Stárnutí jako choroba
V pracovně děkana 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy sedí profesoři Aleksi Šedo a Karel Smetana. Oba jsou špičkami svého oboru, oba tvoří budoucnost medicíny. A přemýšlejí, co je největší výzva lékařů pro následující dekády?
„Budeme se muset vyrovnat s důsledky stárnutí populace,“ nepochybuje Smetana. „A bude to drahé.“ Co přesně tím myslí? „Každý druhý se budeme dožívat svého zhoubného onemocnění, protože k tomu zkrátka máme podmínky. Ještě na konci druhé světové války se umíralo mezi padesátým a šedesátým rokem, tehdy byl diabetes, potažmo nádor vzácností.“
Každou sobotu
Může had mrkat? A kolik zubů má medvěd? Prověřte si znalosti o české přírodě ve velkém jarním kvízu, čtěte v sobotu 23. 3. příloze MF DNES Víkend
Naučili jsme se vyrovnávat se s epidemiemi, pomalu se nás přestal týkat strašák infekčních onemocnění, která děsila předky. Naopak si nás našly civilizační choroby. „A jednou z nich je tak trochu i stáří,“ glosuje Šedo.
„Křivka přežití se u nás vyvíjí pozitivně, na druhou stranu křivka přežití v plné aktivitě stoupá daleko méně strmě. Z pacienta se velmi často stává pacient profesionál, chybí mu rozměr kvality života. Což je obtížné pro dotyčnou osobu i pro ekonomiku.“
Samozřejmě má úvahu podpořenu nejen zkušenostmi, ale i čísly. „V USA se uvádí, že osmdesát procent nákladů na medicínskou péči spotřebuje přibližně patnáct procent pacientů, a to ještě v posledním jeden a půl roce svého života,“ říká děkan 1. lékařské fakulty UK.
Takže úkol zní jasně: potřebujeme najít inovace, které pomohou takzvané „ležáky“ postavit a vrátit jim kvalitní život.
