Ivana Zemanová, manželka prezidenta Miloše Zemana

Ivana Zemanová, manželka prezidenta Miloše Zemana | foto: Herbert Slavík

První dáma Ivana Zemanová: Není možné manipulovat s dětmi jako s věcmi

  • 25
Původně to neplánovala, nakonec však zjistila, že pokud chce pomáhat, tak to jinak nepůjde. Manželka prezidenta založila Nadaci Ivany Zemanové. "Mým hlavním cílem bude pomoc ohroženým dětem," prozradila nedávno v exkluzivním rozhovoru pro MF DNES.

Celý uplynulý rok, a jak je jejím zvykem skrytě – bez kamer a doprovodu novinářů – objížděla zařízení, kde se starají o děti v nouzi. Dětských domovů, SOS vesniček a zařízení pro okamžitou pomoc dětem v nouzi, takzvaných Klokánků, za tu dobu navštívila bezpočet. O tom, co je trápí a co jim dělá starosti, mluvila s odborníky i laiky, s pěstouny a také se samotnými dětmi.

Čtěte také:

Přesvědčily ji hlavně tragické statistiky: loni v Česku zemřelo na následky týrání osmadvacet dětí. Je mezi nimi i rok a půl staré děvčátko z Frýdku-Místku. Zemřelo v nemocnici 8. prosince poté, co je zbila jeho osmnáctiletá matka. Tu teď čeká soud. Vloni zemřelo v Česku v důsledku týrání 28 dětí.

"Připadá mi, že problematika ohrožených dětí je u nás dlouhodobě na okraji zájmu," vysvětluje první dáma. Plánuje třeba podpořit kampaň, která upozorňuje na to, že když někdo ví o týraném dítěti, má ze zákona povinnost to oznámit úřadům.

Když jste přišla na Pražský hrad, říkala jste, že nebudete zakládat vlastní nadaci. Co vás přesvědčilo, že jste změnila názor?
Ano, to je pravda. Měla jsem špatné zkušenosti s nadacemi, jejichž počínání nebylo úplně transparentní, a také jsem měla obavu, že zájem dárců skončí ve chvíli, kdy skončí působení mého manžela na Hradě. Na druhou stranu jsem velice záhy zjistila, že byť budu chtít pomáhat pouze v jednom konkrétním případě, musí být tato pomoc systémově zakotvena, a že taková pomoc je bez nadace obtížná. Proto jsem změnila názor.

Jak se nadace jmenuje?
Zvolili jsme jednoduchý název: Nadační fond Ivany Zemanové. Předmět činnosti je velmi široký, nicméně hlavním projektem je pomoc potřebným, speciálně pak ohroženým dětem.

Proč právě jim?
Připadá mi, že problematika ohrožených dětí je u nás dlouhodobě na okraji zájmu. A pokud vidím ty nešťastné statistiky, kdy jen za minulý rok u nás bylo utýráno 28 dětí a 750 jich bylo oběťmi sexuálního zneužívání, pak je moje rozhodnutí logické.

S dětmi Zatímco její manžel jedná při svých krajských cestách s politiky a podnikateli, Ivana Zemanová mívá oddělený program. Ze všeho nejraději jezdí za opuštěnými dětmi. Snímek je z 1. října, kdy navštívila dětský domov v Ostravě-Hrabové.

Podle odborníků je ve skutečnosti situace ještě horší, hlášené případy týrání či sexuálního zneužívání jsou jen špičkou ledovce. Proč si myslíte, že u nás lidé mnohdy tyto případy nehlásí, ač o nich vědí? Jsme tak lhostejní?
Nemyslím si, že bychom byli lhostejní, ale spousta lidí si, jak se říká, nechce přidělávat starosti. Malé dítě je přitom naprosto bezbranné, a právě takový jeden všímavý soused jej může zachránit. Je zde také malá osvěta v tomto směru. Málokdo ví, že neoznámení trestného činu, kam patří i týrání svěřené osoby, je trestáno odnětím svobody až na tři roky. Každý z nás má v tomto ohledu oznamovací povinnost.

Chystáte se v tomto směru podniknout něco konkrétního? Podpořit třeba nějakou kampaň?
Určitě se připojíme k projektu SOS dětských vesniček, který má právě apelovat na všímavost lidí a na tu oznamovací povinnost.

Jak bude pomoc ze strany nadace vypadat?
Hlavním záměrem nadace je konkrétní pomoc konkrétnímu adresátovi. Tak, aby bylo jasné, kam přesně podpora putuje a jak danému člověku či instituci pomůže. Spouštěcím impulzem byla setkání s lidmi při mých cestách do krajů. Jedině v praxi můžete vidět, kde a co lidé opravdu potřebují. Právě nyní realizuji jednu konkrétní pomoc.

Oč jde? Týká se to už ohrožených dětí?
Nadace má za cíl pomáhat všem potřebným – tedy těm, kteří si neumějí či nemohou pomoci sami. V tomto konkrétním případě jde o seniory s Alzheimerovou chorobou. Ovšem mou úplně první charitativní akcí byla finanční pomoc zařízením pro okamžitou pomoc dětem v nouzi, takzvaným Klokánkům, kterým se snažím pomáhat dlouhodobě. Další chystaný projekt si, omluvte mě, zatím nechám pro sebe, mohu jen prozradit, že se bude týkat vědeckého výzkumu ve zdravotnictví.

Klokánky se nyní v důsledku novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí a nového občanského zákoníku potýkají s vážnými finančními problémy. Děti, které tu žijí, teď soudy a sociální pracovníci přesouvají do ústavů. Chystáte se pro ně udělat něco dalšího?
O této problematice vím a budu se snažit apelovat na všechny, aby výklad zákona nebyl v rozporu s právem dítěte. Není možné, aby se s dítětem manipulovalo jako s věcí. Pokud je odebráno rodičům a složitě si zvykalo v nějakém zařízení, pak tam má zůstat, dokud se pro něj nenajde náhradní rodinná péče. A ne ho po půl roce stěhovat do dětského domova jenom proto, že uplynula jakási lhůta. Takovýmito přesuny u dítěte dochází k dvojité citové deprivaci v krátkém časovém úseku, která se nepochybně musí odrazit na budoucím psychickém vývoji. Poslední případ z Žatce, kdy byli z Klokánku odebráni malí sourozenci a přesunuti do dětského domova, mi připadá velmi necitlivý a měl by být jakýmsi varováním, jak se to nemá dělat. Je paradox, že zařízení, které je dáváno mezinárodně za vzor, u nás nemá na výplaty svých zaměstnanců a musí neustále čelit nějakým problémům. Setkala jsem se s ženami v Klokáncích, které o děti celodenně pečují, a přitom nedostaly dva měsíce výplatu.

Máte nějakou možnost, ať už ze své pozice, či pomocí nadace, s tím něco udělat?
Sice nemám ze zákona o moc více možností než jakýkoli jiný občan, ale doufám, že díky statusu, ve kterém se nyní nacházím, bude můj hlas více slyšet. Udělám vše, co bude v mých silách, včetně intervence na příslušných místech.

V uplynulém roce jste navštívila všechny typy zařízení, která nabízejí péči o ohrožené děti: dětské domovy, SOS vesničky a Klokánky provozované Fondem ohrožených dětí. S jakými konkrétními problémy jste se tam setkala?
Ze všech těchto zařízení jsem si odnesla jedno společné: všichni tam pracují s maximálním nasazením pro blaho dětí, mnohdy na úkor svých potřeb a osobního života. U zařízení typu Klokánek či SOS dětské vesničky se mi líbí myšlenka, že tam děti žijí v malých skupinkách jako v normální rodině. Navazují vztah ke konkrétnímu člověku, který jim nahrazuje rodiče. To je odlišuje od ostatních zařízení.

Česko léta kritizuje výbor OSN pro lidská práva, že držíme děti v ústavech. Právě proto vznikla výše zmíněná novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí, která však v praxi naráží na malý zájem Čechů o profesionální pěstounství. Plánujete se svojí nadací podpořit například kampaň na toto téma?
Určitě, to je blízké téma, ale na druhou stranu zvláště v této oblasti preferuji kvalitu před kvantitou. Nechtěla bych, aby se do programu pěstounské péče hlásili lidé účelově nebo pro peníze.

Máte pro svou nadaci již přislíbeny nějaké dary?
Doufám, že se najdou lidé, kterým bude moje myšlenka blízká. V nejbližší době začneme plánovat benefiční akce, kterými bychom dárce chtěli oslovit.