V době svatby v 80. letech studovali oba architekturu a už tehdy za socialismu se snažili podnikat. Na svět postupně přivedli pět dětí a postavili si dům na kraji Prahy.
Po sametové revoluci se naplno pustili do podnikání. Koupili dům na Vinohradech a prodávali nábytek, jenže obchod neprosperoval tak, jak by si představovali. Děti dospívaly a kupily se problémy, takže Ivana se cítila na konci sil. Situace vyústila v manželskou krizi, kterou ale naštěstí s Vaškem ustáli a jejich vztah se naopak upevnil.
„Od posledního natáčení jsme se s Ivanou a Václavem viděli několikrát. Chodí všude spolu a zdá se, že krize jim pomohla. V jejich rodině s pěti potomky se pořád něco děje: rozchody dětí s jejich partnery, setkávání s jinými,“ říká Helena Třeštíková s tím, že celá jejich rodina se stala součástí jejího života a ona jejich. „Myslím, že na tom se už nic nezmění.“
Natáčení dokumentu se zkomplikovalo právě v době jejich manželské krize. „Dozvěděla jsem se o ní tak, že mi zavolala Ivana, řekla, že Vašek se jí pokusil zabít, všemu je konec, kameru ani mě už nikdy nechce vidět a nazdar,“ vzpomíná režisérka, které se pak ozval i Václav.
„Přiznal, že je krize a všechno chce říct, aby to bylo zaznamenáno. Čtyři hodiny mluvil, že je úředně vypovězen z domu, ale Ivanu pořád miluje. Bylo to hektické a trochu nesrozumitelné. Ale taky řekl, že s natáčením je asi konec,“ líčí Třeštíková, která jim znovu zavolala po půl roce, jestli může přijít s kamerou.
„Souhlasili a vše bylo zase jako dřív. To mě opravdu dojalo skoro až k slzám. A tak jsme ten film dotočili, čemuž jsem nějakou dobu moc nevěřila,“ připouští dokumentaristka a dodává, že časosběrné projekty jsou stálým řetězem nečekaných situací a vyžadují velkou mentální flexibilitu.
Do budoucnosti by Ivaně a Václavovi přála, aby měli radost z dětí i z vnuka Pepy a aby ještě nějaké vnouče přibylo, jak by moc chtěli. A také jim přeje, aby prosperoval jejich obchod s nábytkem.
