S přítelem jsem se seznámila před téměř třemi lety, studovali jsme spolu na vysoké. Já na školu dojížděla, bydlela jsem s rodiči kousek za Prahou. Přítel bydlel na koleji. Zpočátku jsme se vídali ve škole na přednáškách nebo při nějakých akcích s našimi spolužáky.
Láska ze školy
Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Radek se mi líbil, ale nejsem z těch, co sami dají první impuls k tomu, aby druhého vylákali na rande. Tak jsem po něm jen občas házela očima a doufala, že mě na to rande pozve on. Jsme každý jiný, já spíš introvert, on extrovert, všude je ho plno, je hodně oblíbený, je s ním legrace. To já se moc neprojevuji, radši poslouchám, co říkají jiní. Nakonec nás dala dohromady kamarádka, které jsem se svěřila, že se mi Radek líbí. A vtip byl v tom, jak se mi pak Radek přiznal, že jsem se mu moc líbila, ale bál se, že bych ho odmítla, prý jsem mu vždycky připadala taková nepřístupná. Začali jsme spolu chodit. Bylo nám spolu dobře, jen těch příležitostí k sexu moc nebylo. Já bydlela za Prahou, Radek na koleji se třemi spolubydlícími. Ale občas se zadařilo.
V létě jsme si to ale vynahradili, vyrazili jsme na skoro měsíční cestu po Evropě jen s batohem na zádech. Bylo to skvělé a já byla zamilovaná až po uši. Dokonce jsem si představovala, že bych s Radkem mohla strávit i zbytek života. Jak na tom byl on, vlastně nevím, na toto téma jsme nikdy řeč nezavedli, Radek sám nezačal a mně to přišlo hloupé, styděla jsem se, aby si nemyslel, že ho uháním. Ale je pravda, že byl ke mně hodně milý, pozorný a svou lásku mi dával neustále najevo.
Pak přišel poslední rok studia, závěrečná práce a státnice. Hodně hektické období. Rok utekl a po dalších prázdninách strávených spolu nás čekal vztah na dálku, ale s tím, že se budeme vídat co nejvíce, minimálně každý víkend. Během studií jsem pracovala v jedné bance, zpracovávala jsem tam i diplomku a nabídli mi tam po škole místo. Byla to nabídka, která se neodmítá. I když to znamenalo, že nebudeme s Radkem spolu, přijala jsem ji. Radek v Praze zůstat nechtěl, chtěl se vrátit domů do Českých Budějovic.
Přes týden sami, o víkendu spolu
Tak jsme prostě zkusili vztah na dálku. Já dál bydlela u rodičů, naši mají rodinný domek, já jsem jedináček, takže místa je v něm dost. Vlastně jsem ani netoužila po hledání nějakého pronájmu, ať už sama, nebo s kamarády. Radek se ale zhruba po měsíci od rodičů odstěhoval a s kamarádem si pronajali byt. Vídali jsme se každý týden o víkendu, občas přijel Radek k nám, ale mnohem častěji jsem jezdila já za ním. Jak jsem se toho zpočátku bála, zjistila jsem, že to není až tak hrozné. Stejně jsem měla během týdne spoustu práce, domů jsem se dostala až večer a byla jsem ráda, že si můžu zalézt třeba s knížkou do postele. Ale pochopitelně jsem se těšila na pátek, kdy vyrazím za Radkem. Zatím nám to takto vyhovovalo a příliš jsme neřešili, jak to bude do budoucna.
Bohužel časem přišly problémy. Samozřejmě vždy, když jsem jela za Radkem, vezla jsem mu něco dobrého, co jsem uvařila nebo upekla. Také u něj jsem strávila u sporáku pár hodin. Zpočátku jsem byla ráda, že se o něj takto starám, ale časem mi došlo, že on to bere jako samozřejmost. Totéž bylo s pořádkem v bytě. Radek i jeho kamarád si na pořádek moc nepotrpí, a protože mi to vždycky vadilo, tak jsem jim umyla nádobí, kolikrát i vyprala a vyluxovala. Ale to nejhorší, co mě potkalo, byla Radkova nevěra. Se spolubydlícím doma měli mejdan, a tak nějak došlo k tomu, že se s jedním děvčetem vyspal. Naprosto hloupá náhoda, jak jsem to zjistila. V nočním stolku měl otevřenou krabičku kondomů a já dobře věděla, že byla plná, když jsem od něj odjížděla. Radek ani nezapíral, prý to ale bylo jen jednou a naprostý omyl. Hodně to bolelo, ale nakonec jsem mu odpustila. Jenže zůstalo to ve mně.
Společné bydlení
Také mi došlo, že to asi není tak úplně dobře žít každý zvlášť, a hlavně daleko od sebe. Jako kdyby přítel tušil, co se mi honí hlavou, navrhl mi, jestli bych nechtěla bydlet s ním. Už o tom mluvil se spolubydlícím, řešili variantu, že se buď odstěhuje Radek a se mnou by si pronajal jiný byt, kdybych se společným bydlením souhlasila, nebo by si jiné bydlení našel kamarád. Jeho návrh jsem hodně zvažovala a došlo mi, že je společné bydlení asi naše jediná šance. V práci mi to také vyšlo, šéfová mě sice nerada pouštěla, ale domluvila mi místo na pobočce naší banky v Budějovicích, kam jsem se stěhovala.
Začali jsme spolu bydlet. Prvních pár týdnů bylo tzv. zalitých sluncem, i v práci se mi líbilo, kolegové jsou fajn. Jenže, jak jsem časem zjišťovala, s Radkem to postupně až tak fajn nebylo. Sice byl milý, pohodový, užívali jsme si jeden druhého, na druhou stranu jsem ale měla pocit, že mě bere jako svou hospodyni a kuchařku. Není schopný si po sobě nic uklidit, natož aby mi pomáhal s celkovým úklidem. Že by někdy nakoupil nebo něco uvařil, to nepřipadá v úvahu. Akorát na penězích jsme se shodli, veškeré výdaje si dělíme napůl. Také mi vadí, že často tráví večery venku, jednou je to s kluky po fotbale, podruhé s kolegy z práce, kolikrát je pryč i tři čtyři večery týdně. Já jsem v cizím městě, nikoho tady neznám a být sama doma, kde se vlastně doma vůbec necítím, je hrozné. Radek to nechápe, prý je normální, že si chlap občas někam vyrazí a on by mně rozhodně nebránil, kdybych chtěla jít někam večer bez něho. Navíc mám pocit, že ty jeho večerní akce nejsou až tak nevinné. Je to jen pocit, ale zbavit se ho nedokážu. Čím dál víc přemýšlím, že se vrátím domů...
Táňa
Názor odbornice: Pojmenujte vlastní přání
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážená Táňo! Ptáte se, jak máte dále ve vztahu s Radkem postupovat. V první řadě o svých přáních a myšlenkách s partnerem mluvte. Ač byste si to možná přála, či to dokonce očekávala, Radek vám do hlavy nevidí. Nemusí tedy vůbec tušit, co byste ve vztahu ráda. Sedněte si také spolu ke stolu a hovořte o dělení domácích prací.
Oba chodíte do zaměstnání, tudíž máte podobně volného času. Měl by být rozprostřen spravedlivě mezi údržbu obydlí a volný čas. Ten tvoří společné chvíle ve dvou, ale i volný čas, který věnujete každý sám sobě. Neváhejte a dopřejte si třeba sportovní aktivitu, setkání s kamarádkami či jinou podobnou příjemnou činnost podle své vlastní chuti. Nebude vás potom tolik trápit, když Radek někam vyrazí s kamarády.
Důležité jsou však i společné volné chvíle, na které budete rádi vzpomínat a ze kterých budete třeba čerpat, bude-li vám někdy ve vztahu ouvej. Jistě, můžete se vrátit domů k rodičům. Takové rozhodnutí bych však brala pouze jako zadní vrátka. Smysluplnější bude na vztahu zapracovat a naučit se pojmenovávat vlastní přání.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 24. února 2020. Anketa je uzavřena.
