Růžová
Mnohý muž se do růžové nasouká jen s velkým sebezapřením, aniž by věděl, že po většinu historie byla spojená s mužským elementem. Jako varianta červené symbolizovala krev, a tedy i sílu a agresi.
Jen málo lidí si však mohlo dovolit oblečení ošetřit barvivy, která se dovážela z Indie a později z Jižní Ameriky. Jejími výhradními nositeli tak byla dlouhou dobu téměř výhradně šlechta. Anglický král Richard I. se roku 1191 oženil v růžovém plášti a růžové oděvy, navíc často vyšívané květinami, nosil i již zmíněný Ludvík XIV.
Zatímco dnes se malí chlapečci strojí obvykle do modré a děvčata do růžové, kdysi tomu bylo přesně naopak. Zvyk oblékat chlapce do „maskulinní“ růžové se uchytil především ve Velké Británii. Důvod tkví v uniformách armády. Zatímco muži – vojáci – nosili červenou, jejich synové její obdobu, tedy růžovou. Zato modrou si lidé spojovali s neposkvrněností a čistotou a tradičně ji tak oblékala spíše děvčata.
Utajená historie růžové. Jak se z barvy urozených mužů stala barva holčiček |
„Obecně akceptovaným pravidlem je, že růžová patří k chlapcům a modrá k dívkám. To proto, že růžová je rozhodnější, silnější barva, takže se lépe hodí k chlapci, zatímco jemnější a delikátnější modrá více sluší holčičkám,“ psalo se v roce 1918 v odborné publikaci Earnshaw’s. Ještě v průzkumu magazínu The Time z roku 1927 se 60 % respondentů vyjádřilo v tom smyslu, že růžová je barvou chlapců.
Teprve po druhé světové válce se situace začala měnit. Přesný důvod je těžké rozklíčovat. Na vině nejspíš budou doporučení tehdejších magazínů a letáků oděvních firem, které začaly hlásat, že klidná modrá divoké chlapce zklidní a „agresivní“ růžová zase děvčata nabudí.
Prodej barevně diferencovaného zboží navíc, jak se ukázalo, spolehlivě vynášel. Nemalý vliv také měly některé tehdejší módní ikony se zálibou v růžové. Mezi nimi třeba první dáma USA Mamie Eisenhowerová.