Prodělat infarkt, trpět cukrovkou nebo vysokým krevním tlakem, to už je dnes něco naprosto samozřejmého a každý o tom beze studu mluví. Ovšem přiznat se k diagnóze deprese či jiné duševní nemoci vyžaduje stále velkou odvahu.
Mnozí to zamlčují a asi bychom se divili, kolik pacientů má ve své zdravotní dokumentaci záznam „afektivní porucha“. Deprese se totiž stává běžnou nemocí a ve vyspělém světě je dnes již druhou nejčastější příčinou pracovní neschopnosti.
Čtěte v magazínu Rodina DNESCelé téma Jak překonat nemoci duše si můžete přečíst ZDE. |
Jednoduchý návod, jak se vzniku deprese vyhnout, neexistuje, protože jejích příčin je mnoho. Ve své knize Deprese jako šance vysvětluje Anselm Grün, že tato nemoc nemá jeden důvod: „Mnoho lidí v současné společnosti pociťuje přetížení - na pracovišti, v rodině a při výchově dětí, při zvládání života vůbec.“
Podle Grüna je jednou z důležitých příčin deprese naše sebepojetí. Nemůžeme být vždy nejlepší, nejkrásnější, nejinteligentnější a musíme se smiřovat se svou průměrností. A dalším důvodem je vytěsňování lidského utrpení: jestliže jsme tlačeni k tomu, být pořád šťastní a utrpení ani smutek už nesmějí mít v našem životě místo, reagujeme na to depresí. Odborníci varují, že takto zanedlouho může být celá společnost depresivní.
Nejhůře je v zimě a časně z jara
Říká se, že depresí bývá nejvíce na jaře. „S tímto tvrzení se často setkávám, ale podíváme-li se na provedené studie, tak platí, že nejvíce depresivních epizod bývá v zimě a časně zjara - jejich počet stoupá od prosince do dubna,“ říká docent Martin Anders z Psychiatrické kliniky pražské Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty UK.
Příznaky depresivních poruch * Tři základní: depresivní nálada, únava a ztráta energie a ztráta radosti z aktivit (anhedonie). * Další příznaky: poruchy spánku, změny chuti k jídlu, ztráta sexuálního zájmu, výčitky, zpomalení myšlení, poruchy koncentrace. Pod pojem deprese lze řadit více typů depresivních epizod. * Epizody se opakují (rekurentní depresivní porucha). * Epizody jsou střídány změnami nálad směrem k mánii (bipolární afektivní porucha). * Epizody vznikají sezonně (sezonní afektivní porucha). * Epizody vznikají v souvislosti s nějakým tělesným onemocněním, jako je cévní mozková příhoda, infarkt či cukrovka, nebo s užíváním léků (organická depresivní porucha). |
„Vysvětlením mohou být některé cirkaanuální rytmy v přírodě čili periodické změny probíhající během jednoho roku. Ty mají například dopad i na fungování některých transportních bílkovin v lidském mozku, hledá se souvislost se světlem a podobně.“
Na jaře míváme právě v našem zeměpisném pásmu častý pocit únavy, skleslosti a vyčerpanosti. Je třeba odlišit, kdy se jedná o přechodný stav a kdy už hrozí opravdová deprese, s níž by se měl člověk vypravit k odborníkovi. Podle docenta Anderse je třeba se řídit vážností příznaků a jejich dopadem na daného jedince.
Kupříkladu porucha soustředění, jeden z příznaků deprese, bude asi více na obtíž někomu, kdo vykonává náročnější zaměstnání. Druhým faktorem je trvání těchto potíží. Aby se jednalo o depresi podle oficiální klasifikace, měly by dané příznaky trvat 14 dnů. Lidé ovšem přicházejí k lékaři většinou později. Stav pacienta je nutné důkladně posoudit, protože únava může být příznakem i jiných duševních poruch, než je ta depresivní.
„Že se jedná již o nemoc, ukáže rovněž přítomnost doprovodných příznaků a především sebevražedných myšlenek či přímo plánů. V takových případech bych doporučil okamžitý kontakt s lékařem, aby mohla být odborná léčba zahájena co nejdříve. K lékaři by také měli najít rychleji cestu mladí pacienti a rovněž ti starší a více tělesně nemocní,“ zdůrazňuje docent Anders.
S odvahou do ordinace
Depresivní poruchou trpí ve státech Evropské unie 6,9 % populace, což znamená asi 30 milionů jedinců. V Americe jsou na tom podobně. Porovnání dat z Evropy ukazuje, že v období mezi lety 2005 až 2010 se výskyt deprese v populaci nezměnil. V Česku je to ale jinak.
„V České republice roste počet ošetřených v ambulancích, a to velmi nápadně. To ale neznamená, že depresivních poruch je více, spíše si myslíme, že tato choroba ztrácí takzvané stigma, více se o ní ví a lidé nacházejí odvahu vyhledat odbornou pomoc,“ říká docent Anders.
Ženy bolí duše častěji * Ženy v České republice vyhledaly v roce 2012, ze kdy jsou nejčerstvější souhrnná data, psychiatrickou péči častěji než muži. Tvořily zhruba 60% pacientů. * Ženy se nejčastěji potýkají s afektivními, neurotickými a organickými duševními poruchami a se schizofrenií. * Ve sledovaném roce bylo 33 047 případů pracovní neschopnosti s psychiatrickou diagnózou. Více nemocné byly ženy - připadly na ně téměř dvě třetiny ukončených případů pracovní neschopnosti. * Ženám průměrně trval jeden případ pracovní neschopnosti o 9,6 dne déle než mužům, tj. 96,5 dne. * Pracovní neschopnosti pro depresivní poruchu mají nejdelší průměrné trvání ze všech duševních poruch. Zdroj: UZIS |
Depresi lze léčit jednak za pomoci léků, jednak psychoterapií. Někdy se lidem trpícím depresí ale zdá návštěva psychiatra přeci jen jako „silný kalibr“ a pro začátek chtějí zkusit jen terapeuta. Ne všichni pacienti s depresí musí užívat léky. Podle docenta Anderse lze samostatně doporučit léčbu psychoterapií u lehkých, až hraničně středně závažných depresivních poruch bez sebevražedných myšlenek či úvah. Důležité je, zda pacient čelí ve svém životě zjevným stresorům, a nezanedbatelný je jeho názor na průběh terapie.
„Léčbu antidepresivně působícími látkami může psychiatr nabídnout, přeje-li si to pacient, i u některých lehčích depresivních stavů. Za velmi vhodné a účinné považujeme také změnu životního stylu pacientů, především je směřujeme k pravidelné fyzické aktivitě a myslím si, že je možné doporučit i některé podpůrné způsoby léčby, například podpůrnou léčbu jasným světlem, akupunkturu a podobně,“ uvádí docent Anders.
Psychoterapie je dlouhodobá práce na sobě samém. „V poradenské praxi se snažím vnímat klienta v kontextu jeho života, vztahů, emočního ladění, stereotypů chování a podobně. Je třeba hledat náhled na sebe i na depresi jakožto nemoc a nevyčítat si ji coby charakterovou vadu,“ vysvětluje terapeut Miroslav Salcman z pražského Komunitního centra Matky Terezy.
Důležité je znovu hledat a dodržovat denní rytmus včetně zábavy, každodenní relaxace, cvičení nebo procházek. Důležité je nedávat si velké cíle, učit se radovat z drobných úspěchů a změn a oceňovat se za ně.
Prášky na hlavu - brát, či nebrat? * Antidepresiva nejsou univerzální lék na zlepšení nálady! * Jejich účinek nastupuje až po určité době užívání, naopak nežádoucí účinky se projeví hned: prohloubí se například poruchy spánku nebo narůstá úzkost. * Někdy je proto vhodné na přechodnou dobu využít účinku léků proti úzkosti a léků na spaní, které ale samy o sobě bez antidepresiv nemoc léčit nedokážou. * Psychofarmaka jsou v léčbě nezastupitelná, protože zkracují utrpení nemocných a dovolují jejich návrat do běžného života. A především je dokázáno, že snižují počet sebevražd v populaci. * I když mají antidepresiva nežádoucí účinky, mnohem horší je dopad neléčené deprese, která se projeví na metabolismu a zhoršuje stav kardiovaskulárního systému. Dlouhodobě depresivní lidé mají také méně svalové hmoty a křehčí kosti. |
Typická pro depresivní klienty je sebelítost a životní pesimismus. „Nezpochybňuji pocity a smutky klienta, protože on to tak opravdu prožívá. Místo toho hledáme, co v životě zažívá ještě dalšího, často se najdou i jiné zážitky, nejen ty smutné,“ dodává Mirek Salcman.
Je také třeba, aby klient i jeho rodina včas poznali, kdy nastává čas zintenzivnit péči včetně zvýšení medikace po dohodě s psychiatrem tak, aby se předešlo zbytečnému výraznému zhoršení stavu. To však vyžaduje respekt a přijetí této nemoci jako něčeho, co zkrátka patří k životu.
Trpělivost se vyplácí
Lidé přicházejí do ordinace psychiatra obvykle až po delším čase, kdy je sužuje deprese. Jako součást léčby lékař často předepisuje antidepresiva - lidé jim říkají „prášky na hlavu“. Aby zvolil vhodné, řídí se hlavními příznaky nemoci - jiný lék vybere pro pacienta, který má výrazné obtíže se spaním, jiné pro člověka s úzkostmi.
„Podstatné pro nás je spektrum nežádoucích účinků, neboť všechna antidepresiva mají prakticky srovnatelnou účinnost. Když se u pacienta objeví nežádoucí účinky, je třeba léčbu změnit či kombinovat s pomocnými léky,“ říká docent Anders.
Pokud léčba dobře zabírá, daří se zhruba do měsíce odstranit nejvíce obtěžující příznaky. Pacient tím ale nemá vyhráno - je třeba, aby léky užíval ještě nějakou dobu i poté, co se už cítí dobře. To se ale málokomu zamlouvá, prášky vysadí a riskuje tak, že se mu nemoc brzy vrátí.
Během léčby psychiatr samozřejmě při kontrolách sleduje, zda pacient nemá sebevražedné myšlenky. Někdy jde léčba hladce, jindy se jen stěží daří nemoc ovlivnit a potíže se stávají chronickými. Existuje ale i určité procento depresivních epizod, které odezní samy.
