Většina z nich jsou mladí lidé a nejčastěji se předávkují léky, pořežou či spálí část těla, píše list The Independent.
Zdravotníci se domnívají, že skutečný počet lidí, kteří si dobrovolně působí zranění a bolest, je mnohem vyšší, než udává oficiální statistika, protože mnozí lékaře nevyhledají.
Sarah pomohl zemřít otec
Znepokojující statistika byla v Británii zveřejněna krátce po smrti dvaadvacetileté Sarah Lawsonové. Její otec jí pomohl předávkovat se léky, když byla Sarah o víkendu propuštěna z psychiatrické kliniky po týdnu, v němž se pokusila třikrát o sebevraždu.
Pan Lawson se rozhodl, že dceři pomůže ukončit život sám, protože rodina byla vyčerpána neschopností zdravotnických institucí pomoci jejich dceři zmírnit psychické utrpení.
Z analýzy zdravotní dokumentace Sarah Lawsonové vyplývá, že zdravotnický systém v Británii nedokáže poskytnout oporu lidem, kteří se opakovaně snaží uniknout úzkosti sebetrýzněním.
Potřebují pomoc a ne trest, míní odbornice
"Případy mrzačení se stávají epidemií a zdravotní systém k tomu přistupuje skandálním způsobem. Odsouvá tyto lidi na konec řady pacientů a lékaři s nimi jednají jako s někým, kdo si za své problémy může sám," řekla Marjorie Wallaceová z organizace Sane, která se zabývá mentálním zdravím.
"Nehovoříme tu o dívkách, které se pořežou, nýbrž o mladících, kteří si vyřezávají maso z těla, pijí kyselinu, nebo si odřezávají genitálie. Potřebují naléhavě pomoci a my je trestáme, místo abychom je léčili," dodala.
Ze statistiky vyplývá, že 13 procent z patnácti a šestnáctiletých Britů se mrzačí. Tim Kendal z národního střediska duševního zdraví ale upozorňuje, že 170 tisíc zaregistrovaných případů sebemrzačení je jen špičkou ledovce.
"Jsou to většinou lidé, kteří se předávkovali, ale existuje další armáda lidí, která se pořeže či si jinak ublíží, avšak do nemocnice ani k lékaři s tím nejdou," poznamenal.
Poukázal také na to, že mnoho zdravotnických zařízení s těmito lidmi zachází zcela neprofesionálně: "V některých nemocnicích řezné rány zašije jen sestra bez použití anestetik a dotyčnému sdělí, že když se bez umrtvení sám pořezal, není důvod dávat mu anestetika při zašívání."
Polovina z těch, kdo se po sebezmrzačení objeví u lékaře, je propuštěna domů bez jakéhokoli psychologického vyšetření či následné péče. "Mnohdy jde o zneužívané jedince, kteří mají vážné psychické problémy. A my je prostě zašijeme a pošleme pryč," upozornil Kendall.
