Ona

Vánoční sbírka: salto na trampolíně Filipovi nevyšlo, potřebuje naši pomoc

Jediný moment obrátil sedmnáctiletému Filipovi život naruby. I když deset let skákal parkur a salta metal kudy chodil, bohužel, v ten den jedno nedotočil. „Hned jsem věděla, že je to vážné, ale doufala jsem, že trampolína důsledky zmírnila,“ říká jeho máma. Pomozme Filipovi spolu s Kontem bariéry a Nadací Agrofert.

„Byl předposlední červencový den, sedm večer a Filip přišel, že si ještě půjde s kamarádem ven zaskákat na trampolíně,“ má tu situaci paní Bartůňková stále před očima. „Za chvíli přiběhl ten kamarád, že Filip leží na trampolíně a nemůže se hýbat. Chtěl skočil salto, ale ještě držel v ruce míč, salto nedotočil a spadl na hlavu.“

Do deseti minut přijela záchranka a Filipa nakonec vrtulníkem převezli do pražské motolské nemocnice s rozdrceným čtvrtým obratlem, zlomeným pátým a poškozeným třetím. Ze zdravého kluka, který se učil elektrikářem a pohyb, sport i adrenalin k němu neodmyslitelně od dětství patřily, se stal nemohoucí pacient, který první měsíc nedokázal kvůli poškození obratle bez přístroje ani sám dýchat. „I když v to nikdo nevěřil, dýchat sám se naučil,“ raduje se Kristýna Bartůňková z každého synova pokroku.

Filip Strnad

Filip Strnad žil až do úrazu sportem. Měl rád motokros, skateboard, koně a hlavně parkur.

Měla jsem radost, když mi zavolal

„Předpoklad, že úraz na trampolíně je méně nebezpečný než na zemi, mi lékaři vyvrátili. Na tvrdém by se hlava podle nich zřejmě spíš smekla do strany a poškodil by si třeba rameno, klíční kost,“ varuje paní Bartůňková před zdánlivě bezpečnou a běžnou dětskou zábavou. „Od té doby i všichni naši známí dovolují dětem skákat jen po nohou, a ne pohromadě,“ šíří svou smutnou zkušenost dál.

Vánoční sbírka

Pomozte Filipovi zase získat kontrolu na vlastním životem prostřednictvím Nadace Agrofert a Konta bariéry.  Pokusíme se pro něj vybrat 600 tisíc korun, které poslouží na Filipovu rehabilitaci a hlavně na přestavbu domu, kde bude bydlet. Svůj příspěvek můžete poslat na Filipův účet veřejné sbírky:

č.ú.: 17111444/5500, variabilní symbol 2020

Filip necítí nohy a na zlepšení podle lékařů není šance. Svaly na pravé ruce vykazují jen nepatrný pohyb, levá ruka je lepší, až na prsty ji ovládá a úkolem fyzioterapeutů bude rozhýbat maximum z možného. Zatím automaticky dostává antidepresiva, chodí za ním psycholog a on sám věří, že vše zvládne.

„Měla jsem ohromnou radost, když mi zavolal! Znamenalo to, že dokázal palcem na mobilu vytočit číslo,“ líčí situaci Filipova matka, která ví, že synův úraz nezměnil život jen jemu, ale celé rodině, která žije v Budeníně u Benešova.

Jeho táta si vzal život, když byly Filipovi tři roky a jeho setře rok a půl, proto se o něj kromě maminky stará ještě nevlastní otec a do rodiny přibyla ještě jedna sestra. Paní Bartůňková vede kosmetický salón, ale teď své služby musela výrazně omezit. Střídají se spolu se sestrou a maminkou, které mají výjimku v době omezení návštěv, a denně jezdí za Filipem. Všichni doufají, že se na Vánoce dostane z nemocnice alespoň na pár dnů na propustku domů, kde už probíhají nutné bezbariérové úpravy a má i nově koupenou polohovací postel.

Filip Strnad

Filip Strnad se oběma sestrami

Boj o soběstačnost

Před svým úrazem Filip plánoval přestěhovat se k babičce do rodinného domu do Nových Jiren u Prahy, a toho plánu se i teď všichni drží. „Jenomže dům musíme upravit. Babička obývá spodní část a Filip si přál mít pro sebe patro, takže mu musíme pořídit plošinu i nájezdovou rampu ke vchodu domu, bude třeba bezbariérově upravit koupelnu a celé patro, aby byl maximálně soběstačný a měl pocit, že se o sebe dokáže postarat sám,“ líčí budoucnost Kristýna Bartůňková, ačkoliv vůbec není jisté, jaké pokroky Filipovi jeho postižení dovolí.

Po propuštění ze spinální jednotky motolské nemocnice ho čeká půlroční rehabilitační pobyt v Kladrubech, pak ještě asi rok ambulantní rehabilitace a s ní především zápas o to, aby se dokázal zařadit do společnosti a nemusel být na nikom závislý.

„Filip přerušil školu, ale na doporučení psycholožky hledáme jinou, více zaměřenou na práci u počítače, kam by mohl třeba už příští nebo přespříští rok nastoupit,“ doufá paní Bartůňková a dodává, že finanční podpora by jim částečně pokryla nutné stavební úpravy a Filipovu rehabilitaci.