Vážit si i malých radostí
I špatná situace nám může přinést něco dobrého. Jak tvrdí psycholog Radek Ptáček, v první řadě si to musíme být schopni přiznat. „Pro život obecně je přínosné, že jsme se trochu otužili a uvědomili si, že jsme žili v nepřirozeném luxusu. Mohli jsme se neomezeně s kýmkoli setkávat a užívat si nekonečnou zábavu.
Současný stav nám ukazuje, že nemusíme být neustále ve vzrušení a že se stačí radovat z maličkostí a být za ně vděčni. To, že lze mít radost i ve velké sociální izolaci, dokazují třeba studie s mnichy. Ukázalo se, že se nesnaží uvažovat ani o minulosti, ani se upínat k budoucnosti. Kdybychom to převedli na dnešní dobu – neřeším, o co jsem přišel, ani nečekám, až to jednou skončí, ale snažím se žít tady a teď. Soustředit se na malé věci, které nám dělají radost,“ říká.
Pochopit svůj vztah
Ano, někdy je opravdu velmi těžké nepřetržitě sdílet jednu domácnost se svým protějškem. Ve chvíli, kdy oba pracujete na home office, nebo jste o své zaměstnání dokonce přišli, je poněkud obtížné zajistit si kousek času pro sebe. Speciálně pak, když jste byli nuceni ze svých týdenních plánů odečíst odpolední kávu s kamarádkou nebo páteční fotbalové odpoledne.
Ovšem i v této zdánlivě nelehké situaci můžete najít něco přínosného. Radek Ptáček v tomto případě hovoří o jakési katarzi. „Když žijete ve vztahu, ve kterém nejste dlouhodobě spokojeni, může to vést v tomto případě k tomu, že u partnera najdete dobré stránky a váš vztah se upevní. Úplně stejně to ale může skončit tak, že vztah zkolabuje, a jestliže jste doposud neměli sílu z partnerství odejít, nyní to prostě uděláte a budete konečně spokojení.“
Poznat své děti
Vzdělávat ratolesti, vytvářet jim celodenní zábavu, vařit a starat se o domácnost. Asi vás v první chvíli napadne, že v této oblasti určitě nelze nalézt nic pozitivního. Nenaučila jste se ale skvěle ovládat rozvržení úkolů a plánování aktivit?
Možná si to uvědomíte ve chvíli, kdy opět přejdete do normálního režimu a plnění úkolů v krátkém časovém rozmezí pro vás najednou bude hračka. Další věcí – asi tou nejzásadnější – je sblížení.
„Většina rodičů byla těžce stižena tím, že děti odložila do školy, na kroužky a vlastně neměla možnost se jim pořádně věnovat. Teď jsme dostali příležitost s nimi být a zjistit, jaké jsou. Měli jsme možnost upevnit vztahy a minimálně se o svých potomcích něco dozvědět,“ říká klinický psycholog Radek Ptáček.
Pečovat o zdraví
Jednou z věcí, o kterou jsme v průběhu roku 2020 začali pečovat více než kdy dřív, je jednoznačně naše zdraví. Nejenže někteří z nás konečně objevili úžasné benefity vitaminů D a C, díky snaze nakopnout vlastní imunitu na maximum jsme se navíc začali věnovat smysluplným činnostem, které jsou prospěšné nejen pro naše tělo, ale i pro mysl.
Někteří se s nadšením pustili do otužování, jiní do svého programu nově zařadili běh, cvičení nebo zdravotní procházky.
Také jsme si konečně dopřáli více kvalitního spánku a obecně odpočinku a v neposlední řadě jsme si do jisté míry osvojili i správné hygienické návyky.
Žít tady a teď
Velmi často slýcháváme, že bychom se neměli trápit a příliš zaobírat věcmi, které nejsme schopni ovlivnit. Tato cenná rada nabrala vzhledem k dlouhé době trvání krize ještě více na důležitost.
Na druhou stranu jsme měli dostatek času, abychom ji pochopili, začali si ji více uvědomovat a aplikovat ji do svých životů. Mnozí jsme uznali, že situaci, ve které se kvůli celosvětové pandemii momentálně nacházíme, nezměníme tím, že ji budeme více sledovat, srovnávat s předešlými lety nebo se třeba rozčilovat nad vládními opatřeními.
Naučili jsme se brát věci tak, jak přicházejí, a tím možná získali jistou odolnost. A ta se nám bude během jakýchkoliv dalších menších či větších krizí, kterým budeme nuceni v budoucnu čelit, určitě hodit.
Psycholog Radek Ptáček
Udělat si svátek každý den
Jak z krize ven? Na to jsme se ptali Radka Ptáčka (45), profesora lékařské psychologie, který se specializuje na psychologii dětského věku a rodiny.
Jednou z věcí, která nás mohla v posledním roce sužovat, je stereotyp. Jak ho můžeme rozbít?
Například tím, že ho budu narušovat nějakými drobnými příjemnými věcmi a dám si jasný plán. Celý život jsme ovládáni stereotypy. Ovšem to, co naše životy utváří, nejsou stereotypy, ale jak by řekl spisovatel Antoine de Saint-Exupéry, jsou to svátky. Ty nás nutí uvědomovat si, že žijeme. Nějaký malý svátek si můžeme udělat každý den.
Co si pod takovým svátkem můžeme představit?
Například si připravíte kávu, se kterou si sednete a začnete přemýšlet o něčem hezkém. Nebo si vezmete knížku a přečtete si ji v době, kdy to obvykle neděláte.
Co bychom měli dělat, když se ocitneme v duševní nepohodě?
Je dobré si hlavně uvědomit, že mít občas špatnou náladu je úplně normální. Když se neustále budeme snažit žít „happy life“, pro mozek to ani není dobré. Někdy nás trápí složité věci a přemýšlíme nad nimi. Není však třeba před tím unikat. Měli bychom k tomu přistupovat jako k určitému signálu. Častokrát si to ani nemusíme uvědomovat. Když přijdete domů a jste utahaní a smutní, není od věci se zamyslet nad konkrétními příčinami, které ke špatné náladě vedou. Až je identifikujete, nezůstávejte se svou zátěží moc dlouho. Snažte se z toho vyskočit třeba právě knihou, telefonátem nebo setkáním s kamarádkou či někým blízkým.
Každý chce být informovaný o momentálním dění. Existuje nějaká míra toho, kolik informací bychom si měli pouštět do svého života?
Člověk by samozřejmě měl zůstávat v kontaktu s děním v okolním světě. Ale vzhledem k tomu, že svět je tak komplexní a komplikovaný, nemá náš mozek na to, aby všechny zprávy pojímal. Musíme si uvědomit, že veškeré informace, které nám vejdou do mozku, tam zůstávají a hlava se s nimi musí nějak poprat. Takže čím více informací přijímám, tím snáze může přijít deprese, únava nebo nepříjemné pocity. Pokud pro nás dané zprávy nejsou životně důležité, postačí je přijímat z důvěryhodného zdroje zhruba pět až deset minut denně.
