Z úhledného domu v Jabloňově na Velkomeziříčsku je nalevo vidět les, z druhé strany doléhá hluk dálnice D1. V prostorné kuchyni spojené s obývákem děti dovádějí na velkém houpacím šnekovi. Rodiče je pyšně sledují.
Veronice, jedné ze dvou vyměněných dívek, bude v prosinci šest. Už skoro dva roky má bratra Daniela. Právě ten pomáhá rodičům zapomenout na neblahou událost. Jaroslava Trojanová a Libor Broža se skutečně snaží už na událost nemyslet, jenže tak lehce to nejde.
"Danečka jsem pro jistotu rodila v Ivančicích," říká třicetiletá matka. "Tam to bylo úplně jiné, daleko lepší přístup personálu. Ale když se mě ptali, jestli se chci vyspat, že mi kluka na noc odnesou, nedala jsem ho. Ta obava ve mně podvědomě byla."
S malým dítětem začalo být v rodině veseleji, ale přibylo i starostí. Teď už se Libor Broža do hospody na pivo dostane jen výjimečně. Právě tam, v jabloňovské hospodě, to tenkrát začalo.
Štamgasti do něj rýpali, že dcera bude těžko jeho. Vždyť se rodičům ani trochu nepodobá. Když se přidala i Brožova matka, nechal si udělat testy DNA. V říjnu 2007 vyšlo najevo, že v třebíčské nemocnici se zdravotníci dopustili osudové chyby.
Druhá máma je teta
Dvě rodiny osudově spojila jedna lidská chyba. Teď se na střídačku navštěvují, mají to k sobě třicet kilometrů. "Čermákovi jsou v pohodě, máme dobré vztahy," zní z Jabloňova. Libor Broža a Jaroslava Trojanová jsou otevření lidé, vlídně otevřou i svůj dům. V Přibyslavicích tak vstřícní nejsou.
Záměna v datech9. prosince 2006 V třebíčské porodnici se narodily čtyři dívky a jeden chlapec, mezi nimi Nikola a Veronika. březen 2007 Libor Broža kvůli podezření, že není otcem Nikoly, podstupuje testy DNA. Výsledek jeho podezření potvrdil. 17. září 2007 Rovněž Jaroslava Trojanová jde na testy. Po nich je jasné, že ani ona není matkou Nikoly. 4. října 2007 Vyšlo najevo, že Jan a Jaroslava Čermákovi z Přibyslavic rovněž vychovávají dívku, která není jejich. V porodnici byly Nikola a Veronika omylem vyměněny. Na první schůzce se obě rodiny dohodly, že si děti vrátí. prosinec 2007 Obě dcery se dostaly ke svým vlastním rodičům. |
"Muž si to nepřeje. Už si ty události nechceme oživovat," řekla Jaroslava Čermáková energickým hlasem nadoraz zaměstnané ženy. Jako finanční poradkyně často až do večera objíždí klienty a ještě dělá pečovatelku seniorů.
Také Čermákovi mají druhé dítě, Tereze jsou čtyři roky. Momentálně bydlí všichni v Nové Vsi u prarodičů, v Přibyslavicích si stavějí domek.
Chtěla jsem holku
Danielovi budou 12. listopadu dva roky. "Máma ale chtěla holku," prozradí Veronika a Jaroslava Trojanová přikyvuje. "To je pravda. Když mi na ultrazvuku řekli, že to bude kluk, v první chvíli jsem byla naštvaná."
Její partner se připojí: "Dva dny se s ní nedalo mluvit. Pořád se divila, jak se to mohlo stát." On sám byl za syna rád, ale vlastně by měl stejně rád i děvče. "Chtěla jsem holčičku, protože s Verčou jsme rok ztratili. Teď už jsem taky ráda, že je to kluk," mírní svůj postoj matka.
Manželé ještě nejsou a svatbu zatím neplánují. Zato si – částečně i za odškodné, které vysoudili za záměnu dcery – vylepšili domek. Předtím bydleli u Brožových rodičů hned vedle. Do vlastního se nastěhovali, když byl Veronice rok.
Veroničin pokojík v prvním patře, laděný do růžova, je plný hraček. V horní posteli spává Nikolka, když s Čermákovými přijede jednou za tři týdny na návštěvu.
"Na prázdniny si Nikolku bereme třeba na týden k nám, pak Verča jede zase k nim," vysvětluje Jaroslava Trojanová. "Holky se vidí o Vánocích i o narozeninách. I když po letech už ze mě ta tíseň trošku vyvanula, těžké je to dodnes. Když od nás Nikolka odjíždí, tak je smutná, a Verče se od nich taky nechce. Pořád je to trošku divný." Pak se otočí k partnerovi: "Tohle ale může pochopit jen ženská."
Nepravou maminku děvčata oslovují teto. "Když jsem byla malá, bydlela jsem u Čermáků," bez okolků hlásí Veronika, ale proč, to ještě neví. "Myslíme si, že by to ještě nepochopila. Na vysvětlování je čas," míní matka.
Podvedla mě?
Bůhví, kolik podobných záměn zůstává neodhalených. Matky v porodnicích se teď děsí, aby se to nestalo i jim. Kdyby Libor Broža své ženě věřil, vychovávali by dnes ti dva cizí dítě. A Jaroslava Trojanová by se nikdy nedozvěděla, že nekojí vlastní dceru. Těžko říct, v čem by byl jejich život jiný.
"Nic pěknýho to nebylo," vzpomíná čtyřiatřicetiletý muž. "Rozlepíte obálku a na papíře stojí, že Nikolka není vaše dcera. To byla fakt studená sprcha."
Jeho partnerka má dopis pořád schovaný. "Bylo mi jasné, že se někde stala chyba, protože já si byla stoprocentně jistá." Libor Broža se tehdy hodně rozzlobil. Sotva zjistil, že vychovává cizí dítě, myslel si, že ho partnerka podvedla. "Jednal by snad jiný chlap jinak? Nikdy ale nebylo ve hře, že bychom se měli rozejít."
Když Jaroslava popisuje, jak je dcera po otci umíněná, ten se polichoceně usmívá. "Po tátovi má skoro všechno," završí svou řeč žena. Partnera ani nenapadne protestovat.
Psycholožka Jitka Jeklová má za to, že právě Jaroslava Trojanová si vytrpěla ze čtveřice dospělých nejvíc. Nejprve musela čelit osočení z nevěry, pak zjistila, že věnovala láskyplnou péči cizí holčičce. "Muselo to pro ni být příšerné trauma. Určitě větší, než zažívala její holčička. O tu bylo v druhé rodině dobře postaráno."
Chování Libora Broži pokládá psycholožka za přirozenou reakci. "Nad testem otcovství musel zažít šok. Muži to mají v hlavě poskládané jinak, potřebují rozsévat své geny, chtějí mít doma biologické dítě."
Po odhalení záměny mohl Libor Brož slavit hned dvakrát. Získal vlastní dítě a zároveň jistotu, že ho partnerka nepodvedla. "Stejně před oběma smekám, že situaci zvládli," dodává psycholožka.
Není divu, že si teď rodiče váží úplně obyčejných dnů. Nevadí, že jsou si tak podobné. Je fajn řešit běžné starosti.
Všední dny, jeden jako druhý
"Libor je pořád na cestách, takže malej se mnou spí v manželské posteli. Uložím ho do postýlky, ale obvykle se v noci probudí a spustí, tak ho vezmu k sobě. Ráno odvezu Verču do Meziříčí do školky, pak uspím Danečka, jedu pro Verču... a tak dokola," s úsměvem popisuje Jaroslava Trojanová.
V sobotu a v neděli odpoledne si od dětí trošku odpočine, chodí pomáhat do hospody jako servírka. To už její přítel, který jezdí s kamionem, bývá většinou doma. A když ne, ujmou se vnoučat babičky. Jedna bydlí hned vedle, druhá v sousedním Tasově, odkud Jaroslava pochází. Když se Jaroslava a Libor poznali, ještě jim nebylo ani dvacet. Měli to k sobě jen tři kilometry přes les.
Brožu baví, když si může s dětmi o samotě zařádit. Syna přebalí, matku prý dokáže ve všem zastoupit. Oba se shodují, že není na škodu, když si jsou partneři trošku vzácní. "Když jsme se poznali, Libor už jezdil. Zvykla jsem si."
Vozí po Evropě většinou zeleninu, nejvíc se mu líbí v Itálii. Když se však z dlouhých cest vrátí, nikdo ho z Jabloňova jen tak nevytáhne. Je rád doma. Dokud mu nezazvoní mobil a nepřijde nová zakázka.
"Ani nevím, kdy jsme byli naposled na dovolené. Letos byl kluk ještě malej, loni ještě menší a předloni byla Jarča těhotná. Moře mě nebere, v lese se bojím klíšťat. Občas vyjedeme na výlet, naposled třeba do akvaparku v Praze. To s námi byla i Nikolka. Tohle vydržím jen kvůli děckám," říká dálkový řidič.
Plánují třetí dítě
Verunka je rozšafné děvče, které se hned s každým dá do řeči a už se těší do školy. Její bratr Daniel je k neutahání, teď zrovna řádí před domem na tříkolce. Rodiče musí být nonstop ve střehu. "Danečkovi vybrala jméno máma," opět vyzrazuje Veronika.
Táta si prý trochu přál, aby se jmenoval po něm, Libor by byl v generaci už třetí v pořadí. Ale ustoupil a nechal to na ženě. "Možná příště, chceme totiž ještě jedno dítě. Ale to až skončím s ježděním a budu častěji doma, abych si děti víc užil. Snad tady najdu nějakou práci," plánuje Libor Broža.
Sám je jižanský typ, černovlasá je i partnerka, syn ironií osudu modrooký blonďák. Že by příroda naordinovala další zkoušku důvěry? Jaroslava připomene, že tentokrát v nemocnici rodila sama a synka nespustila z očí.
"V dětství jsem byla taky kudrnatá a světlovlasá," rychle vysvětluje. Libor Broža je přesvědčen, že Daniel blonďáček dlouho nebude. "Však on ztmavne, jak ho ostřiháme," dodá, ale v tváři ani náznak úsměvu. Na tohle téma ještě nedokáže žertovat.
