Většinu lidí, které sezonně neskolí chřipka, potrápí v zimních měsících alespoň nachlazení. A tak vyrážejí do boje s plným nosem vyzbrojeni nejrůznějšími kapkami a spreji. Leckdy si však neuvědomují, že z těchto neodmyslitelných pomocníků se může snadno vyklubat nový problém.
Jak vyléčit rýmu |
Na řadu přípravků si totiž velice snadno vypěstují závislost. Problém je to rozšířenější, než by se na první pohled mohlo zdát. Po volně prodejných přípravcích do nosu podle nedávného průzkumu, který si nechala zpracovat společnost Sinulan forte, občas sáhnou tři čtvrtiny Čechů a Slováků. Na tom by samo o sobě nebylo nic tak hrozného. Kamenem úrazu jsou však přípravky s takzvanými dekongestanty.
Tyto látky mají za úkol zužovat cévy, čímž odstraňují otok nosní sliznice a přinášejí úlevu. U přípravků s touto složkou je však obzvláště důležité dodržovat dávkování a zejména neužívat je déle než týden.
Věděli jste, že...
|
V případě dětí dokonce maximálně pět dnů. Jinak se snadno může stát, že z nosních kapek se stane celoroční „parťák“, bez kterého se už neobejdete. Po přípravcích s touto látkou podle odborníků sáhne v průměru každý osmý nastydlý.
„Kapky s obsahem dekongesčních látek vám nejprve pomohou k uvolnění nosu při rýmě, jejich dlouhodobějším používáním si však naopak nosní sliznice na jejich pravidelný přísun zvykne a mezi jednotlivými dávkami zduří. To pak jedinec pociťuje jako ucpaný nos a užije novou dávku. Dostává se tak do začarovaného kruhu závislosti,“ upozorňuje na možná rizika lékárnice a mluvčí České lékárnické komory Michaela Bažantová.
Vytáhnout kapesník je pro Japonce nezdvořilost
Ovšem zatímco my v Česku řešíme, jakými kapkami si nejlépe - a to v podstatě kdekoliv - ulevit, v takovém Japonsku je nepředstavitelné už jen to, aby váš kolega v práci nedal kapesník z ruky a každou chvíli si kapal do nosu. V Japonsku či například v Číně se smrkání na veřejnosti považuje za mimořádně nezdvořilé, a to zvláště pokud dotyčný zrovna s někým hovoří. Vytasit během rozhovoru kapesník a lidově řečeno „vytroubit se do něj“ se v Japonsku téměř rovná zločinu a společenské sebevraždě. Pokud Japonec tedy potřebuje smrkat, odejde si svou potřebu vyřešit na toaletu, aby ho nikdo neviděl.
Rýma léčená i neléčená trvá 7 dní |
V našich podmínkách se s podobnými rozpaky běžně nesetkáváme a už odmalička vedou rodiče své děti zcela opačným směrem, což obecně kvitují i lékaři. Ti dokonce apelují na rodiče, aby své ratolesti učili smrkat správným způsobem. I technika smrkání totiž může ovlivnit, zda přinese ucpanému nosu úlevu, či nikoli.
„Často se setkáváme s tím, že když rodiče dávají potomka vysmrkat, dítě vydechuje oběma nosními dírkami a rodič mu nos přerušovaně zacpává. Je to náročné pro dutiny a přitom silně neefektivní současně,“ varuje například Michal Jurovčík, primář ORL kliniky 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy při Fakultní nemocnici v Motole.
Odborníci se shodují, že ideální věk pro učení smrkání je patnáct měsíců, kdy děti již vynikají přirozenou učenlivostí. Důležité je přimět dítko vyprazdňovat ústní dutinu postupně - tedy každou dírku zvlášť a zlehka bez přílišné síly. S tím mají ostatně problémy i mnozí dospělí, kteří jsou schopni doslova smrkat do vyčerpání. Ale výsledek pak stejně není valný.
Příliš intenzivní smrkání má totiž za následek zduření nosní sliznice, se kterým se automaticky pojí nepříjemný pocit plného nosu. U malých dětí může být také problematické časté používání odsávacích pomůcek.
„Populární odsávačky připojitelné na vysavač se nesmí nadužívat. Sliznice na mechanické podráždění totiž reaguje větším zduřením. Smrkání je zkrátka nejšetrnější a nejlepší cestou ke zbavení se hlenu,“ dodává Jurovčík.
Nachlazení není pro Čechy důvod zůstat doma
Ostražitost před nosními kapkami ani správná technika smrkání nejsou nic platné, pokud například tak zdánlivě banální nemoc, jako je nachlazení, její nositelé ignorují. To se děje naprosto běžně, ostatně více než polovina Čechů ve věku 18 až 29 let ve zmiňovaném průzkumu přiznala, že nachlazení vůbec neuznává jako důvod, proč nejít do práce. Podobné chování přitom může mít v krajních případech fatální následky.
„Jelikož má nachlazení zpravidla pomalejší nástup a kratší dobu rekonvalescence než například chřipka, člověk má tendenci ho přecházet. Může se však stát, že si přivodí různé druhy komplikací, jako jsou v krajním případě i zánět srdečního svalu nebo záněty obličejových nervů,“ podotýká Jurovčík.
