Miluše Smékalová, Žena roku 2020 v kategorii do 30 let

Miluše Smékalová, Žena roku 2020 v kategorii do 30 let | foto: Anna Kovačič

Je hrozné stát proti člověku, který vás porodil, říká pěstounka a Žena roku

  • 29
Dva své sourozence nenechala v dětském domově a vzala si je k sobě do pěstounské péče. Kromě toho vychovává ještě dvě vlastní děti. „Stát proti vlastní mámě a brát jí děti bylo hrozné,“ říká Miluše Smékalová, Žena roku 2020 v kategorii do 30 let.

Co pro vás bylo na rozhodnutí stát se pěstounkou a celém procesu nejtěžší?
Nejnáročnější bylo požádat mámu, aby s pěstounskou péčí souhlasila. Další těžká situace přišla, když jsem vypovídala před soudem. I když máma se vším souhlasila, museli jsme projít soudním procesem – stát proti ní a brát jí děti bylo hrozné. Bylo mi to strašně líto. Moje tehdejší pocity nejdou ani popsat. Je hrozné stát proti člověku, který vás porodil, staral se o vás a měl vás rád. Samozřejmě nebýt alkoholu a otčíma, nic takového by se nestalo.

Miluščin příběh by vydal na román. Po smrti otce  si matka našla nového muže, ten však ji i její sourozence psychicky a fyzicky týral. Máma pak propadla  alkoholu. Aby bratr se sestrou, které matka z nového vztahu měla, nemuseli do dětského domova, rozhodla se Miluše před šesti lety pro jejich osvojení. Ani k mamince se ale neotočila zády a v boji se závislostí jí pomáhala. Na focení finalistek Ženy roku dokonce přišly bok po boku. Odpuštění je pro ni samozřejmá věc, stejně jako pomoc druhým. I přes nízký věk toho Miluše zvládá opravdu hodně. Kromě osvojených sourozenců se totiž stará o dvě vlastní děti.

„Přihlásila mě sestra jako poděkování za to, co jsem pro rodinu udělala,“ říká. Ne každý by se k tak radikálnímu kroku uchýlil – vychovávat děti v době, kdy si vaši vrstevníci užívají bezstarostné mládí, je zkrátka obdivuhodné. Chtěla bych tímto motivovat ostatní, aby se nebáli otevřít místo v srdci i pro někoho dalšího. Já to dokázala, když mi bylo teprve třiadvacet let. Není se čeho bát, stačí chtít.“

Milušku nyní mimo jiné zaměstnává plánování svatby. Ne své vlastní, ale právě osvojené sestry. „Doufám, že nám to koronavirus nepřekazí.“

Jak vaši situaci přijal partner, otec vašich dvou dětí?
Seznámili jsme se, když už jsem měla sourozence v péči. A jelikož mě tehdy ani nenapadlo, že bychom spolu mohli být, řekla jsem mu to jako hotovou věc. Překvapilo mě, že se nelekl. Jsem ráda, že po všem, co zjistil, neutekl a zůstal s námi. Nebylo a není to totiž jednoduché. Byl mi velkou oporou a je hlavně báječný otec našich dětí.

Měla jste to všechno mamince někdy za zlé?
Nikdy jsem nad tím takto nepřemýšlela. Nebyl čas něco vyčítat. Ani pro ni to nebylo jednoduché. Asi se zlobila hlavně sama na sebe – že to nechala dojít tak daleko. Ani teď zpětně jí nic nezazlívám. Kdyby se to nestalo, měla bych možná jednodušší život, ale kdo ví, jestli bych měla to, co mám teď – krásnou velkou rodinu. Myslím, že díky této zkušenosti k sobě máme se sourozenci blíž. Víme, že kdyby nás v životě potkalo cokoli, můžeme se na sebe spolehnout.

Miluše Smékalová (29)

  • Žena roku 2020 v kategorii do 30 let časopisu Žena a život.
  • Třicetiny oslaví až za rok, ale už je maminkou a pěstounkou na plný úvazek.

Co nejnáročnějšího jste jako pěstounka zažila?
Těch situací bylo hodně. Celkově nejhorší bylo, když jsem jen čekala na soudní rozhodnutí. Ze začátku nic nenaznačovalo, že by mohl nastat nějaký problém, o to těžší pak bylo těm problémům čelit. Dětem se vracela traumata z dětství, takže měly problémy ve škole, ve vztazích k vrstevníkům, ale hlavně ty psychické, které hrály asi největší roli. Museli jsme kvůli tomu vyhledat odbornou pomoc. I když se mi do toho zprvu nechtělo, nyní musím uznat, že to byla nejlepší volba, moc nám pomohli. Některá rozhodnutí byla složitá a často jsem pochybovala sama o sobě – jestli jsem vůbec schopná se o ně starat a zda jim spíš neškodím. Teď už ale vidím výsledek. Sestra je samostatná vdaná paní a v běžném životě uspěla. Věřím, že za pár let si totéž budu moci říct i u bratra.

Až opustí hnízdo i váš bratr, chcete pomáhat dál? Uvažujete třeba o adopci nebo pěstounské péči?
Nebránila bych se tomu, ale jelikož už nejsem sama, musel by souhlasit partner a zajímal by mě i názor našich dětí. Byla bych ráda, kdybych měla ještě možnost pomoci nějakému dítěti a nechat ho zažít, jaké je mít rodinu a někoho, komu na vás záleží. Domovy a ústavy jsou bohužel stále plné. Pokud by moji nejbližší souhlasili, zvolila bych pěstounskou péči, protože je to nejrychlejší způsob, jak mít dítě co nejdřív u sebe. Jiné možnosti jsou u nás bohužel běh na hodně dlouhou trať.

Inspirativní ženy

Seriál iDNES.cz

Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat - píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou.

, Žena a život