Dvě matky a dva jedenáctiletí kluci. Zkušenost s podobným typem her nulová. Zvědavost velká. Nervozita těžce skrývaná. Vydali jsme se vyzkoušet to na vlastní kůži a netušili jsme, jak nás to chytne.
Hru Tajemství císaře jsme si vybrali hlavně proto, že tam nejsou žádní duchové, kteří by na nás mohli vybafnout (toho se bály hlavně maminky). A také z toho důvodu, že je vhodná pro začátečníky.
Doteď jsme netušili, že v podzemí pražské Novoměstské radnice jsou dveře, kterými můžete vkročit do 14. století. Naštěstí nás tam „nešoupli“ bez přípravy a sympatický mladý muž nás zasvětil do pravidel hry.
Lehce nervózní jsme si vyslechli, že na vyřešení záhady tajemného zmizení Karla IV. máme šedesát minut a jelikož nebudeme mít čas koukat na hodinky, každou čtvrthodinu nás upozorní vyzvánění věžních hodin.
Nesmíme také silou tahat za věci, které jsou připevněné, ani rozebírat elektroinstalaci zakrytou režnou látkou. Volné předměty však přenášet můžeme. Nalezené předměty se nám můžou hodit v pozdějších fázích hry. Naším úkolem bude hledat to, co společně dávají smysl, i klíče, jež odemykají skutečné nebo pomyslné zámky.
Hra Tajemství císaře vtáhne hráče do 14. století
Na hodinu jsme se tak proměnili v badatele, kteří mají na základě nedávno objeveného svitku s nejasným sdělením vypátrat tajemnou komnatu Karla IV., vysvětlit jeho tajemné zmizení v roce 1350 a nalézt ztracený poklad. Kdybychom se přece jen ocitli v úzkých a nevěděli jak dál, mohli jsme se s průvodcem domluvit pomocí vysílačky.
Únikové hry zažívají v Česku skutečný rozmach V současnosti si je můžete zahrát na mnoha místech po celé republice a nové stále přibývají. Hra Tajemství císaře patří do portfolia The Chamber, která nabízí zábavu pro začátečníky i pokročilé hráče. Je určena pro 2 až 6 hráčů a od toho se také odvíjí cena, která začíná na 1090 Kč. Láká na unikátní historickou atmosféru i interiér s autentickými dekoracemi Připravena byla ve spolupráci s předním českým odborníkem na dobu Karla IV. |
Pak se za námi zavřely dveře a my stanuli v místnosti s klenutými středověkými stropy a dřevěným rustikálním nábytkem. Nervozita byla v tu ránu pryč. Začali jsme hledat vodítka i protáčet mozkové závity. Někdy to šlo líp. Někdy hůř, ale o to to byla větší zábava.
O tom, co jsme při našem bádáni našli, a jak jsme se dostali do Karlovy komnaty, se zmiňovat nemůžeme. Zkazili bychom hru dalším objevitelům. Můžeme však prozradit, že nás okamžitě vtáhla do děje.
„Tady něco je,“ volal nadšeně Tomáš. „Tohle se asi má dát sem,“ uvažoval František. Všichni jsme šmejdili po místnosti, hledali, pletli se i nalézali. A nad tím, co jsme získali, jsme dávali hlavy dohromady a překřikovali se s nápady.
Každý z nás přispěl k nalézání indicií a řešení hádanek svým dílem, věk ani vzdělání v tu chvíli nehrály žádnou roli. František i Tomáš využívali svých zkušeností a znalostí z počítačových her, ale ani maminky se nenechaly zahanbit. Samy jsme se často divily, že jsme přišly na to, jak se posunout dál.
Pohled na císařův trůn, rytířskou zbroj i další středověké propriety v nečekaně objevené komnatě nás všechny rozradostnil. Horší to bylo s časem, který letěl jako bláznivý. Snad nikdy předtím nám hodina tak neutekla.
Náš tým - zleva Petra, Tomáš, Johana a František
Po troše tápání a prošlapávání cest, které nikam nevedly, jsme se nakonec dobrali jak nádherného císařova pokladu, tak odpovědi na otázku, proč na nějaký čas zmizel a kam. „Hrozně mě to bavilo,“ nadšeně hlásil František. „Určitě bych si chtěl vyzkoušet ještě další hry,“ dodal Tomáš. „A příště s námi můžou jít i tátové,“ shodli se oba malí badatelé.
