Když se Kateřině Karolové narodil první syn Matěj, chtěla být dokonalou matkou. Syna neustále převlékala, doma měla naklizeno. Když bylo Matějovi čtrnáct měsíců, narodil se Jonáš, a pár věcí šlo stranou. Když bylo Jonášovi čtrnáct měsíců, narodil se Filip - a to už jejich matka rezignovala na spoustu věcí, jinak by se prý zbláznila.
Čtěte v pondělí
Velký rozhovor s dětskou lékařkou Kateřinou Karolovou čtěte v příloze MF DNES OnaDnes
„U prvního dítěte člověk všechno hlídá a skoro si řídí budík na dobu, kdy má dítě jíst. Pak zjistí, že to vůbec není potřeba a že když to vypustí, děti možná žijí ještě radostněji. V létě jsem třeba neřešila svačiny, kluci se vždycky na chvíli ztratili v záhonech mezi paprikami a jahodami a najedli se tam,“ vypráví trojnásobná matka. V jejímž životě však přece jen vládne určitý řád.
Synové mají každý svou skříň, kde jsou věci rozdělené podle toho, kam je kluci nosí. Vyzná se v tom jejich táta? Kateřina se rozesměje. „Vůbec! Takové věci jsou mužům jedno, k čemuž jsem se teď taky dopracovala, protože jinak bych se zbláznila, akorát že ve mně ten perfekcionismus pořád někde dřímá. Sem tam mě ještě napadne, že jedu k doktorce a mám flek na látkové plence, ale pak nad tím mávnu rukou.“
Kateřina Karolová (37)Narodila se ve Zlíně. Vystudovala 2. lékařskou fakultu UK v pražském Motole, po studiu v roce 2008 nastoupila na dětské oddělení Baťovy nemocnice ve Zlíně. • V roce 2011 se v rámci stávky Děkujeme, odcházíme! rozhodla opustit české zdravotnictví a získala práci na klinice v německém Sangerhausenu. Zůstala tři roky a složila v Německu atestaci z pediatrie. • Když otěhotněla, vrátila se za manželem na rodné Zlínsko. V lednu 2015 se jim narodil syn Matěj, o rok později Jonáš a za další rok Filip. • V době narození prvního syna se zúčastnila natáčení pořadu ČT Čtyři v tom. • Píše blog, kde zveřejnila všechny své dopisy z Německa, které psala rodině a přátelům o své práci, v poslední době píše o mateřství. V roce 2017 získala cenu bloger roku v kategorii Nováček. |
Se třemi dětmi narozenými krátce po sobě je to náročné právě v tom, že je mezi nimi malý věkový rozdíl: každé dítě je v jiné vývojové fázi a dva nejmladší jsou ještě příliš malí, takže potřebují neustálou péči. Vyčerpávající může být i obyčejná procházka, když nejdete zrovna do přírody. Jak ochránit všechny v provozu na ulici, když máte na tři děti jenom dvě ruce?
A pak jsou tady nemoci. Je horší, když onemocní naráz, nebo postupně? Nevyberete si. „Třeba neštovice se projevily postupně, takže jsme celých šest týdnů nespali a mazali pupínky,“ vypráví Kateřina Karolová.
Když chlapci onemocní najednou, neví, koho utěšovat dřív. Také si píše, komu naměřila jakou teplotu a jaký lék dostal, jinak by neměla šanci si to pamatovat. Zkušenosti pediatričky se však velmi hodí, protože nemusí hned k lékaři - léčbu si často ordinuje sama.
Díky vlastnímu mateřství tak má možnost svůj obor poznat také z druhé strany. S dětmi zažívá nemoci, které dosud znala jen z ordinace a z knih. A taky víc chápe rodiče, třeba jejich strach.
„Když měl Matýsek poprvé teplotu, cítila jsem strach a bezmoc. Byl to pro mě zlomový moment, kdy jsem pochopila všechny ty maminky, které mi předtím chodily do ambulance,“ vypráví.
Toto bude jednou neocenitelná zkušenost, až se vrátí zpátky do praxe. Na druhou stranu se však bojí jiné věci: jak bude zvládat nápor emocí, protože si do příběhů pacientů bude promítat svoje vlastní děti.
