Dítě si pořídila místo zesnulého partnera. Přála si syna, má dceru

  • 22
Těhotné ženy si do porodnice přinášejí nejen obligátní tašku a mobilní telefon, ale také své příběhy, strachy a radosti. Stejně je tomu i v případě nastávajících maminek, které se zapojily do projektu Malé lásky. Pro každého je narození dítěte zlomovým okamžikem, někdy může být i krokem do nového života.

První letošní pokračování oblíbeného formátu dokureality představuje tři páry, jež čekají na příchod nového člena do rodiny. Šárku a Dušana, Soňu a Antonína a Bohuslavu, která se ve čtyřiceti letech rozhodla stát svobodnou matkou, protože otec jejího dítěte se k němu nezná.

Zvládli to jiní, zvládnu to taky

To je heslo paní Bohuslavy, jejímuž těhotenství předcházel smutný příběh. Osm let svého života věnovala svému vážně nemocnému partnerovi, se kterým neměli děti, a po jeho smrti už vlastně ani nechtěla dál žit.

„Rozpadl se mi celý život,“ přiznává. Nakonec se přes obrovské trauma přenesla a začala se víc věnovat práci a užívat si. A z jednoho takové vztahu otěhotněla.

Bohuslava se rozhodla nechat si dítě, ke kterému se jeho otec nehlásil.

„Rekl mi, že to dítě nechce, že s ním nechce být spojovaný,“ popisuje Bohuslava reakci svého tehdejšího partnera, který podle ní ani neví, že si dítě nechala.

„Otec je v rodině důležitý, už kvůli autoritě,“ soudí budoucí maminka, která si ovšem myslí, že zastane obě role. „Zvládli to jiní, zvládnu to taky,“ dodává.

Do porodnice si pozvala sestru, která už zde rodila. „Poradí mi, co mám a nemám dělat,“ věří Bohuslava. „Nevím, jaké to bude, ale nemůže to být horší než bolest zubů.“

K porodu, který se rychle rozjede, se pak sestra málem nestihne dostavit. Ale vše dobře dopadne a malá Ema přichází na svět bez komplikací. A dojatá maminka přiznává, že je krásná holčička jejím novým smyslem života.

Chci být lepší máma než ta moje

Třicetiletá Soňa si svoji maminku nepamatuje. Když byla malá, ocitla se na rok dětském domově, odkud si ji vzal tatínek, který ji pak nadále vychovával. Podle Soni je frajer, že se dokázal sám postarat o tři děti.

Soňa s Antonínem

Teď však bude ona sama maminkou a otcem její přítel Antonín, se kterým je od 16 let a kterého si musela ve svém okolí vyvzdorovat. Soňa věří, že budou dobrými rodiči pro očekávanou dcerku Antonii. „Chci být lepší máma, než byla ta moje,“ dodává.

V porodnici se nastávající rodiče dozvědí, že jejich miminko není otočené, a tak je třeba se rozhodnout, zda zvolit přirozený porod, nebo císařský řez. Lékaři vše Soně vysvětlí, ovšem je jen na ní, jak se rozhodne.

Rozhodování je to dlouhé a složité, ale nakonec se Soňa, ačkoliv už chce mít vše za sebou, rozhodne pro přirozený porod. Zdravotníci jí slibují, že dítě v břiše otočí.

Antonín je sice velice nervózní, ale nemá to srdce nechat Soňu samotnou. „Chci být u porodu, i když z toho mám větší strach než ona,“ přiznává. Vše ale dobře dopadne, lékař maminku pochválí, že krásně tlačila, a malá Antonie je na světě.

Máme doma Itálii

Ačkoli Šárka s Dušanem tvrdí, že jejich vztah je Itálie a že se hádají i po telefonu, je mezi nimi vidět sympatická souhra. Však také nastávající maminka tvrdí, že lepšího chlapa ještě nepotkala.

Šárka a Dušan mají sice doma Itálii, ale ve skutečnosti jsou sehraní parťáci

Má už jednu dceru z předchozího vztahu, ale s Dušanem se jim snahy o miminko nedařily. Šárka měla mimoděložní těhotenství a také několikrát potratila. Po roce a půl dalšího snažení podstoupili umělé oplodnění, ale ani pak všechno nešlo, jak by mělo.

Už od začátku to bylo komplikované těhotenství – od selhání ledvin, přes operaci slepého střeva až po potíže s placentou a příliš malou hmotnost dítěte. Ve 33. týdnu pak Šárka přijíždí do nemocnice pro podezření na ledvinovou koliku.

„To snad není možný, lásko. Tys snad měla všechno. Tebe ať napíšou do učebnice pro doktory,“ posteskne si Dušan. Pořád se totiž neví, co vlastně Šárce je, a musí na další vyšetření.

Nakonec se lékaři rozhodnou kvůli miminku pro císařský řez. Dušan drží celou operaci Šárku za ruku a ta je ráda, že si s ním může povídat, aby se nesoustředila na to, co se děje za plentou.

A pak už se ozve pláč miminka a zvolání: „Tak už ho tady mám, Alexe!“ Chlapečka hned po zvážení a očištění dávají porodní asistentky tatínkovi do náruče. „To je krása, to je takovej krásnej pocit, lásko,“ říká dojatý Dušan a vítá syna na světě.