadě stále četnější svépomocné skupiny rodičů dětí s dysfázií na sociálních sítích. Efektivní je koordinace péče, kterou by nejlépe měl řídit jeden odborník, v případě dominance vývojové dysfázie tedy zkušený klinický logoped,“ dodává Barbora Richtrová.
Ukázka jazykového projevu chytrého dítěte s těžkou vývojovou poruchou jazyka (chlapec, 10 let): „O Perníkové chaloupce Byl jednou holčička a kluk. Kluk se jmenoval...hmmm...Jak se jmenujej?...Jeníček a Mařenka. A měli tatínka hodnýho, ale byl jednou novou maminku, protože jejich máma jmenovala se Macecha a měla...hmmm...umřela. No a on tatínek má novýho mámu, která je zlej ještě víc.... A maminka a tatínek si ještě jednou povídali osamotě, když Jeníček a Mařenka spali a protože Jeníček měl jít na...hmmm...napít se. A oni uslyšeli maminku, jak mluvěj s tatínkem. Oni se domluvili, jestli Jeníčku a Mařenku nedají v lese samotě, tak že ona odejde...." Zdroj: Asociace klinických logopedů ČR |
