Identita oběti
Na počátku stojí osoba, která kvůli neschopnosti najít si partnera začne žít v nedobrovolném celibátu. Někteří muži trpící tímto problémem se začnou hlásit ke komunitě takzvaných „incelů“ (z angl. „involuntary celibacy“).
U nich mohou špatné zkušenosti se seznamováním přerůst v negativní pocity, jejichž vyvrcholením je nenávist jak k ženám, tak k sexuálně úspěšnějším mužům.
Nesmělí muži s nenávistí k ženám. Incelové mohou zajít až k vraždám |
Začne to jedním či dvěma odmítnutími. Někteří z mužů, kteří si z podstaty věci nevěří, postupem času viní ze svých neúspěchů ženy a později tento pocit přeroste v nenávist. Kolem svého nedobrovolného stavu bez partnerky si začnou vytvářet identitu, která bývá popisována jako identita oběti.
Vnitřní konflikt
Pokud do vyhledávače zadáte termín „incel“, většina výsledků bude mít co do činění s nebezpečím pro společnost nebo potenciálním agresivním chováním. Odborníci se dnes však již shodují, že k tématu „nechtěných mužů“ je třeba přistupovat individuálně a citlivě.
Už jen fakt, že někteří z incelů se vymezují nenávistí k ženám ukazuje na velice složitý vnitřní konflikt těchto jedinců. Podle některých psychologických směrů totiž není opakem lásky nenávist, nýbrž lhostejnost. Psychologové poukazují na fakt, že lhostejnost v nitru jedince zosobňuje nedostatek lásky, která byla člověku v průběhu života z nějakého důvodu odepřena.
V nedávné studii bylo zjištěno, že komplikovaný vztah k ženám není prvotním problémem incelů. Ve skutečnosti jsou to pochybnosti o vlastní hodnotě a schopnostech zapůsobit na ženy. Studie reaguje také na rozšířené klišé, tedy že incelové nejsou schopni najít si partnerku kvůli přehnaným požadavkům na ženy.
Muži potřebují kamarády, aby vypustili stres, říká terapeutka Iva Hadj Moussa |
Výzkum pomocí otázek odhalil, že incelové nesprávně odhadují, co ženám nejvíce imponuje na mužích. Přeceňují důležitost fyzické přitažlivosti a finančních zdrojů a naopak podceňují význam, který ženy přikládají inteligenci, laskavosti, smyslu pro humor a loajalitě.
Pro příslušníky komunity incelů je typické, že kromě neschopnosti najít si sexuální partnerku nedokážou navázat ani přátelský vztah. Netrpí tedy jen nedobrovolným celibátem, ale především životem o samotě, který si dobrovolně nezvolili.
Měli bychom si tedy položit otázku, proč je pro tyto muže navázat plnohodnotný vztah tak obtížné, zatímco ostatním podobný krok nemusí činit žádný problém.
Pocity méněcennosti
„Pro tuto skupinu je typické nízké sebevědomí, pocity méněcennosti a citlivost k odmítnutí. Může jít o muže s nerozvinutými sociálními dovednostmi, se zvýšenou sebekritičností a zároveň nedostatkem sociální podpory,“ vysvětluje psychoterapeutka Hana Mikulová z Cestouterapie.cz. Podle ní mají tyto problémy často základ v rodině.
Pleš, břicho, málo svalů. Muži jsou častěji obětí body shamingu, tlak na ně vzrůstá |
„Pokud vyrůstáme v prostředí, kde se nám nedostává podpory, bezpečí a citové jistoty, může to vést k pocitu méněcennosti. Zanedbávající nebo naopak příliš ochranitelské rodinné prostředí negativně ovlivňuje vývoj dítěte,“ vysvětluje Mikulová.
„Neposkytuje dostatečné stimuly, aby se u člověka vyvinul dostatečný pocit sounáležitosti s druhými. Vztah s otcem a s matkou a zejména jejich vzájemný vztah nám dává základ pro naše vztahování k opačnému pohlaví,“ dodává.
Problémy lze podle ní hledat také ve vzdělávacích institucích, kde může problematická socializace pocity méněcennosti dále rozvíjet. U těchto lidí se objevuje tendence uzavřít se do sebe, což může vést k sociální izolaci, rozvoji úzkosti a nedostatku příležitostí budovat a trénovat sociální dovednosti s vrstevníky.
Seznamovací politika dnes nahrává ženám
Nově publikovaný článek výzkumnice harvardské univerzity Miriam Lindnerové zkoumá vzestup mužských incelů a jejich náchylnost k extremistickým ideologiím a chování. Lindnerová tvrdí, že navzdory nedávné sérii násilných útoků ze strany mužů hlásících se k ideologiím incelu chybí ve společnosti výzkum o příčinách tohoto fenoménu. Podle ní hrají pravidla dnešní společnosti v neprospěch mužů a jejich evolučně zakořeněného chování.
„Zatímco muži stále touží po větší kontrole nad procesem výběru partnerky, poměr sil se přesunuje víc a víc ve prospěch žen,“ vysvětluje Linderová a dodává, že faktory jako posílení postavení žen, pokrok v medicíně (zejména kontrola porodnosti) a větší ekonomická nezávislost jsou příčinami, proč mají ženy větší svobodu vybrat si, koho chtějí podle svých vlastních podmínek, případně si nevybrat vůbec.
Mnoho žen se v dnešní době rozhoduje buď pro dobrovolný celibát nebo dokonce osamělý svobodný život. Podle výzkumu Anny Brownové z Pew Research Center vyhledávalo v posledních letech randění nebo vztah 61 % svobodných mužů v porovnání s pouhými 38 % žen.
Přítelkyně snů, nebo past? Seznamky s umělou inteligencí podporují toxické vztahy |
Všechny tyto faktory se navíc spojily s boomem online seznamek. Není tajemstvím, že ženy jsou na seznamkách žádaným zbožím. Zatímco pro ně je na většině aplikací jednoduché nasbírat desítky „matchů“, pro muže je to nepoměrně těžší. Nespravedlivý svět online datingu je tak podle Linderové dalším faktorem vedoucím k nárůstu násilných mužských ideologií.
„Když mužská psychika zaregistruje selhání na sexuálním trhu, často zareaguje agresivně,“ dodává Linderová. To může být důvodem, proč mnoho mužů v online komunitách vyjadřuje agresi jako odpověď na domnělé selhání své mužnosti. Agresivní činy jsou tedy zamýšleny jako „napravení“ mužnosti v očích druhých.
Násilí jako projev moci?
Podle Linderové se většina incelů nikdy neuchýlí k násilí. Jsou však známy případy, kdy se muži hlásící se k incelům dopustili hromadných násilných činů.„Snaží se dokázat svou sílu a důležitost, svou schopnost ovládat moc tím, že ubližují. Tento dojem moci by je mohl v konečném smyslu učinit respektovanějšími, a tudíž sexuálně úspěšnými,“ vysvětluje Lindnerová možné pohnutky agresivního chování.
Incely známe. Existuje však i jejich ženský obraz femcel. Je úplně jiný |
Prevencí násilí je především podpoření pozitivního a respektujícího dialogu ve společnosti. „Nejdůležitější je přistoupit k danému člověku s porozuměním a zájmem. Prvoplánově neodsuzovat, ale poskytnout bezpečný prostor, aby vyjádřil, co se v něm odehrává – mentálně i emociálně. Dobré je nabídnout možnost sdílení nebo doporučit terapii. Krizová intervence je namístě, pokud zaregistrujeme náznaky sebevražedných myšlenek,“ uzavírá Hana Mikulová.
