Proč se podle vás bere tzv. primární prevence na lehkou váhu?
Primární prevence je zjednodušeně řečeno soubor pravidel, která bychom měli celoživotně dodržovat, abychom snížili pravděpodobnost, že se nám rozvine nějaký zdravotní problém. Lidé berou svoje zdraví často jako samozřejmost. Dokud je nic netrápí, moc ho neřeší. Přicházejí k lékaři až s problémem, který ne vždy jde plně vyřešit. Nedodržujeme jednoduchá doporučení – např. jezte 5× denně zeleninu a ovoce, omezte sedavé aktivity, nekuřte... –, která se kolem nás točí už od dětství, slyšíme je z médií, od odborníků. Každý možná tajně doufá, že má dobré geny a že ho nemůže žádná nemoc skolit, že se ho to vlastně netýká, jenže to je ta chyba lávky.
Častým argumentem je také to, že každý zná v okolí někoho, kdo žil zdravě, všechno měl v pořádku, a také onemocněl. To je však spíš alibistické zbavení se odpovědnosti nad sebou samým. Zdravotní statistiky jsou bohužel neúprosné. Jsme zvyklí si dojít pro pilulku k lékaři, když je ouvej, ale to neřeší problém. Zatím se nám většina věcí hradí ze zdravotního pojištění. Ale tento „rozmařilý večírek“ není dlouhodobě udržitelný, pokud si uvědomíme možnosti a náklady na medicínu. Náklady na léčbu nemoci, jimž se dalo předejít, mnohonásobně překračují to, co si zdravotním pojištěním platíme. Myslím, že si to už někteří z nás uvědomují.
Tři z pěti lidí umírají na chronický zánět.
