Andrea Kalivodová

Andrea Kalivodová | foto: Lucie Robinson

Kvůli nemoci měním svůj život, říká operní pěvkyně Kalivodová

  • 10
Ve světě opery se jí vždy dařilo vše, na co sáhla. Byla sebevědomá, ale i trochu zahleděná do sebe, jak dnes sebekriticky přiznává. Loni přišla rána, operní pěvkyně Andrea Kalivodová vážně onemocněla. Uzdravila se a v pětatřiceti letech mění svůj život.

Vizitka:

Mezzosopranistka Andrea Kalivodová (35) se narodila v Kroměříži. Absolvovala brněnskou konzervatoř a HAMU v Praze.

Deset let působí jako sólistka ve Státní opeře Praha (nyní Národní divadlo Praha). Koncertuje po Evropě, zpívala v USA, Japonsku, Koreji.

Roku 2011 vydala debutové album Cestami lásky.

Loni u ní lékaři objevili nádor. Díky nemoci se dnes více věnuje charitě, pomáhá třeba lidem se vzácnou plicní arteriální hypertenzí.

"Když se vyhrabete ze dna, tak si zcela srovnáte hodnoty. Najednou víte, že tohle není důležité a tohle také ne," říká Andrea Kalivodová v rozhovoru pro pondělní magazín ONA DNES.

Lékaři u vás objevili nádor a podstoupila jste náročnou operaci. Jak se na nemoc přišlo?
Byla to shoda náhod. Jedna kolegyně vážně onemocněla, v divadle se o tom vědělo, a tak jsem se jí ptala na příznaky té nemoci. Necítila jsem se v té době dobře. Podstoupila jsem magnetickou rezonanci a další vyšetření a přišlo se na nádor, který nebyl příliš dobře uložený. Konkrétnější ale být nechci. Zažívala jsem tehdy obrovský stres. Měla jsem obavy, co bude dál, jestli se podaří operace, navíc mě svazoval pocit zodpovědnosti. Měla jsem před premiérou Sedláka kavalíra a najednou nebylo jasné, jestli do toho můžu jít. Nechtěla jsem zklamat kolegy. A taky jsem se snažila, aby na mě nebylo nic poznat, což bylo hodně náročné, protože okolí je zvyklé, že jsem veselý a optimistický člověk.

Měla jste velké štěstí, že se na nemoc přišlo včas.
Zachránila mě moje intuice.

Vždycky ji posloucháte?
Ano a pokaždé se to vyplatilo. Tentokrát jsem dostala políček shůry. Dřív se mi všechno dařilo, všechno ke mně přicházelo samo. Byla jsem zavřená ve svém světě, ve své bublině a z té jsem až teď vylezla. Díky tomu v pětatřiceti letech začínám úplně znovu. Když se uzdravíte z nějaké zásadní nemoci, vyhrabete se ze dna, tak si zcela srovnáte hodnoty. Je to ohromná životní zkušenost, která je nepřenosná. Jsem teď mnohem pokornější, empatičtější. Předtím jsem spoustu věcí nechtěla vidět, soustředila jsem se jen na své problémy.

Teď jste zdravá?
Úplně, ale trochu víc odpočívám. Nemůžu zpívat jako dřív, kdy jsem měla patnáct dvacet koncertů za měsíc. Ale díky tomu zažívám období, kdy se můžu nadechnout, rozhlédnout se kolem sebe. Víte, pětatřicítka je pro ženu takové zlomové období, ačkoliv se v jejím životě třeba nic moc neděje. Je to křižovatka, něco zanecháváte za sebou, něco jiného přichází. U mě se to odehrává se všemi životními změnami, rok 2013 je skutečně přelomový.