Svou samostatnou dokumentární kariéru mohla Alena Činčerová rozjet až na prahu čtyřicítky. Její tvorba dnes čítá přes dvě stě padesát dokumentárních filmů. Teď pracuje na třetí řadě cyklu Modrá krev o historii českých aristokratických rodů a do kin vstupuje její celovečerní dokumentární drama Identita ES.
Dá se šlechtic poznat od pohledu? Řekla bych, že většinou ano. Poznáte to podle noblesy a jemného vystupování. Ne nadarmo v angličtině výraz noble znamená vznešenost, ušlechtilost. A zaplaťpánbůh, že se nám slovo noblesní usadilo i v českém jazyce.
Během natáčení cyklu Modrá krev jste se setkala s mnoha představiteli české aristokracie. Je patrný rozdíl v chování například muže „šlechtice“ a muže „z lidu“? Nechci všechny házet do jednoho pytle, ale speciálně totalita do mnoha českých mužů zaklínila určité buranství, které bohužel vidíme i na místech nejvyšších. Mně to strašně vadí. Vzpomínám na dojemný zážitek s panem hrabětem Theobaldem Czerninem. Když jsme s ním natáčeli, hůř chodil, měl francouzské hole. Ale nesedl si, dokud jsem si nesedla já. Musela jsem ho uprosit, aby se posadil, protože jsem věděla, že budu ještě něco zařizovat a pobíhat. Bylo třeba ho vyloženě přemlouvat. Protože se nesluší sedět, když vejde dáma. Dnes se některé ženy urazí, když jim muž pomůže třeba do kabátu, ale mně je to moc příjemné.
My to pak radostně napsali do kroniky, ale doma z toho byl strašný průšvih, že papež požehnal třiceti dětem z komunistické země.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
