Na 70. kilometru jsem „vybouchl“, ale svou první stovku dokončil

Přecpanej obrovskou pizzou a s třema pivama v břichu ležím na posteli jako vorvaň na pláži. Bolí mě celej člověk. Koutky mi ale cukají přiblblým úsměvem. Stále se srovnávám s faktem, že jsem před pár hodinami doběhl The Great Ocean Walk 100km Trail Ultramarathon. Svou první stovku.
Odměna

Odměna | foto: Bart Vonhoff

The Great Ocean Walk 100km Ultramarathon kopíruje trasu stejnojmenného pobřežního treku z Apollo Bay ke známé pobřežní skalní formaci Dvanáct apoštolů, asi 200 kilometrů jihozápadně od australského Melbourne. A zcela po právu je zmiňován jako jeden z nejkrásnějších závodů svého druhu. Rozeklané pěšinky po hranách útesů čas od času odběhnou do pobřežních deštných pralesů, aby se záhy vrátily a proměnily v dlouhé písečné úseky na nekonečných plážích.

The Great Ocean Walk 100s Trail Ultramarathon

Kdy: sobota 8. října 2016

Kde: Apollo Bay, Victoria, Austrálie

Web organizátora

Já si tenhle závod vybral pro svoji první stovku. S více než 3 300 metry stoupání a písčitými stezkami to možná není ideální trať pro nováčky, krásné přírodní scenérie se ale zdály jako dobrá protiváha. Navíc když už, tak už, ne? Můj závodní cíl byl celkem přímočarý – doběhnout ještě za světla, abych si mohl vychutnat západ slunce za Dvanácti apoštoly. To se rovnalo času zhruba pod 13 a půl hodiny. Cokoliv jiného už měl být jenom bonus.

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti

Přípravu na závod jsem zahájil v červnu po několikaměsíční běžecké pauze. Pozvolna jsem přidával na objemech, během července a srpna se držel kolem 90 až 100 kilometrů týdně, v září začal postupně ubírat a na začátku října se šlo na věc. Trénink jsem nijak zásadně nestrukturoval, ale jako pravidlo jsem držel delší tempový běh (20 až 25 km) v půlce týdne domů z práce a delší trailový běh (25 až 35 km) o víkendu. To první sloužilo i jako dobrý mentální trénink. Devadesát minut ostrého běhu po práci, za tmy, podél silnice, v australské zimě přece jen není ta nejradostnější aktivita. V práci jsem si těmito večerními seancemi definitivně potvrdil nálepku šílence.

Zbylé dny jsem podle času a chuti vyplňoval intervaly, fartleky, kopci a kratšími tempovými běhy. Obecně jsem se přípravou moc nestresoval a spíše se snažil nezranit a na den D mít hezky odpočaté nohy. Ostatně, i podstatně menší objemy mě loni dostaly do cíle náročného skyultramarathonu. Hlavní prověrkou pak byl koncem srpna 12hodinový rogaining, během něhož jsem v těžkém terénu naběhal něco přes 50 kilometrů. A vyzkoušel si, že 12 hodin v pohybu zvládnu.

Vzhůru do práce

Na závodní registraci a kontrolu povinného vybavení v přímořském letovisku Apollo Bay jsem tak dorazil pozitivně naladěn, spokojen s fyzičkou i zdravotním stavem. Večer jsem si dal svoji obvyklou koňskou dávku přesoleného kuskusu se zeleninou, zalil to třemi pivky, připravil si věci na závod a usnul jako pařez. Probudila mě chvíli před budíkem až moje klasická předzávodní noční můra, že jsem zaspal. Nezaspal. Ale klasicky jsem podcenil čas potřebný na ranní přípravu, takže jsem lítal jak fretka a tkaničky jsem si dotejpoval asi půl minuty před startem.

Prvních pár kilometrů bylo hezky po rovince na zahřátí, které jsem samozřejmě nestihl před startem, a stejně jako při svém prvním ultra mi dalo dost práce držet natěšené nohy na uzdě. Usadil jsem se někde kolem desátého místa a pomalu se dostával do rytmu. Okolo devátého kilometru začalo první táhlé stoupání. To mi zpříjemňoval dosti halasný borec. Chvilku jsme za běhu kecali, abych zjistil, že běžím s dvojnásobným vítězem Tarawery, slavného novozélandského ultramaratonu. Rychle jsem si dal dohromady jedna a jedna, stáhnul ocas a nechal budoucího vítěze závodu pelášit svým tempem.

Závod je zároveň přehlídkou australské přírody

Žůžo dobrodrůžo

První kontrolní bod byl na 22. kilometru v malém přírodním kempu, v němž jsem pár let nazpět nocoval. Hezká vzpomínka. Moc jsem se tam ale nezdržoval, rychle jsem doplnil vodu, vykousl pomeranč a během dvou minut utíkal dál. Následoval krásný single trail nahoru dolů přes malé zátoky a skrz nízké eukalyptové lesy. Slunce se začalo hlásit o slovo, pěšiny byly hodně písčité, potkal jsem prvního hada, ale nohy běžely pěkně a já se poctivě staral o pravidelný přísun paliva.

Na druhý kontrolní bod jsem se dopracoval po čtyřech hodinách. V nohách jsem v tu chvíli měl maraton a ještě skoro jeden a půl mě čekal. Paradoxně mě to ale nabíjelo pozitivní energií. Dobrodrůžo, ne? V tu dobu také bylo jasné, že nás čeká o dost větší pařák, než jaký slibovala předpověď. Na občerstvovačce jsem opět jen doplnil tekutiny, sežral pár pomerančů a po dvou minutách se poslušně vrátil do práce.

Na asi 49. kilometru se trasa stočila až k vyhlídce u hlavní silnice, kde na mě čekal kamarád Bart. Ten měl původně běžet také, ale bohužel se dva týdny před závodem rozšvihal na kole a stále ještě zafixované rameno mu moc pohybu nedovolovalo. Za běhu mi sdělil, že vypadám dobře, ale že běžím poměrně rychle, někde kolem osmého místa. Před závodem jsem si sice na základě výsledků z předchozích let a odhadu svých možností připravil předpokládané mezičasy, ty jsem si ale ve zmíněném ranním spěchu zapomněl v peněžence, takže jsem běžel spíše na pocit.

Nejíš, nedokončíš

Zde bych si dovolil malou odbočku k jídlu. Přiměřený příjem potravy a tekutin je u takhle dlouhých závodů samozřejmě naprostou alfou a omegou. Podceň to - a končíš. Přežeň to - a taky končíš. Jako ultra zelenáč v tom samozřejmě ještě moc chodit neumím.

Scenérie The Great Ocean Walk 100km

Nicméně na základě předchozích zkušeností jsem se to rozhodl pojmout poměrně jednoduše. Každých zhruba čtyřicet minut jsem za běhu jedl na střídačku gely a obyčejné müsli tyčinky. Na začátku a v půlce závodu jsem do sebe natlačil po jednom banánu a na každé občerstvovačce pár rozkrojených pomerančů. K tomu jsem vypil zhruba 10 litrů tekutin, jedna ku jedné voda a elektrolyty. V závěru už jsem do sebe to sladké tlačil dost na sílu, upínaje se na představu pizzy v cíli.

Shit happens

Před hlavním kontrolním bodem na 55. kilometru nás čekal tříkilometrový úsek po pláži. Hotové labůžo. Paradoxně jsem tam dost utekl klukovi, se kterým jsem do té doby běžel. Náskok se ale záhy smazal, když jsem doběhl na check point, kde nemohli najít moji připravenou tašku s věcmi. Trochu pešek, když tam má člověk jídlo na druhou půlku závodu a část povinného vybavení (dvě čelovky a reflexní vestu). Za pomoci Barta, dobrovolníků a fanoušků jsem ale dal vše potřebné relativně rychle dohromady. Ve chvíli, kdy jsem byl připravený vyběhnout, se samozřejmě moje taška najednou našla a já musel zase všechno přebalit.

No jo, shit happens, těch pár minut vem čert, hlavně se tím nenechat rozhodit. Zejména proto, že vzápětí následoval nejnáročnější úsek závodu. Nejdřív táhlé stoupání k nejvyššímu bodu tratě, poté několik ostrých výběhů a seběhů přes pláže a útesy a hlavně dohromady 25 kilometrů do další občerstvovačky. V již plném pařáku. Seběhl jsem se tam se dvěma kluky, takže jsme si kecáním trochu usnadňovali práci. Pak ale nejednou bum bác a během jednoho prudkého seběhu kolem 70. kilometru mi vybouchly a totálně odešly kvadricepsy. Při každém klusání jako kdyby mi někdo zatloukal hřebíky do stehen. Problémy mně činil i běh, či spíše ploužení se, po rovině.

Hlavně ne do Doomsville

Fyzicky jsem byl v tu chvíli na kaši. Moc dobře jsem ale věděl, že psychicky se nesmím vydat na exkurzi do bájného Doomsville (obrazné město beznaděje). Myšlenkový tok jsem tedy zcela soustředil na odpočítávání metrů do další občerstvovačky. Zní to jistě dost banálně, ale tahle zábava mi vydržela hodně přes hodinu, kdy jsem se v uměle navozeném mentálním rozpoložení na hraně debility (někteří by to možná nazvali spíše jakýmsi meditativním stavem) sunul v módu autopilota na poslední občerstvovačku.

Nakonec jsem se tam dosunul. V nohách jsem v tu chvíli měl 80 kilometrů a hodinky ukazovaly čas 9:16. Po obou klucích, se kterými jsem předtím běžel, ani vidu, ani slechu. Ale jak už to u mě bývá, s blížícím se koncem chytám druhý dech. Pár pomerančů, dva kelímky coly, povzbudivá slova dobrovolníků a vědomí, že nejhorší je za mnou, ve mně znovu probudilo závodníka. Zbývalo mi posledních zvlněných 20 kilometrů. V mysli se vyjasnilo. Nohy se rozeběhly. A cíl byl jasný. Kluci, třeste se.

Na vrcholu blaha

Když jsem asi osm kilometrů před cílem poprvé viděl onu slavnou skalní formaci Dvanácti apoštolů zalitou ve zlatavé záři odpoledního slunce, došlo mi, že už to mám co by kamenem dohodil. A že svého cíle doběhnout ještě za světla dosáhnu, i kdybych měl zbytek dojít pozpátku. Tohle uvědomění ve mně odjistilo všechny rezervy a nohy přeřadily na vyšší stupeň. Reálně to sice bylo něco mezi pěti a šesti minutami na kilometr, v tu chvíli mi to ale připadalo jako nadzvuková rychlost. Dokonce to tak i působilo, když jsem se prohnal nejdřív kolem prvního kluka a záhy i kolem druhého.

Být to o kousek delší, pravděpodobně bych ještě dotáhl další dva, ale to už samozřejmě vem čert. Podobně jako při svém prvním ultra jsem se do cíle přiřítil s úsměvem od ucha k uchu a cílovou čárou jsem proskočil v čase 11:36:35. Na sedmém místě. Hodinku a čtvrt za vítězem. A o plných 32 kilometrů dál, než kam jsem kdy předtím doběhl. Vrchol blaha.

Scenérie The Great Ocean Walk 100km

Po doběhu, v jedné ruce cola, v druhé pivo, jsem se dopajdal na tu slavnou vyhlídku k útesům. A tak jsem tam pečlivě opřen o zábradlí stál, nohám jsem přeci jen moc nevěřil, a dumal nad životem. Člověk může dosáhnout různých úspěchů. Vystudovat školu, povodit si projekt v práci, dát si osobák na pětce..., ale tohle bylo prostě něco jiného. Totální překonání sebe sama. Posouvání vlastních hranic. Snad až jakési sebepoznání. Krásný pocit.

Nadšenci se můžou podívat na můj závodní log na Stravě.

Ondřej Pavlů

Běhá odmala. Odkojen byl na dráze, dorostl v lese při orientačním běhu a v Austrálii ho začaly bavit delší trailové vzdálenosti. Pracuje v Sydney jako manažer digitálního marketingu a o životě vzhůru nohama píše na svém blogu zitaustralii.cz.

Nejčtenější

Slavní, kteří skončili na ulici a už se na výsluní nevrátili

Křehká psychika, závislost na alkoholu nebo drogách. To jsou důvody, kvůli kterým některé celebrity skončily na ulici a znovu už se nevrátily na výsluní. Ač mívali úspěch, na vrchol se už někteří...

Bradavky navíc i srostlé prsty. Anomálie celebritám v úspěchu nezabránily

Víc prstů nebo narození s malým ocáskem? I to jsou anomálie, se kterými se některé osobnosti šoubyznysu potýkaly. Podívejte se do galerie, o jaké známé tváře se jedná. Svou jinakost tajili třeba...

Rekordmani v počtu odehraných rolí. Osobnosti, které točily jako o život

Možná si myslíte, že rekordmanem v počtu odehraných rolí musí být zaručeně jedna z aktuálních hollywoodských hvězd. Zřejmě vás tak překvapení, kdo se umístil na prvním místě. Podívejte se do naší...

Zamilovali se na place. VIP, které dalo dohromady natáčení

Trávili spolu spoustu času a zamilovali se. Některým to vydrželo a jsou spolu dlouhé roky. Jiné osobnosti se už rozešly. Podívejte se do galerie, kdo podlehl a z natáčení si odnášel víc než jen...

Žena vysadila po čtyřiceti letech kortikoidy, vypadá jako socha

Karyn Flettová krémy s kortikoidy na pleť používala od svých deseti let. Nyní je jí čtyřiapadesát a říká, že právě tyto krémy jí zničily pleť. „Vypadám a cítím se jako socha. Moje kůže je tvrdá a...

Žena se měnila v Barbie, dnes se mění zpět. Chce vypadat jako její děti

V přepočtu už tři a půl milionu korun dala Tracy Kiss za operace, které ji mají změnit z Barbie v obyčejnou ženu. „Chci zase vypadat jako já. Necítím se být sama sebou,“ uvedla šestatřicetiletá žena...

19. června 2025  11:38

Bláznivé kreace i hold recyklaci. Jak vidí budoucnost módy mladí návrháři

Budou se trendy minulých desetiletí opakovat, nebo přijde na řadu móda připomínající sci-fi filmy? Podle mladých návrhářů z Graduate Fashion Week 2025 v Londýně to bude něco mezi. Podívejte se do...

19. června 2025  8:35

Dříve startovala závislosti marihuana, dnes je to telefon, říká adiktoložka

Koukají do mobilů, nevnímají nás a jsou ve svém světě. Jak poznáme, že jde ještě o neškodnou formu relaxu, a kdy už máme dítě závislé? A proč to řešit? „Dříve byla spouštěčem závislostního chování...

19. června 2025

Jak žít šťastnější život? Využijte energii léta, buďte tady a teď

Podle dávných indiánských šamanů je štěstí ukryto v přírodě, která vám dodává sílu a energii, ale předkládá i spoustu pozoruhodných lekcí. Naslouchejte jim, budete šťastnější.

19. června 2025

Jak kvalitně pacient spí, poznám na dálku. Expertka o léčbě i rizicích spánkové apnoe

Premium

Martina Paličková Mikolášová pomáhá jako biomedicínská inženýrka a spánková technička pacientům kardiologie, ale také těm, co mají problémy se spánkem. Ve své praxi nejčastěji řeší takzvanou...

19. června 2025

Oblékněte plavky! Víme, které si dokonale rozumí s vaší postavou

Už jste vytáhla ze skříně plavky, abyste zjistila, zda se přes zimu „nesrazily“, dobře vám padnou a dělají vám radost? Jestli ne, je nejvyšší čas pořídit si nové. Pár tipů na super kousky bychom měli.

19. června 2025

Úzkost se dá včas rozpoznat. Varovat vás může těchto pět příznaků

Je to jeden z nejběžnějších psychických problémů dnešní doby, který postihuje miliony lidí po celém světě. Může se projevovat různými způsoby a my vám teď předestřeme ty nejběžnější.

19. června 2025

Nový partner vypadal jako ideál, ale vyklubal se z něj profesionální žvanil

Klasický genderový stereotyp, že žena moc mluví a muž vůbec neposlouchá, nemusí platit vždy. Přesvědčila se o tom i Dita, která se po rozvodu seznámila přes seznamku s mužem, který toho řekne...

19. června 2025

Bramborové šišky s kysaným zelím a krůtím masem

Bramborové šišky s kysaným zelím a krůtím masem
Recept

Lehké

60 min

Dejte tradičnímu pokrmu nový nádech.

Asexuálové nejsou podivíni. Jak se žije lidem, kteří netouží po intimitě

Premium

Mezi ostatními sexuálními orientacemi se asexualita tak trochu ztrácí. Možná právě proto kolem ní stále koluje spousta mýtů. Jak se žije lidem, kteří ke svému životu nepotřebují tělesnou intimitu?

18. června 2025

Miloval je celý svět, ale nebyli tak dokonalí. Slavní, kteří měli vroubek

I VIP osobnosti mají svá temná tajemství, která se snaží skrývat, ačkoli jsou veřejně známí a mají fanoušky po celé planetě. Mnohdy jsou jejich hříchy natolik šokující, že nad nimi zůstává rozum...

18. června 2025  11:10

Žena vysadila po čtyřiceti letech kortikoidy, vypadá jako socha

Karyn Flettová krémy s kortikoidy na pleť používala od svých deseti let. Nyní je jí čtyřiapadesát a říká, že právě tyto krémy jí zničily pleť. „Vypadám a cítím se jako socha. Moje kůže je tvrdá a...

18. června 2025  8:29
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.