Pečovatelka Gabriela (38) žije s manželem Davidem (41) v Rotavě na Karlovarsku v panelákovém bytě 3+1. Domácnost doplňují dcery Daniela (15), Jarmila (14) a synové David Marian (10) a Jakub Erik (6). Rodinu do Výměny přihlásila Gabriela, údajně na naléhání babičky.
„Připadám si nedoceněná, že všem všechno dělám a nikdo to neumí ocenit,“ uvádí Gabriela hlavní důvod, proč s nápadem tchyně souhlasila. „David, ten mi pomáhá asi takhle: ‚Mamino, už máme navařeno?‘,“ vypráví. Dětem zase na otci vadí jeho nekompromisní způsoby výchovy. „Když se naštve, tak řve přes celý panelák,“ říká Jarmila. Rodiče se potýkají s neustálými hádkami o výchově dětí. Davida trápí ovšem i to, že manželka na něho nemá skoro vůbec čas.
Žádné zlato na mě nezkoušej
Naďa (32) se rozhodla zapojovat do chodu domácnosti co nejméně, aby náhradní rodina poznala, že na jejich mámu je toho moc.
Náhradní manželkou se Davidovi stala Naďa (32), která je momentálně nezaměstnaná. Hned při čtení manuálu ji vyděsil nepříliš lichotivý popis dětí.
„Já ji lituju, protože má jedno dítě a tady jsme čtyři. A jeden je blázen, jedna je jak z divokých vajec a druhá je drzá,“ prohlásil hned po seznámení desetiletý David Marian.
„Rodina je v pohodě, ale chaotická, rušná, jsou hodně hlasití,“ připustila Naďa. Ani ona však příliš dobrý dojem na náhradního manžela neudělala
„Bude hodně přísná. A myslím si, že nebude moc vitální jako třeba moje žena,“ prohlásil.
Rotavská rodina se obvykle probouzí už o půl páté ráno, což dělalo Nadě, která je zvyklá vstávat mnohem později, trochu problém. „Nejsem zvyklá vstávat takhle brzo. Někdy otevřu oči a přítel už je na kávě někde úplně jinde,“ přiznala Davidovi. „Tak to já jsem ha*zl, když vstanu, tak musím probudit všechny,“ smál se.
Smích ho však přešel, když zjistil, že mu náhradní manželka nepřipravila do práce svačinu. „Když mi nenachystala svačinu, tak mi měla dát aspoň penízky na svačinu,“ přemýšlel zase nahlas David. Rozdílný pohled na věc měly děti, kterým Naďa přípravu svačiny nabídla, ale všechny odmítly s tím, že se najedí ve škole. „Ta paní tady asi dělá všechno. A pán je takové miminko,“ divila se.
|
Předtím, než Naďa naservírovala první oběd, bylo třeba zklidnit kluky, kteří skákali po stole. David pak Naďu nařkl, že mu přichystala bramborovou kaši ze sáčku. Náhradní manželka si z toho nic nedělala, jen ho klidně ujistila, že opravdu s Danielou loupaly brambory. I přesto nechal David na talíři poměrně velký zbytek kaše i řízku.
„Třeba to bude zítra lepší. Nebo mu nebude chutnat vůbec, a já přestanu vařit,“ brala vše s nadsázkou Naďa. „Strouhanka má být strouhanka, a ne nějaká rozmočená houba. A to maso bylo špatně nakrájené. Ta vlákna měla být úplně jinak,“ poučil David kamery na balkóně při poobědové cigaretě.
Nedojedené jídlo však přece jen donutilo Naďu přemýšlet. „Táta si takhle pořád stěžuje, když máma uvaří?“ ptala se holek, které přitakaly: „Když máma uvaří, tak on si to vždycky předělá podle sebe. Není s tím nikdy spokojený.“ Zároveň připustily, že jejich táta je vtipný, sympatický člověk, ale umí být také zlý. „Když se hádají, tak mamka mu nemůže nic říct, protože jí pořád skáče do řeči a křičí na ni,“ prozradila Jarmila. Hádky s otcem jsou také důvod, proč by nejstarší Daniela chtěla studovat na internátě.
David ukázal i druhou milejší tvář, když oslovil svou náhradní manželku „zlato“. „To jsi teda přehnal. To ani nezkoušej.“ vyčetla mu později Naďa. „Přítel doma rozbije nejen mě, ale i televizi, až to uvidí,“ představovala si reakci svého partnera, který je údajně hodně žárlivý.
„Nemůžu si zapamatovat její jméno. Proto jí řeknu buď žabko, nebo zlato,“ přiznal David.
Další den zkazila Davidovi náladu návštěva jeho matky, se kterou špatně vychází. Jeho manželka už v úvodu prozradila, že za ta léta, co rodina bydlí na současné adrese, se s ní viděl jen několikrát. Naďa byla zvědavá, co rozepři způsobilo, a rozhodla se babičku pozvat.
„S Davidem se nedá mluvit. Od té doby, co zemřel táta, na mámu kašle,“ pustila se do syna okamžitě po svém příchodu. „Mrzí mě to, že se takhle chová,“ neubránila se slzám. David se bránil s tím, že je utahaný z práce. Pravý důvod přiznal až později kamerám. „Já jsem měl svého tátu neskutečně rád. Ale když tě to hrozně bolí a pořád ho tam vidíš, tak tam radši nejdeš.“
Chudák táta je uklízečka
Při změně režimu Naďa dětem oznámila, že stráví den bez telefonu, protože se podle ní málo věnují jedno druhému. „Chtěla bych, abyste si víc hráli s Kubíčkem,“ naléhala na starší sourozence. Náhradní manžel se jí však rozhodl oponovat s tím, že puberťáci si přece nemusí hrát s šestiletým klukem, který se klidně zabaví sám. Naďa se tak rozhodla od svého požadavku ustoupit. Trvala však na tom, aby se táta zkusil učit s desetiletým synem.
Posledním jejím přáním bylo, aby otec jeden den rodině uvařil, sice souhlasil, ale kamerám si postěžoval: „Jako kamarádka na pokec není špatná, ale jako žena v domácnosti je to bída.“ Naďa jeho připomínky vytušila a vysvětlila svůj přístup. „Oni čekají, že já tady všechno udělám, a proto toho schválně moc nedělám. Aby poznali, že jejich máma toho má na starost opravdu hodně.“
Její strategie se začala vyplácet. Otec, který není na domácí práce zvyklý, najednou vařil a myl nádobí. „Proč bych to měl dělat furt, když mám doma dospělé dívky, které jsou celý den doma a můžou pomoct,“ neubránil se připomínkám. Holky navíc přiznaly, že otec doma vaří docela často.
„Přijde mi, že to je všechno přetvářka. Děti taky nejdřív říkaly, že doma nic nedělá, teď už zase dělá…,“ pochybovala o dočasném manželovi Naďa.
„Táta chudák si teď připadá jak uklízečka,“ politoval otce syn David. „Nám tady v pokoji uklízí mamka, ale jelikož je tu Naďa, tak to musím dělat já,“ povzdechl si, zároveň však projevil velkou dávku sebereflexe: „Mamka u nás doma dělá všechno, ale abych pravdu řekl, my si toho nevážíme a jsme nevychovaní spratci.“
Další Nadin požadavek, aby se učil se synem Davidem, zvládl náhradní manžel jen napůl. Většinu toho nechal na dcerách a sám šel raději spravovat rozbitou židli.
Nadin přístup nechat všechno na ostatních přinášel ovoce. Děti si dokonce daly chvályhodná předsevzetí. „Až mamka přijde domů, tak bych to takhle chtěla udržet a pomáhat takhle i jí,“ dušovala se Daniela. „Já jsem si neuklízel, ale teď si začnu uklízet,“ prohlásil David. Děti se shodly, že je překvapil i otec a jeho snaha zapojit se do chodu domácnosti. „Táta se mění k lepšímu, doufám, že mu to vydrží,“ radovala se Daniela, po chvíli ovšem dodala: „Snad to naopak nebude horší. Protože z těch hádek už mám někdy na krajíčku. Občas to bývá fakt síla.“
Zatím to však vypadalo, že se David spíše nad sebou zamyslel a rozhodl se napravit některé chyby. Vypravil se dokonce za svou maminkou na návštěvu, která se mu hned rozhodla promluvit do duše. „Šestnáct let jste spolu a jen jednou jste byli na dovolené. Ta Gábina zná jenom kuchyň, koupelnu a práci. A ještě na tebe musí být hodná jako manželka.“ Synovi navrhla, že pohlídá děti, a on i manželka si můžou dopřát třeba wellness. „Ty jsi můj syn, ale ji mám radši. Ty jseš ha*zl,“ řekla nakonec Davidovi a ten přiznal, že si je toho vědom.
Poslední den výměny donutil Davida bilancovat. „Ta Naďa vůbec nic nedodržovala, ale vůbec… Tak jsem uvědomil, co ve své ženě mám.“ Jako mnoho jiných účastníků Výměny se zařekl, že zcela změní svůj přístup. „Nebudu nikdy ženě nadávat za to, že je někde špinavý talíř. Nebudu si všímat takových prkotin, že je sklenička špatně otočená.“ Naďa mezitím došla k názoru, že je se svým partnerem spokojená, a všechno podle jejího názoru klape tak, jak má.
Dcery by přikoval ke stolu
Druhá rodina se kromě Nadi skládá z jejího přítele Štefana (37), který je také nezaměstnaný, a dcery Míši (7). Všichni žijí v Duchcově v pronajatém bytě 2+1. Štefan žije dost nespoutaným životem a sám přiznává, že si někdy přijde jako svobodný. Někdy údajně na celý den odejde, aniž by něco řekl. „Přál bych si náhradní manželku, která má zalepenou pusu,“ říká. V tom se shoduje s Gabrielou, která si od Výměny slibuje hlavně trochu klidu a odpočinek od své hlučné rodiny.
Gabriela (38) si z náhradního manžela udělala vrbu. Nejčastěji se tak řešil její vztah s partnerem, došlo ale i na veselé chvíle.
Seznámení proběhlo v klidu, i když Gábina přiznala, že ji Štefan nejdřív trochu vyděsil. I přesto se mu hned svěřila s problémy ve své domácnosti. „Chybí mi klid, někdy si jen sednu a manžel už se mě ptá, proč tam sedím sama a jestli se ho štítím.“ Štefan si díky tomu mohl udělat o rodině náhradní manželky obrázek. „Oni musí mít doma velký problém, protože takhle to hned vybalit… Jsme se skoro ani nepoznali, že jo.“
Hned první společné ráno Štefan Gabrielu překvapil, když se sám okamžitě chopil stlaní postelí a zametání. „Nejsem zvyklá, že by někdo vzal takhle koště a začal mi zametat. To já radši jdu a udělám si to sama,“ smála se rozhozená Gábina.
Napnuté nervy se projevily při vaření oběda. Nezvykle mnoho volného času dalo Gábině příležitost k přemýšlení. „Zastesklo se mi po Kubíčkovi, a to jsem doma ze sebe dělala hrdinku, že nebudu brečet.“ Štefanovi se ji podařilo nejen uklidnit, ale rovnou i rozesmát. „Breč klidně ještě víc, vypusť to ze sebe. Můžeme otevřít i vínko a můžeš se vybrečet úplně. Bude dobře, věř mi.“
Negativní myšlenky však Gabrielu neopustily ani při odpoledním úklidu. „Můj manžel by měl holky nejradši doma, přikované někde u stolu. Našel by jim ženichy, ale takové, kteří by vyhovovali jemu, ne jim.“ Podle jejího názoru se děti svého otce bojí. „Jarmika mi říkala, že s námi nebude. Danielka to samé. Myslím, že se to změnilo, když zemřel děda a narodil se Kubíček. Myslím, že mi manžel dává za vinu, že je Kubíček takový trošku jiný, že se tam něco nepovedlo.“
Aby si ukrátila dlouhou chvíli, pustila se do čištění – podle Štefana – nevyčistitelných fleků ve vaně. V rozverné náladě několikrát Štefana postříkala. „Musím říct, že takhle jsem se už dlouho nenasmál,“ liboval si dočasný manžel a vůbec mu nevadilo, že voda teče všude po podlaze. Veselí však Gábinu opět rychle přešlo. „Doma s manželem už dlouho doma nebyla takováhle sranda. Mrzí mě to, protože se to podepisuje i na těch dětech,“ přemítala opět se slzami na krajíčku.
Netrvalo dlouho a na vlastní kůži zažila Štefanovo pověstné utíkání, jak ho popisovala Naďa. Záminkou byla koupě pracího prášku, která mu ovšem zabrala několik hodin. „Kdyby chodil večer, tak bych si myslela, že chodí za ženskýma. Ale takhle ráno?“ přemýšlela Gábina. Po příchodu mu sdělila, že ji a Míšu zve za trest do cukrárny. Kde byl tak dlouho, ale Štefan nepřiznal.
V cukrárně Gabriela dočasnému partnerovi přiznala, že v podobném podniku už nebyla dobrých osm let. „Já se manžela nezeptám, protože vím, že by asi nešel. On fakt tvrdě pracuje a sama s dětma nepůjdu, nechci ho nechávat doma samotného,“ vysvětlovala a Štefan opět došel k názoru, že se svého manžela bojí. To pak ostatně potvrdila samotná Gábina. „Asi fakt mám z manžela určitý strach. On je morous. Když jdu z práce domů, tak už mi to v hlavě šrotuje a říkám si, co se tam asi zase stalo.“ Štefan mezitím dostal strach o svou přítelkyni Naďu, zda jí David na druhé straně náhodou nějakým způsobem neubližuje.
Svatba nosí smůlu
Gabrielin režim přinesl jen pár změn. „Můžeš zkusit dát tu lepicí pásku, co jsi koupil, na plovoucí podlahu?“ zeptala se a vysloužila si tím salvu nevěřícného smíchu. „Ok, jsem chlap, takže to zvládnu,“ přitakal dočasný manžel nakonec. Dalším přáním byl společný výlet. S největší nevolí se setkal požadavek, aby si zkusil celodenní starost o domácnost. Štefan si alespoň vymínil, že mu Gábina pomůže s vařením. „No dobře, tak teda vytřu a něco, ale moc se mi do toho nechce, jsou to přece jenom ženské práce, že jo,“ reptal.
Další den se pustil do lepení podlahových lišt. „Je to hodně práce, jsem to neměl začít dělat,“ postěžoval si po chvíli. „Nalepím Nadě lištičku, a ještě ji požádám o ruku, ne?“ ušklíbal se. Na Gabrielinu otázku, proč by ne, odpověděl: „To se nikdy nestane. Podle mě svatba nosí smůlu.“
Podle Gábiny si jen dělal zadní vrátka. „Když máš dítě a vztah, tak tomu musíš obětovat celý život,“ poučovala náhradního partnera. „Vždyť já jsem ho obětoval už dávno, Naďa mi vzala mládí,“ prohlásil Štefan a vysloužil si pohoršený pohled. „Mám ji rád, miluju ji. Hodně ji miluju,“ obrátil po chvíli. Gabrielu ovšem nepřesvědčil. „Aby mi někdo do očí řekl, že si mě nevezme, a mluvil o zadních vrátkách, to je nepochopitelné. V tom vztahu si takový člověk není jistý.“
Štefan se nakonec s chutí pustil i do úklidu. „Třeba to udělám lépe než Naďa, kdo ví. Udělám to jedním tahem, ale dobrým tahem. Udělám to rychle a dobře. Ženské se s tím zdržujou, a pak najednou ve dvanáct zjistím, že nemám uvaříno,“ pochválil se při utírání prachu. „Já jí doma nepomáhám. Když je práce, tak jsem v práci a chodím pozdě. No a když není práce, tak jí taky nepomáhám. Protože to bych pak mohl dělat všechno a už bych ji k ničemu nepotřeboval,“ uvažoval Štefan.
Aby náhradní manželku rozptýlil, pozval na návštěvu pár přátel. Řeč se stočila na často probírané téma: Gabrielin vztah s manželem. Štefanovi kamarádi se rozhodli jí promluvit do duše. „Vzala by sis svého manžela i dneska?“ ptal se jeden z nich. „Dneska už ne, protože vím, co v něm je,“ přiznala. „Zvyšování hlasu, nadávání, děti se ho bojí, ona se ho bojí,“ vypočítávala kamarádka. Osazenstvu navíc vyrazilo dech zjištění, že se Gabriela vůbec nestýká se svými rodiči, kteří žijí na Moravě. „Jestli se teď táta bude koukat na tuhle Výměnu, tak poprvé v životě uvidí svoje vnoučata.“ Důvodem je prý fakt, že se nikdy nesrovnal s tím, koho si Gábina vzala za muže.
Před koncem výměny vzal Štefan Gábinu ještě na výlet, rozhled do krajiny ji ovšem opět donutil k slzám. „Mrzí mě, že něco podobného nemůžu sdílet s Davidem. Ale chyba je i ve mně. Je to hodně těžké a máme spolu co řešit. Mám strach z toho, co bude.“
Štefan měl na výletě rovněž chvilku pro hodnocení uplynulých dní i svého vztahu k Nadě. „Rozhodl jsem se, že budu trávit více času se ženou. Uvědomil jsem si, že čím déle ji nechávám doma samotnou, tím víc se ode mě vzdaluje.“ Přehodnotil si i svůj přístup ke svatbě. „Jo, asi si ji vezmu. Ne asi, ale určitě.“
Ty tu holku týráš
Osm očí se odehrávalo v slzavém údolí. Naďa pochválila dcery druhého páru, ale přiznala, že bez Gábiny domácnost nefunguje tak, jak má. V ten moment David neudržel slzy. „Naďo, já ti děkuju. Ty jsi mi opravdu ukázala, co moje žena pro nás dělá.“ Štefan se nato Davida zeptal, jestli doma pomáhá a jestli uvaří. „Proč bych měl vařit, vždyť mám doma ženu?“ zněla odpověď.
„Mně se zdá, že ty tu holku týráš,“ obvinil Štefan Davida. Pohledy se obrátily na Gábinu, která jen zavrtěla hlavou, že to není pravda. Štefan ji nabádal, aby manželovi řekla pravdu. „Vždycky, když vybouchneš, tak mám strach,“ přiznala nakonec. „Třeba je to moje chyba. Špatně s tebou mluvím, špatně s tebou komunikuju… Chtěla bych to napravit.“ Nakonec ovšem došlo i k veselejším okamžikům. „Chtěl bych tě požádat o ruku,“ sdělil Štefan přítelkyni. „Tak jo, vezmu si tě,“ souhlasila Naďa.
