Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den, prosím vás o radu. Seznámil jsem se s jednou dívkou před dvěma měsíci a začli jsme spolu hned chodit. Všechno bylo jak z pohádky, dokonce mi nabízela abych s ní šel bydlet čas. Jenže problém už byl, že se živým sportem v zahraničí. Nebaví mě to, našel jsem v ní nový smysl života a ze budu doma v Česku pracovat a být sní po sezóně, že to tedka nějak vydrzime, ale musím tuhle sezónu proste odehrát. Nakonec jsme se rozešli 3 dny před mým odjezdem, udelal sem par drobnejch chyb to vím, nejsem dokonalej, ale jinak bych pro ní udelal první poslední jako princezna v pohádce pro mě je. Už je to 14 dní co jsem odjel a ona chce bejt denně v kontaktu. Mě to hrozně ničí. Denně tady brecim jako želva, klepu se, v práci jsem úplně nejhorší nemůžu se soustředit. Tohle jsem nikdy v životě neprožíval. Ona říkala, ze potřebuje čas pro sebe a ze se uvidí když jsme se rozcházeli, ale mě tohle ničí, už takhle dál nemůžu. Mám takový deprese, že se mi klepou ruce. Prosím o nějakou radu, děkuji

Paní Pavlo, já si myslím, že přítel u Vás hledal jen sex či něhu nebo obojí, podle toho jak je založený a ještě tipuji, že má v místě bydliště přítelkyni, ale to Vám nikdy nepřizná, takže bude nanejvýš blábolit něco o nesouznění duší a odlišnosti povah!
Netrapte se a zapomeňte na něho, nestojí Vám zato.

paní Douchová, prosím, zkuste to nějak pojmenovat, už nevím, ani jak se jmenuji. S manželem jsme spolu 20 let, dvě velké studující děti. Manžel zhoršující se cholerik, hysterik. V posledních dvou letech se rozhodl nás trestat, takže střídavě bydlí "u sebe", střídavě s námi, občas dostanu nějaký vyčítavý dopis, občas nám vypnou vodu, protože faktury chodí jemu a on je prostě nechá ležet i půl roku u sebe na stole (take jsme s dětmi celý víkend bez vody, vodu zapnou ve středu, navíc jsem musela zplatit 4 tisíce, tehdy jsem dala najevo naštvanost, on se vztekal, že si na něm chladím žáhu a že to neudělal schválně, jenomže těch vypnutých telefonů, elektrik a vod bylo za celý život hodně, takže jsem všechno začala platit já, dokonce i alimenty za něj, protože třikrát přišla exekuce). Ještě před měsícem zase s námi bydlel, protože měl kolaps a bál se o sebe, ale už mu zas otrnulo a jako záminku k odstěhování použil jednu moji novou aktivitu se skupinou lidí, kterou dělám ve svém volnu - drobný prodej - a ještě se mi vysmál, že zkrachuju a že za mě dluhy platit nebude. tentokrát navíc mi přestal i dávat peníze - před dvěma dny. Dost mi to zkomplikovalo život, protože studium každého dítěte mimo domov stojí 9 tisíc Kč, hradím celou domácnost. Když jsem se ozvala, tak jen napsal mail, že změnil příkaz a že bude peníze posílat jen dětem - to však neudělal. Dnes mi poslal mail, že mě zve na hory. Napsala jsem mu, že nepojedu, protože nemám peníze, protože musím řešit před zimou havariní stav kotle (dům je napsán na něj, měl by správně řešit on, jenže toho se prostě nedočkám). A hlavně, hory jsem vždycky aspoń z části musela platit já. Takže mi napsal, že se nedá nic dělat, že mě sice chtěl pozvat (to platí dnes, ale zítra už nemusí, to už znám), ale když teda nemohu, tak ne. O tom, že by pomohl s opravou ani slovo. A jak tedy již neoatřím do jeho života, že to bere na vědomí. A já tu teď sedím a říkám si, jestli jsem neměla jednat jinak. Třeba se kotel nerozbije, třeba fakt nebude chtít nic zaplatit, jenže bude chtít, abych na horách hrála roli úžasné a milující manželky, což mi teda fakt v tuto chvíli nejde, protože to, v čem nás necháá není krátkodobý rozmar, ale stav trvající už víc než tři roky. Paní doktorko, co jsem měla udělat? Děkuji za Váš názor. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu ohledně bratra. Zjistila jsem že na mě žárlí, ale nevím proč. Když jsem se ho ptala řekl, že co chci vždycky dostanu, že na svoji vysněnou školu jsem se dostala, že mám koně a tak. Přitom už ale nevidí co všechno pro to musím udělat, abych něco opravdu dostala. Taky si myslí, že mě rodiče mají snad raději než jeho... Přitom já už jsem se s nima kolikrát škaradě pohádala, přičemž taťka s mamkou na bráchu nedájí dopustit. Jsem z toho zoufalá, protože vždycky jsme s bráchou měli výborný vztah, ale teďka že žárlí mě ničí, nevim na co žárlí, protože kolikrát si ani já svůj život nezávidím. Myslí si že nemá nic, přitom bych řekla že on má daleko lepší vztah s rodiči než já a stejnak žárlí, když jsem mu řekla že není na co žárlit, tak neodpověděl. Chtěla bych mu vysvělit, že jsme na tom úplně stejně že nemám žádné výhody ale opravdu nevím jak. Bude mu 15, takže doufám že je to nějaké blbé období puberty, že ho to přejde. Děkuju moc za Vaši radu.

Paní doktorko, jak to vidíte? Jako rozvedená jsem si našla přítele (staršího o 20 let, zajištěného, tehdy ženatého, ale rychle se rozvedl). Jeho bývalá rozvod neunesla a mstila se, jejich boje o majetek pokračují dodnes, on ji vystěhoval soudně z jeich domu - no není to pěkné. Ale může si za to sama, přítel nehodlá být vstřícný a podal na ni několik žalob. Náš vztah tedy nebyl jednoduchý, přítel nemá moc rád děti a ženy, takže jsme se za 5 let asi 6x rozešli, někdy i na delší dobu, ale vzájemná přitažlivost je velká a když nejsme spolu sami ale jsme s jeho kamarády, tak je přítel úžasný, milující. Asi proto se vždycky vrátím, i když se musím vrátit já a on mi někdy dává najevo, že bych měla být k němu lepší než jsem. Prostě láká mě to pěkné s tím, možnosti, které jsou. V dobách rozchodu myslím i on někoho krátce měl, i já si někoho našla, ale bylo to krátké a takové všední. Chyběl tomu náboj, který s přítelem zažívám. Nevýhodou je, že se mu musím ve všem přizpůsobovat a odkládat i děti, protože on je nesnese. Ale děti už začínají dospívat, takže mě potřebovat nebudou, takže chci spíš myslet na sebe. Paní doktorko, co byste mi poradila? Jak ten vztah udělat trvalejší a vyváženější? Bývalá snad už dá pkoj a se svými dětmi se přítel už taky moc nestýká ( vyjma jednoho syna, který pro nej pracuje). Děkuji.

Dobrý den paní Douchová. Přítel se se mnou po víc jak roce vztahu rozešel přes SMS. Setkat se nechce, prý by to pak nedokázal ukončit, ale že takhle to dal nejde. Má mě prý strašně rád, ale nemiluje mě. Velmi o něj stojím i když vztah nebyl ideální,ale co je ideální. Měli jsme stejne představy o životě, o výchově dětí. Nevím co teď, zda bojovat a nebo to nechat být.

S přítelem jsem se seznámila v době kdy jsem byla singl, ale těhotná a měla jsem už dceru (2r). Prožil se mnou celé těhotenství, které nebylo lehké (diagnostika vývojové vady - ale se šťastným koncem. Mimi je po operaci ok). Pravidelně za námi jezdil. Ale nechtěl abych jezdila já za ním. Neznám jeho kamarády a ani rodinu. V zimě měl deprese, chtěl se rozejít. Preckali jsme to i porod. Miminku je už půl roku. S přítelem jsem chtěla začít bydlet a on najednou hodil totální zpátečku. Nechce komunikovat. Nerozumím tomu. Chtěla bych spoustu odpovědí a pochopit kde je problém. Co radíte? Dekuji

Dobrý den,
paní doktorko je mi 35 let a plánuji první těhotenství. Bohužel mé okolí mě neustále straší, jak mám rizikový věk. chci se zeptat, jak to vidíte vy? Mám se obávat? V minulosti mě trápily poruchy příjmu potravy, které jsou dnes v pohodě. Mám 160 cm a 50 kg. Jak se zbavit strachu třeba z vývojových vad. Jinak vypadám mladě, při koupi alkoholu ukazuji občanku. :-) Děkuji moc

Dobrý den, před rokem jsem se dozvěděla o manželově několikaměsíční nevěře s kolegyní. Jsme spolu skoro 40 let, stalo se to asi před třiceti lety. Pro mne to byl šok, jako kdyby se to stalo včera a nemůžu se s tím vyrovnat. Celé roky bylo všechno v pořádku , teď se moc snaží. Co mám dělat, abych se z toho dostala?

Ale pak přicházely běžné manželské problémy a dlouholetou spokojenost, kdy jsme nemuseli nic řešit přehlušily překážky, které nám díval život do cesty a on si s nimi neuměl poradit. Jakmile poznal jiné lidi, začal mít pocit, že "my jsme divní" a proto úplně změnil své chování a přijal cizí normy. Teď momentálně jsem pro něj "já divná" protože "všude jinde" mu to klape. To, co si neuvědomuje je fakt, že to, co mu klape jsou neformální vztahy, kterým se dokázal přizpůsobit. Že netuší, že to, jak žijeme v manželství "je nenormální" tím, že on není schopen "socializovat se ve vztahu, kterému nerozumí. Nevím, co s tím mám dělat, nevím, jestli se nepletu, ale sedí mi to dokonale, protože on má problémy s komunikací, s telefonováním, s oslovováním cizích lidí, s tím, jak se chovat k ženám....netuší, kde je hranice mezi "regulérností" a kam může zajít, aby neporušil nějaká nepsaná pravidla. V sociálním kontaktu prostě plave a já to vidím až teď, s odstupem, protože jeho "maskování" bylo skvělé - otázka upravena poradcem

Nedávalo mi to smysl, a myslela jsem si, že někoho má. Zjistila jsem, že se věci mají úplně jinak. Začal se prostě přizpůsobovat novému kolektivu. Když uznal, že něco neklape, pustili jsme se do nápravy, protože jsme si oba ujasnili, že se máme rádi, chceme spolu být a chceme být šťastní jako dřív. Poprve po 15 letech manželství jsem se od něj dozvěděla, co je jeho pohled na manželství. Je to něco jiného, než jak jsme žili, protože "uviděl, že cizí lidi žijí jibak a my nejsme normální"....vypadlo z něj spousta věcí, nad kterými zůstává rozum stát a nedávají "normálnímu" člověku smysl. Způsob uvažování a chování - zcela nestandardní. Začala jsem se pídit po tom, co jsem najednou zjišťovala a všechno mi zapadá do jedné škatulky "Aspergerův syndrom". Když jsem se začala dívat 25 roků zpátky - sedí mi na to všechno. V dětství se naučil "přežít tak, že splyne, protože mu ostatním nerozuměl". Napřed to klapalo, protože se úplně přizpůsobil mě a já myslela, že "tohle je on" - otázka upravena poradcem