Nenávist vůči migrantům v Česku vzniká z toho, že lidé nejsou zvyklí na...

Nenávist vůči migrantům v Česku vzniká z toho, že lidé nejsou zvyklí na cizince, bojí se rozdílnosti, zejména jiné barvy pleti. Necestují a věří všemu, co jim kdo napovídá, myslí si novinářka Pavla Jazairiová. | foto: Michaela Džurná

Za názory politiků na migranty se stydím, říká novinářka Jazairiová

  • 266
Afriku poprvé navštívila před více než 40 lety, později jako reportérka rozhlasu přinášela zprávy z Blízkého a Středního východu včetně válečných míst a cestovala. Novinářka a spisovatelka Pavla Jazairiová napsala o svých cestách 18 knih. Jednu z nich – Jiná Afrika – vydá na podzim znovu. Reaguje tak na současnou migrační krizi a nenávist mezi lidmi.

Když poslouchá komentáře politiků na současnou migrační krizi, hluboce se prý stydí.

Čtěte v pondělí

Velký rozhovor s Pavlou Jazairiovou čtěte v příloze MF DNES OnaDnes.

Kvůli dětství ve Francii jsem byla jiná a lépe si rozumím s lidmi, kteří jsou rozdílní, říká novinářka Pavla Jazairiová.

„Češi nejsou zvyklí na cizince, nemají s nimi zkušenosti, bojí se rozdílnosti a zejména jiné barvy pleti, což je rozdíl oproti zemím, které měly kolonie,“ vysvětluje.

„Chováme se zle k lidem, kteří by nás nijak neohrožovali, často jsou to kvalifikovaní lidé, zvyklí hodně pracovat,“ říká novinářka Pavla Jazairiová, která putováním po rozvojových zemích strávila podstatnou část svého života.

Právě v cestách do jiných zemí a poznávaní nových míst a zvyklostí spatřuje důležitou prevenci strachu ze všeho, co neznáme.

Zároveň přitom zdůrazňuje, že migrační krizi je třeba zastavit a že Evropa se nemůže stát novou Afrikou. Jenže právě tady udělal vyspělý svět spoustu chyb, na které teď doplácí.

Pavla Jazairiová (73)

  • Reportérka, spisovatelka, cestovatelka, která se narodila ve Francii české matce a nizozemskému otci, dětství prožila střídavě ve Francii a v Československu u prarodičů.
  • Znalost francouzštiny ji v 70. letech přivedla do Československého rozhlasu, nastoupila do zahraničního vysílání pro frankofonní země.
  • V rozhlasu pracovala do roku 1968, kdy byla z politických důvodů propuštěna, poté se živila jako překladatelka, tlumočnice. V té době začala hodně cestovat, podnikla první cesty do Afriky a psala první knihy. Dodnes jich vydala 18, na jaře vyšla nejnovější – Příběhy z Mexika, na podzim se chystá reedice knihy Jiná Afrika.
  • Do rozhlasu se vrátila v létě 1990, soustředila se na Afriku a také oblast Blízkého a Středního východu, mnohokrát byla vyslána do Izraele a Palestiny (také o nich napsala knihy).
  • S Českým rozhlasem spolupracuje dodnes.
  • Poprvé se vdala za iráckého novináře Mufida Jazairiho, mají dva syny. Jejím druhým manželem byl bývalý kolega z rozhlasu Jan Zaorálek.

„Rozvinuté země by měly v Africe více investovat, měly by africké zboží vpustit na světové trhy, což se neděje. Bohaté země drží z pozice síly monopol na všechny možné produkty a Afrika jim slouží především jako zdroj surovin. Drancování mají dnes na svědomí především Číňané,“ popisuje novinářka, která chce knihou Jiná Afrika ukázat způsob života na tomto kontinentu, aby ostatní lidé pochopili, v jakých podmínkách Afričané žijí.

„S dětmi je člověk zranitelnější, dnes se přitom s nimi jezdí docela běžně – přes Mauretánii do Senegalu vyrážejí rodiny v obytných vozech. Pro mě je to nepochopitelné, ale asi vědí, co dělají,“ dodává Pavla Jazairiová.Sama to viděla mnohokrát, do Afriky začala jezdit v 70. letech, když po okupaci dostala zákaz v tehdejším Československém rozhlasu. Afrika ji okouzlila, přes Saharu přejela několikrát, má z odtud historek – třeba když se jim rozbilo v poušti auto nebo když se bála o své děti, které prý tehdy neuváženě na jednu cestu vzala s sebou.