No to je toho...jako malí jsme se taky kolikrát rvali jak koně a za 5 minut jsme byli zase kámoši. Řekl bych, že to je celkem normální. Mám ani ne 3 letého synka a ten si se svým o rok starším kamarádem taky sem tam vymění pár štulců. Pokud není ten jeden výrazně fyzicky slabší nebo neberou do ruky nějaké "zbraně", tak bych to neviděl tak horké... Náš malý je sice o rok mladší ale díky tomu, že ho od narození beru s sebou do přírody, na ryby, prolejzáme lesy atd, tak má celkem páru a je dost pohyblivý, takže souboje s kamošovým synem, který, ač o hlavu vyšší a pár kilo těžší, většinu času tráví doma u tabletu a televize, zvládá celkem obstojně :-D

Děti jsou zlí a když to bude v tomhle věku a na zš zkoušet řešit diplomacií, tak bude dostávat sodu. Nevychovej z něj slabocha - kopanec má oplatit kopancem a né tlacháním. Je třeba mu vysvětlit princip, že bránit se může, ale že napadat ostatní je špatný. Neudělejte z něj terč šikany, většina z těch děcek, co se nebrání se tím terčem stává velmi snadno. Pokud jsou to kámoši, tak je nechte na pokoji ať se trochu porubou - myslim že každej sme v dětství měli někoho s kym sme se trochu pomlátily "ze srandy" ...

Dospělé ženy si neustále stěžují jak už "chlapi nejsou chlapi". Aby taky byli, když jsou na ně od útlého věku posílány psycholožky když si dovolí se chovat normálně svému věku a pohlaví.

Kluci se chovají jako kluci, nervózni matka okamžitě vygeneruje "problém" se zapojením psycholožky. Ach jo.

Přesně. První co mě napadlo: Proč by se neměli prát? Dyk to sou kluci.

Ve věku 3-6 let se moji vnuci bili mezi sebou jako koni. S cizími se ale chovali mírně. Dnes když je jim 6 a 8 tak si spolu hrají docela nekonfliktně. Zejména na staršího měl přechod ze školky do školy úžasný vliv a stal se odpovědným a ochranářským. Takže věřím, že hoch z popisovaného příkladu z toho vyroste.

Treba ich dať na box, karate, džudo, alebo niečo podobné. Aby to malo nejakú úroveň.

U nás "pošťuchovanie" rodičia veľmi neriešili. Väčšinou u toho neboli.

Do činžákového bytového telefonu mně řekl (tenkrát) šestiletý syn: mami, René mě bije. Moje odpověď: tak se s ním domluv, když si nedá říct, tak mu to oplať. Pak už jsem jen zaslechla: vidíš, říkal jsem ti co moje mamka řekne. Kluci mě jen zkoušeli.

Nedávno jsem po letech Reného potkala a ten padesátiletý "chlapeček" mě vítal jak nejlepší kamarádku.

Paní vysvětluje a ono to ve 4 letech nefunguje ? No kdo by to řekl ...

Moje žena pracuje ve školce. Udělala si i VŠ na problematické děti.

Ano ona nepoužívá fyzické násilí, ale jakékoli rozmíšky utíná velice rychle a rozhodně. Viděl jsem to na společném pobytu s dětmi na horách.

Takže moje rada, vše utnout hned v počátku a rozhodně, ale bez násilí ...

Je to kluk a ne baba, tak se pere, co je na tom špatného

Špatného asi nic, ale v dnešní době možná "divného"!

"Také jsem zkoušela vysvětlit mu, že se již nebudeme moci s kamarádem navštěvovat, pokud jejich chování bude takto pokračovat. Není to ale nic platné." // Na vysvětlení problému není nutné chodit daleko. Naprostá nedůslednost ve výchově.