Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Příběh Anny: Nechci být vnuččinou chůvou, dcera to nechápe

  • 149
Dceru jsem od jejích deseti let vychovávala sama. Nemohly jsem si příliš vyskakovat, i tak jsem se dceři snažila dát, co jsem mohla. Měly jsme hezký vztah, jenže v dospělosti si čichla k penězům a myslí si, že se dá vše koupit. I můj vztah, jenže já nechci být placenou chůvou, ale babičkou.

Vdávala jsem se téměř ve třiceti, najednou jsem měla pocit, že mi ujíždí vlak. Rodiče i přátelé mě varovali, že jsem nezvolila dobře, ale já neviděla, neslyšela, hlavně, abych byla vdaná a měla dítě jako všechny moje kamarádky. 

Můj manžel byl o deset let starší a měl za sebou už dvě manželství a tři děti. Byl to vyhlášený sukničkář, jenže já věřila, že se mnou bude všechno jinak. Vždyť mě přeci tak miloval.

Sukničkáře jsem nepředělala

Miloval mě a mnoho dalších žen, ani nevím, jak dlouho mu věrnost vydržela. První milenku, nebo aspoň první, na kterou jsem mu přišla, měl už necelý rok po svatbě, když jsem byla pár měsíců těhotná. Tenkrát to ukončil a sliboval, že to byl jen úlet a že se to už nikdy nebude opakovat. 

Napište svůj příběh i vy

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu.

Ale opakovalo se to mockrát. A pokaždé stejný scénář. Ukončil (možná) a sliboval, že tentokrát naposled. Vydržela jsem to deset let, pak jsem podala žádost o rozvod. Ironie je, že se bývalý manžel půl roku po našem rozvodu oženil se svou poslední milenkou, ženou v mém věku se dvěma syny a jsou spolu dodnes.

S dcerou jsme zůstaly samy. I když jsem se roky rozvodu bránila, neustále jsem doufala, že se manžel zklidní, taky jsem nechtěla mít cejch rozvedené a zůstat sama. Ale nakonec to prostě dál nešlo. 

Manžel naštěstí fungoval jako táta, s dcerou se vídal.  I když jsem z toho zpočátku moc nadšená nebyla, že se dcera stýká i s jeho novou rodinou, po čase jsem vlastně byla ráda, že se na ní rozvod rodičů nijak nepodepsal.

Manžel na dceru platil, i tak jsem se měla co ohánět. Peněz jsme nikdy moc neměly, dcera však žádný nedostatek nepocítila, aspoň jsem si to celé ty roky myslela. 

Bylo nám spolu dobře, snažila jsem se k ní být upřímná, kamarádská a ona byla hodná dcera, ani v pubertě a během dospívání s ní nebyly problémy. Každý rok jsme nemohly na prázdniny k moři, snažila jsem se aspoň, aby poznala co nejvíc krásných míst u nás. 

Chtěla jsem, aby měla i velký přehled v kultuře a umění, chodily jsme spolu do divadel, na výstavy. Vím, že ji to bavilo. Proto dnes nechápu, že se chová, jak se chová.

Peníze dceři zavoněly

V pětadvaceti se zamilovala. Její přítel se mi zpočátku líbil, jenže časem, když jsem ho poznala líp, i z jaké pochází rodiny, zjistila jsem, že je to jen floutek, který má všechno a podle toho se i chová. 

Jeho rodiče jsou „velcí podnikatelé“, vyrostl v úplně jiných poměrech, vychovali ho tak, že se dá všechno koupit. A tím si nejspíš mou dceru získal. On se zhlédl v její kráse, ona v jeho penězích. 

Je pravda, že z mé dcery vyrostla opravdu atraktivní žena, jeden čas si přivydělávala i jako modelka. Ostatně na jedné společenské nóbl akci poznala i svého přítele.

Po roce se dcera k příteli nastěhovala, má velký byt, který mu rodiče koupili. Dcera i on pracují ve firmě jeho otce. Dcera se mi začala měnit před očima, viděla jsem, jak jí peníze, které byly všude kolem ní, učarovaly. 

Najednou měla úplně jiná měřítka hodnot. Snažila jsem se s ní o tom mluvit, ale ona mě vždycky odbyla se slovy, že jí to nepřeji. Že je konečně šťastná a nechce se omezovat, jako musela omezovat celé dětství, celý život, který prožila se mnou. 

Nakonec jsem to vzdala, bála jsem se, abych o ni nepřišla. Navíc jsem zjistila, jak ji tatínek podporuje v tom, aby si nový život co nejvíce užívala.

Před dvěma lety se dceři akorát na její třicáté narozeniny narodila holčička. Moc jsem se na vnučku těšila. První neshody začaly už ve chvíli, kdy mi dcera vyčetla, že jí nechci koupit kočárek za několik desítek tisíc, že druzí rodiče za ně a za vnučku utrácejí tolik peněz a já na nich raději sedím a jí je za mě trapně. 

Jako kdyby nevěděla, že si to prostě nemůžu dovolit. Těch neshod jsme spolu měly ještě spoustu. Dcera utrácela šílené částky a já se na to nemohla dívat. Ale raději jsem pak už mlčela, bála jsem se dalších hádek i toho, aby se se mnou neodmítla stýkat.

Rozešly jsme se ve zlém

Když byl vnučce rok, dcera mi řekla, že už byla dost dlouho doma a že by zase chtěla žít. Tak se prý s přítelem dohodli, že jí pořídí chůvu, a když už jsem v důchodu, jestli bych to prý nechtěla být já, že mi za to samozřejmě budou platit. 

Nejdřív jsem si myslela, že špatně slyším, já jsem přeci babička jejího dítěte, já si chci vnučku užívat, rozmazlovat ji, ne být placená síla, která bude plnit příkazy. 

Kategoricky jsem jejich návrh zamítla, dceři jsem to všechno řekla, že se snad zbláznila, že to na mně vůbec může chtít, navíc malé je teprve rok, potřebuje být co nejvíce s mámou a ne aby ji vrazili nějaké jiné ženě, která bude s dítětem víc než vlastní rodiče.

Tenkrát jsme se rozešly ve zlém. Je to už rok a já vnučku viděla všeho všudy dvakrát, a to ještě náhodou, když jsem ji s její chůvou (mimochodem manželkou mého exmanžela) potkala v obchodě. 

Dcera mi občas, když jsem už podle ní hodně otravná, pošle e-mailem nějakou tu fotku, napíše, že se mají dobře, a to je všechno. Jsem ze všeho hodně smutná, obě mi chybí.

Názor odbornice: Nebojujte, dcera musí přijít sama

Vážená Anno. Je vám líto, že nemůžete být v kontaktu s vnučkou i s dcerou. Zřejmě jsou pro vás dceřiny názory na přístup k dítěti těžko srozumitelné, vy byste postupovala jinak. Ostatně jste dceři dala jasně najevo, že placenou chůvou být nechcete. 

PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.

Nebojujte, bude vás to jen stát spoustu sil. Dcera si na přístup k dítěti (manželovi, práci, životu...) musí přijít sama. Každý z nás musí. Někdy jdeme poměrně hladkou stezkou, jindy po cestě zakopáváme o překážky a dostáváme se do slepých uliček. Vy jste už výchovnou práci odvedla, vychovala jste dceru nejlépe, jak jste uměla. 

Nyní se na ni zlobíte, ale možná byste přišla na oblasti, ve kterých dcera funguje dobře. Jde vám o kontakt s nejbližšími. Pokuste se s dcerou dohodnout, nabídněte jí svůj čas, hovořte o tom, že stojíte o kontakt s malou vnučkou. Pokuste se společně vymyslet konkrétní čas, kdy se budete vídat. Dáte-li setkáváním jasnější kontury, bude se vám všem lépe dýchat. 

PhDr. Magdalena Dostálová

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 1847

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 22. července 2019. Anketa je uzavřena.

Mám se s danou situací smířit, dcera si žije svůj život a pro mě v něm místo nejspíš není, a kdoví třeba se časem všechno srovná?
Mám se s danou situací smířit, dcera si žije svůj život a pro mě v něm místo nejspíš není, a kdoví třeba se časem všechno srovná? 1063
Mám za dcerou dojít a požádat ji, abychom se smířily, že bych jí taky moc ráda s malou pomohla?
Mám za dcerou dojít a požádat ji, abychom se smířily, že bych jí taky moc ráda s malou pomohla? 716
Mám požádat o pomoc bývalého manžela, který je s dcerou i nadále v kontaktu, aby jí domluvil?
Mám požádat o pomoc bývalého manžela, který je s dcerou i nadále v kontaktu, aby jí domluvil? 68

Témata: peníze, Rozvod