Všechno se vlastně semlelo tak jakoby mimoděk.
Mé vlastní fenky mě začaly kvůli běhání nenávidět asi tak kolem osmistého kilometru. Jaro vytasilo své zoubky a fenky začaly mít odřené jazyky, jak je táhly po kunratických štěrkových cestách. Vodní chlazení potoků na tlumení nenávisti nepomáhalo.
Bylo mi to líto, že mě nenávidí, jako bych jim přetáčel tachometr, ale běhání jsem se nechtěl vzdát, a tak jsem došel k zlomovému rozhodnutí, že začnu běhat bez psů.
Kouknul jsem se na své zablácené krossky a usoudil jsem, že to chce rozšířit park o nějaké „silničky“.
V té době byl na vrcholu boom boostů a ten kdo neběhal v ádách boost dopustil se těžko vyžehlitelného společenského faux pass. Tak to chápala má manželka a tak jsem to pochopil i já, protože ty boty, podle reklamy, mají běhat úplně sami.
Jsem budhista, který konvertoval ke gaučovému trampingu. Spíše bych napsal, že jsem prase. Obdiv k oranžové barvě mi však zůstal. Proto bylo nad slunce jasnější, po jaké barvě boostů sáhnu. A když jsem si zkušebně k boostům oblékl oranžovou pláštěnku, cítil jsem se jako Rinpoche. Pan prodavač mě dobře odhadnul, kdyby před krám postavili houpacího koně, natřeného na oranžovo, bral bych jej též bez rozmyšlení.
Nedivím se tomu zajícovi, který se málem se mnou srazil na Hostivařské přehradě, že ztuhnul a zkoprněl, když vyskočil z křoví, neboť jsem v přítmí lesoparku vypadal jako funící oranžové zjevení. Znáte to, když si koupíte něco nového, tak to hned musíte odzkoušet, musíte s tím mezi lidi, i kdyby byla půlnoc, i kdyby byl sníh, déšť a krupobití. Doma neposedíte, doma Vás nikdo neobdivuje.
Na rozdíl od toníků jsou drahé běžecké boty pastí na bebíčkáře a lenochy. Přece si nekupujete oranžové drahé body proto, byste se belhali a kulhali okolo autobusové zastávky plné uchichtávájících se pubescentů. A tak oranžové boosty naboostovaly hlavně kontrolu nad mým egem. „Narovnej se, nehrb se, co ty ruce? Usmívej se, neškleb se, nikdo ti nebude veřit, že jsi cool a happy, dupej tam ty kilometry, dupej, a buď cool a happy“ to jsou příkazy, které stimulovaly mou mysl.
Zpět k titulku.
Jaká byla má radost, když jsem jej po dlouhé době zase spatřil. Nezměnil se. Změnil jsem se já. Jsem o 21 kilogramů lehčí, ale stále jsem závislák. Pouze jsem vyměnil jednu závislost za jinou. Jsem závislý na opioidních polypeptidách, obsahující obvykle 16–31 aminokyselinových zbytků. Vznikají štěpením prekurzorové bílkoviny v mozku, pankreatu, placentě a pravděpodobně i v dalších tkáních.
A štěpit se budou i v Českých Budějovicích na Mattoni ½ maratonu. Poznáte mě podle toho, že poběžím v oranžovém, na zádech s tibetskou vlajkou.
Om Mani Padme Hum
A co bude příště?
Mé nové noční vzrušení.
Trail s čelovkou.
Napiš svůj článek i TYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtěji podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů. Marek |
