- Nehádejte se s ním. Jeho domněnky či představy, které vám připadají zcestné, mu vehementně nevyvracejte, ale ani nepotvrzujte.
- Respektujte, že i on má právo na své soukromí. Nemocné dospívající či už dospělé dítě nese jeho narušování rodiči stejně nelibě jako to zdravé.
- Vadí-li vám nějaké jeho konkrétní chování, netolerujte mu je. V klidu se snažte dohodnout, aby to či ono nedělal, a na dohodě trvejte.
- Pokud se s vámi zrovna nemá chuť bavit, nenuťte ho.
- Nešetřete pochvalami. Ocenění si zaslouží sebemenší pokrok. Podpoříte tak to, co schizofrenik postrádá zejména - totiž sebevědomí a pocit jistoty.
- Nikdy mu nevyčítejte lenost. Sníženou aktivitu i schopnost organizovat si všední záležitosti má na svědomí nemoc.
- Buďte mu nápomocni v tom, aby dodržoval co nejpravidelnější režim. Každé vybočení z něj, ať už to je zpožděná večeře, nenadálá návštěva či ponocování u televize, je pro něj zbytečně stresující. Vypozorujte, jaké situace jsou pro něj nepříjemné, a těch jej pokud možno ušetřete.
- Vše, co mu chcete sdělit, formulujte jasně a srozumitelně, říkejte to pomalu a co nejklidnějším přátelským tónem. To však ještě neznamená, že s ním budete mluvit jako s batoletem. Raději se však vždycky přesvědčte, zda vám nemocný skutečně porozuměl.
- Všímejte si příznaků, které mohou signalizovat blížící se relaps (podrážděnost, horší spánek, vyhledávání samoty...), a včas na ně upozorněte ošetřujícího lékaře, případně pacientovy blízké.
Rekordmani
Mezi 10 nejčastějšími příčinami invalidity uvádějí světové statistiky čtyři duševní nemoci a poruchy:
- poruchy nálady, včetně deprese
- nadužívání alkoholu
- schizofrenie
- obsedantně kompulzivní porucha
NENÍ PRAVDA, ŽE
- schizofrenie je nevyléčitelná nemoc
- lidé při ní zhloupnou
- je to projev slabého charakteru
- je to následek selhání rodičovské výchovy
- nemocný je mimořádně nebezpečný svému okolí
- nemocný není schopen spolurozhodovat o své léčbě
