Jeho organismus už přestal obrovskou váhu zvládat.
Po pár měsících pod vedením lékařů může být na sebe pyšný. Ručička na váze ukazuje o jedenasedmdesát kilogramů méně. A muž chce shazovat kila i dál.
Zhubněte, nebo umřete
Na osudný den, kdy chybělo málo a nemusel být už mezi živými, Jaroslav Jurča určitě nevzpomíná rád. Ze sanitky jej personál v pěti lidech přemístil na invalidní vozík, kterému se musely odmontovat opěrky na ruce, aby se do něj vešel. Chodit sám? To už nedokázal.
Všichni ho pak společnými silami dotlačili na jednotku intenzivní péče, kde strávil několik týdnů na přístrojích, které pomáhaly jeho plicím a srdci, dostával také kyslík.
"Tenkrát jsme mu promluvili do duše. Buď zhubnete, nebo umřete," vzpomíná primář interního oddělení valašskomeziříčské nemocnice Pavel Prodělal.
Jaroslav Jurča si informaci vzal opravdu k srdci. Lékaři ho chválí, protože patří k nejvzornějším pacientům a pravidelně chodí na kontroly.
Přesně dodržuje jejich dietní pokyny, co jíst a nejíst, vynechal své oblíbené pivo a snaží se v mezích možností více pohybovat. Na zabijačku v obci se chodí jen dívat.
"Užívám i tabletky na hubnutí, v ledničce mám jogurty a ovoce a piji hodně tekutin. Lépe se mi dýchá, chodí a mám radost, když mě někdo ze známých nepozná. Úplně mi zmizel podbradek," konstatuje Jurča.
Jeho cílem je váha devadesát kilo. Rád by si pak koupil na zimu běžky a na léto kolo, aby si mohl novou hmotnost udržovat. Také se těší, že už konečně může navštívit zubaře, jelikož mu před pár lety vypadaly skoro všechny zuby.
"Dřív jsem se nevešel do zubařského křesla, a navíc se lékař bál, že bych mu ho mohl rozsednout," směje se muž.
Dva obědy, žádný pohyb - a je zle
O váze, k níž se Jurča dopracoval, mluví lékaři jako o morbidní obezitě. Jak se vůbec může stát, že člověk nosí tolik kilogramů navíc? Svou roli v tom může hrát dědičnost, dále konzumace levných potravin, vysedávání u piva, přejídání se a nedostatek pohybu.
U Jaroslava Jurči se potkaly všechny tyto faktory najednou. Pochází ze sedmi dětí, a když v pozdějším věku zůstal s matkou, která také měla nadváhu, bydlet sám, ze zvyku mu vařila ve stále stejně velkých hrncích. Synovi pak chystala na stůl oběd, i když už první snědl v závodní jídelně.
V práci seděl muž celý den na vysokozdvižném vozíku a jeho jediným pohybem bylo občasně přehození některé z ovládacích pák. A to se ještě cestou domů zastavil na tři nebo čtyři piva.
"Morbidní obezita je vážný problém. Je to v podstatě váha nad sto padesát kilogramů, která už ohrožuje lidský život. S takovými pacienty se u nás setkáváme zhruba jedenkrát za měsíc. Naštěstí tito lidé s námi obvykle spolupracují. Nedávno však jedné z těchto pacientek selhalo srdce a umřela," říká primář Prodělal.
Dodává, že lidé by neměli nechat problém nadváhy, či dokonce obezity dojít tak daleko. Sám doporučuje, aby začali svou nadváhu řešit v momentě, kdy váží o pouhých deset kilo více, než by bylo záhodno.
Řešením je i bandáž žaludku
Jaroslava Jurču možná čeká v nejbližší době bandáž žaludku, která by mu mohla pomoci v dalším hubnutí. I v tomto případě musel čekat, až ručička na váze klesne pod sto padesát kilogramů.
Při této operaci lékaři zaškrtí žaludek v jeho horní části zevně přiloženou manžetou neboli bandáží. Díky zákroku se výrazně - asi na 25 mililitrů - zmenší objem té části žaludku, která přijímá potravu, a člověk se tak velmi brzy cítí sytý.
Pocit sytosti přetrvává i několik hodin po jídle, a to až do doby, než potrava projde zúženou částí žaludku.
Operací se podstatně snižuje celkový denní energetický příjem, aniž by člověk trpěl hlady a pocity prázdného žaludku. Výhodou je, že se nijak nesnižuje vstřebávání vitaminů a dalších živin.
Je přitom možné, že pan Jurča se nakonec bez bandáže obejde, protože pokud by i nadále hubl tak, jako dosud, nebyl by zákrok potřeba.
Tlouštíci trpí i psychicky
Nadváha a obezita jsou v poslední době čím dál více citovaná slova nejen v medicínské praxi, ale i v televizi a novinách. Když se navíc stane přímo morbidní, podepíše se i na psychice člověka.
Vždyť jenom nemožnost sehnat oblečení ve své velikosti, útrpné pohledy kolemjdoucích a posměšné narážky ho často doslova odloučí od společnosti.
Je prokázáno, že obézní pacienti jsou daleko častěji nemocní a také délka hospitalizace je mnohonásobně delší.
Jaroslav Jurča soudí, že právě jeho nadměrná obezita způsobila, že zůstal sám bez partnerky. Naštěstí se ani v tomto případě nevzdává a doufá, že až dosáhne hranice devadesáti kilogramů, splní se mu i toto přání.
