Pro mě byl hlavní důvod nemít druhé dítě jednoduchý - naprosto pitomé školky a jejich doba, kdy mají otevřeno. Který inteligent vymyslel školky od cca 6.30 do 16.00? To se prostě nedá stíhat, když člověk nepracuje za rohem, o nějakém nákupu nebo vyřízení něčeho po cestě ani nemluvě. Každý den se honit a otravovat, aby to aspoň jeden rodič do 16 hodin stihl... nikdy více

ano, pak to dopadá tak, že (většinou) žena je odkázána k částečnému úvazku, kterých je ale pořád žalostně málo, zejména v menších městech - a to se zase později odrazí na výši jejího důchodu, u nás např. muž chodí odchází z domu v pět ráno a vracívá se kolem páté odpoledne (dojíždí), takže nějaké vyzvedávání dcery ze školky je absolutně mimo jeho možnosti

Úplně nejlepší jsou dotazy na druhé, když ženská řeší že kvůli komplikacím po prvním možná už nemůže...

Presne tak... ze deti chci, jeste nutne neznamena, ze je budu i mit, nebo ne nutne ve vysnenem poctu...

mám dceru, brzy šestiletou, a ano, rozum říká, že sourozenec by pro ni byl lepší, ale taky říká, že už nechci znovu zažívat to, co v prvním těhotenství (5 týdnů na riziku, porod ve 29. tt), že už mi táhne na 38 a zvyšuje se riziko všeho možného, že už teď mám určitá zdravotní omezení, která by se těhotenstvím rozhodně nezlepšila, že už nezvládnu celé noci nespat a starat se o mimino, aniž by se to neodrazilo na mé náladě a vztazích s nejbližšími... je to tak 80:20 pro NE

Bohužel je to hodně o tom, že jsou matky starší či staré, a to je i Váš případ.

Ať si to každý zařídí, jak uzná za nejlepší a je to jen jeho/její věc.

Já jsem jedináček, od mala velmi spokojený jedináček a děkuji svým rodičům za jejich volbu. Mám také jedináčka, který je také velmi spokojený a žádného sourozence nechtěl a nechce. Manžel původně chtěl dětí více, ale i on už přiznal, že mít "jen" 1 je super.

Já nevím....myslím, že třeba síla sourozeneckého vztahu se přeceňuje. Je spousta rodin, kde jsou si sourozenci v lepším případě lhostejní, v horším se nenávidí

Jedináček má obrovskou nevýhodu, že v něm a jenom v něm jsou všechny naděje a sny jeho rodičů. Na druhou stranu - jednu obrovskou výhodu - že veškerý majetek rodičů zdědí jen on.

Pokud chcete mít úspěšné dítě, nemít starosti s jeho zabezpečením (relativně) a přiliš si nenabořit životní styl - mějte jen jedno dítě.

Pokud chcete mít dítě, které zvládne nějakým způsobem vyjednávat, naučí se už od malička, že o věci se prostě dělí.....že nemůže mít všechno, na co si vzpomene, protože to rodiče prostě musí kupovat dvakrát nebo třikrát, podle počtu dětí....tak mějte dětí víc.

Je úžasné poslouchat kolegu, který má tři děti, jak popisuje, jak se navzájem doplňují a hrají si spolu. A pokud je nejlepší kamarád brácha nebo ségra....co víc si přát? Vždycky se pak na sebe mohou spolehnout.

Z toho plyne? Žádná odpověď není správná - už to je super, že vůbec chcete děti. A nikdo nemá právo vám kecat do toho, kolik jich máte mít...protože....nakonec vám s nimi nikdo z těch "chytráků" nepomůže.-)

Je to každého věc. Ať si každý pořídí tolik dětí, na kolik se cítí.

Ze své zkušenosti můžu říct, že ideál je mít 3 děti.

- Je velice riskantní vše vsadit na jednu kartu.

- Sourozenecké pouto je velmi silné. Nedá se ničím nahradit. Moje mamka je jedináček a nesnášela to, protože byla pořád sama.

- Když rodiče zestárnou, je péče o ně pro jedináčka velká zátěž.

Naprosto souhlasím. Z rozhodování se vytratily děti a zůstalo jen "já" : můžu žit skvělý život, nemusím se uskrovňovat... Nojo, ale čas není nekonečná veličina. Všichni zestárneme a zpětně už rozhodnutí nezměníme. Moje maminka je jedináček, táta byl také a zažila jsem jak těžké pro ně bylo opečovat svoje staré rodiče. Naštěstí mám ségru a teď se na péči o maminku 85+ podílíme obě.

Dítě = starosti

Ale platí důchod :D