Podle kterých symptomů lze poznat sexistu? Jsou to rádoby humorné nadávky a vtipy o neschopných řidičkách? Je to víra, že muž prostě nebyl stvořen k umývání nádobí? Je to přesvědčení, že žena patří do kuchyně a muž do kanceláře?
Nová studie odhalila, že sexismus často není takto snadno rozpoznatelný. Předsudky a diskriminující chování se údajně projevují i v případech, kdy muž ženě podrží dveře nebo zaplatí večeři.
Benevolentní sexismus
Co je sexismus?Sexismus je termín vzniklý v druhé polovině 20. století, který se vztahuje na přesvědčení, že jedno z pohlaví je nižší, méně důležité nebo schopné. Může se vztahovat buď na nenávist k celému pohlaví: misandrie (nenávist k mužům) a misogynie (nenávist k ženám), nebo na uplatňování stereotypů o mužskosti mužů a ženskosti žen. |
Profesor psychologie Joshua Hart se již řadu let zabývá tímto kontroverzním tématem. V jeho poslední studii, která byla zveřejněna ve vědeckém magazínu Science Daily, se konkrétně zaměřil na rozdíly mezi tzv. benevolentním a hostilním sexismem.
Zatímco posledně jmenovaný je typ nepřátelského chování vůči ženám, které je vystavěno na představě, že muž je pánem tvorstva, benevolentní sexismus má jiné základy. V tomto případě se sice muž chová k ženě hezky, ale pouze za předpokladu, že splní jeho tradiční představu o ženském ideálu. Dokud tedy žena hraje úlohu křehké a nevinné krásky, všechno je v pořádku. Jakmile však ze svého stydlivého stínu vystoupí, v muži se probouzí sexista v pravém slova smyslu.
Gentleman, nebo sexista?
Podle profesora tak oba typy sexistického chování jdou ruku v ruce. Ačkoli v našem kontextu je podržení dveří, nastavené rámě či nabídka pomoci se zapojením počítače chápáno jako žádoucí, gentlemanské chování, může mít dvojí interpretaci. V těchto situacích totiž muž svým způsobem dává najevo, že on je ten silnější a kompetentnější.
"Zamilovala jsem se právě díky jeho povaze gentlemana," svěřuje se dvaatřicetiletá Lenka, manažerka mediální agentury. "Pomáhal mi do kabátu, doléval víno, líbal mě na ruku, aniž by se jeho rty dotkly kůže. Vždy mi také otvíral dveře do auta a nabízel rámě, abych neupadla. Bylo to ovšem vždy na místo spolujezdce, a právě tato role mi postupem času začala vadit. Za volant mě totiž nikdy nepustil a já si brzy uvědomila, že je to on, kdo řídí nejen náš vztah, ale také můj život."
Představy versus realita
Že případ Lenky není ojedinělý, potvrzuje i Hartova studie. V jejím rámci sledoval čtyři stovky heterosexuálních mužů s ohledem na jejich postoj k ženám a vztahům obecně.
Z výsledků výzkumu mimo jiné vyplynulo, že sexistické chování je ve většině případů zapříčiněno nedostatkem sebevědomí. Zejména v profesní oblasti mužské ideály o křehkých ženách naráží na skutečnost, že tyto "slabší" polovičky mohou být výkonnější a schopnější. A právě tento konflikt představ s realitou v muži vyvolává úzkost a nejistotu, což následně vede k diskriminačnímu přístupu.
Žena jako oběť, či viník?
Sexismus se formuje v průběhu celého života. Může být zapříčiněn kulturou, médii či lidmi, které chápeme jako názorové vůdce. Jeho nejtužší kořeny však lze najít v rodině, která právě takové "ideály" dokáže vypěstovat. Podle doktora Maite Garaigordobila jsou to navíc ženy, kdo má největší podíl na formování dítěte, protože s ním tráví víc času.
"Když vezmeme v úvahu, že ženy jsou většinou oběťmi sexismu, je to vlastně velmi paradoxní, že jsou zároveň těmi, kdo hraje výraznější úlohu při či proti vývoji takového chování," komentuje fenomén sexismu doktor. Ačkoli jeho slova lze naopak chápat jako sexistická, není od věci mít na paměti, že právě my můžeme vychovat novou generaci mužů bez jakýchkoli předsudků.
