Jak vypadá koučovací schůzka s klientem? Co ho čeká?
Koučování je rozhovor za účelem zlepšit vaši životní situaci. Témata mohou být různá. Na schůzce si nejdříve musíme jasně vymezit, co vlastně chcete, kam se chcete posunout, následně si o tom povídáme. Klient se většinou otevře a prozradí na sebe intimní věci, ale rozdíl mezi povídáním si u kávy a povídáním si s koučem je v tom, že já klienta nasměruji v životě tak, aby docílil toho, co opravdu chce.
Ráda bych vám dala k rozlousknutí příklad z pracoviště. Jsem nová ve firmě. Chci udělat dojem, ale už teď vím, že kolegové nejsou úplně můj šálek kávy. Nezapadám, ale chci. Jak na to?
Důležité je, aby si člověk zachoval svoji integritu, ale také, aby nově příchozí přeci jen trochu respektoval pravidla stávajícího systému. Jsem nová, a chci-li splynout, musím se na lidi v kolektivu napojit. Myslím si, že v první fázi se stačí stát součástí týmu. Stačí, když se pokusíte běžně fungovat a přežít. Pokud se chcete cítit dobře, musíte poslouchat. Nemůžete zapadnout s názorem, že jste někdo jiný, že si bude řešit svůj život a s ostatními nesouhlasit.
A pokud opravdu není šance najít shodu ani spřízněnou duši?
Pokud nastane tahle chvíle a přitom je nutné si práci udržet, musíte si jasně říct, co je pro vás na té práci důležité, proč ji chcete dělat. Práce musí zapadat do vašich hodnot a uspokojovat to, co v životě chcete. Nic víc. Vy jste tam nová. Takže ber, nebo nech být.
Co nás ženy v životě nejvíce omezuje?
Myslím si, že typická česká žena si hlavně neuvědomuje své poslání. Strašně se snaží všechno nějak přeonačit. Například být víc jako muž, nebo se přetvařovat víc k obrazu kohokoliv, kdo je kolem. Ženy si zkrátka neumějí uvědomit své silné stránky, neslyší své pocity, které jim napovídají, kde se cítí dobře, v čem je jejich ženská parketa. Omezení vycházejí i z toho, že neznáme různé techniky, jak se vymanit z nepříjemné situace. Nevíme, jak si říct o zvýšení platu, jak dobře vyřešit konflikt s kolegou... Někdy se potýkáme i s hlubšími problémy, jako je ztráta sebejistoty, pochybnosti. V takových situacích je nutné najít zdroje síly, což se může podařit díky správným terapiím.
Kdo je koučKouč inspiruje, pomáhá najít a formulovat cíl. Rady do koučování primárně nepatří. Expertem je klient, kouč je odborníkem na proces koučování, na vedení rozhovoru. Používá takové techniky a postupy, aby si klient na řešení přišel sám. |
Co s tím, když jsme vystaveny konfliktu na pracovišti s muži, často nadřízenými?
Aby bylo jasno, ženy se na mě kvůli pracovním potížím obracejí méně než muži. Možná si umějí problémy vyřešit samy, ale já si spíš myslím, že považují za luxus, řešit své problémy s koučem. A ženy také nebývají na pozicích, kde si kouče vůbec mohou pořídit. Konflikt mezi nadřízeným a podřízenou většinou spočívá v tom, že po ženě se chce, aby vše vykonávala stejně jako muž. Ona se pak musí vyrovnávat s tím, že je měřena stejným metrem. "Když jsi v managementu, budeš tady do noci a pokud máš děti, nebo něco, co my tady neznáme, tak si to musíš vyřešit," slýchává.
To je známý problém, ale přece musí existovat návod, jak se s muži "vyladit".
Co se rodiny týče, jsem zastáncem klasických hodnot a rovnocenného rozložení sil ve vztahu, v rodině. Čím jsem však zkušenější, tím víc si myslím, že přece jen existuje nějaký přirozený všeobecný princip, to, že muž je kontaktem s okolím a žena má na starosti jejich potomstvo. Problém nastává, když muži tuto svoji roli nepřijmou a ženy tu svoji také ne.
Co tím myslíte? Že ženy nechtějí být matkami?
Ženy si dnes myslí, že role matky není dostatečně oceněná, že je v životě dál neposune. Přitom opak je pravdou. Když se bavíte s rozumnými muži, říkají, že ženy jsou daleko důležitější. Být matkou, to je podle nich tou nejdůležitější rolí na světě. A my pochybujeme, zda o ni vůbec stojíme. Klademe na sebe velké úkoly, jako třeba být v práci stejně dobré jako muži. Říkáme zaměstnavateli, že všechno zvládneme stejně jako ostatní. Nemůžeme se pak divit, že se to po nás vyžaduje.
Takže jsem matkou a ještě chci (nebo musím) pracovat. Co s tím?
Napřed se ptejte sama sebe, co je moje životní role? Co je pro mě důležité? A k realizaci aktuální role si musíte také najít partnery. Životního i pracovního, kteří vám ji umožní naplnit. Pokud zaměstnavatel řešení nehledá, je nespravedlivý. Samozřejmě záleží také na firemní politice. V některých firmách berou mladé maminky, mají školky a podobně. Kde je vůle, tam je cesta. Kde vůle není, není nic.
Můžu si vůbec v Čechách říct, co chci, když jsem mladá a v krátkém časovém horizontu mi z pohledu zaměstnavatele "hrozí" mateřská?
Dřív jsme měly na výběr, buď kariéra, nebo rodina. Dnes nejsou mladí omezeni možnostmi ani hranicemi, když jsou někde nespokojeni, poohlédnou se jinde. Situace se zlepšuje i proto, že muži mají konečně vedle sebe stejně kvalifikované ženy, s nimiž se mohou porovnávat. Když si jsme jisté tím, co chceme, okolí to vycítí.
Máte dceru a syna. Chodí za vámi jako za koučem, který poradí?
Doma nejste nikdy prorokem. Nechodí za mnou, ale snažím se sem tam něco utrousit. Ale třeba můj syn se zúčastnil výcviků prezentačních dovedností, které jsem vedla. A moc si to pochvaloval. Bere teď vážněji některé mé rady, což zní asi tak, že řekne: Tohle není úplně mimo.
Dáváte klientům na své služby záruku?
Koučování je o tom, že díky otázkám, které klientovi kladu, si dokáže na své otázky odpovědět sám. Každý má svou cestu, má pomoc nemusí platit na každého. Často se stává, že mi klient řekne: Tohle jsem zkusil a bez úspěchu. Proto někdy zmíním nějakou svoji vlastní zkušenost, ale až poté, co klient sám navrhne možné řešení. Já tu nejsem ta paní, co ví všechno. V té roli je naopak klient, on ví všechno, jen se na to ještě nezeptal.
Zkusím další příklad ze života. Musím denně sdílet kancelář s člověkem, na němž mi něco vadí. Třeba, že žvýká nahlas, řve do telefonu, nevoní. Jak dokázat, aby se situace změnila?
Doporučuji svým klientům, aby s dotyčným o svých pocitech otevřeně mluvili. Musíte přesně zformulovat, co vám na kolegovi vadí a nabídnout, jak byste mu vy mohla pomoct. Když vám nevoní, dejte najevo lítost nad tím, že tuto situaci musíte řešit, ale zároveň, že prostě už musíte. Sdělte mu, co vám vadí, zároveň třeba navrhněte, že se rádi procházíte po parfumeriích a vezměte ho sebou, aby si vybral něco, co mu podle vás vysloveně šikne. Jeho nikdy za problém neoznačujete. Ten máte vy. On není příčina. Jste-li diskrétní a neútočíte, myslím si, že akce může dopadnout dobře.
Na pracovišti s kolegou udržíme emoce, ale co doma, když musíme něco podobného řešit s partnerem?
Je přirozené, že si každý ze svých rodin přináší nějaké způsoby chování. Tím pádem musí mít vaše nová rodina nová vlastní pravidla. Je to celé o rovnováze. Když máte vy pocit, že dáváte víc než partner, je to problém.
Třeba starost o domácnost?
Pokud jste byli oba zvyklí se o práci doma dělit, není co řešit. Ale když se zvyklosti z obou předchozích rodin liší, vzniká problém. Každý z nás se drží svých zajetých kolejí a to jsou důvody, proč to pak skřípe. Jak z toho ven? Řekněte si, co za své ústupky dostáváte. Pokud vám partner pravidelně přináší květiny, nebo zajistí krásný víkend, kde se cítíte jako královna, nebo vám financuje celý váš život, tak se vám vyplatí po něm sbírat ponožky.
A jsou-li na tom oba stejně a přesto žena dělá všechno sama?
Důležité je, co opravdu potřebujete. Včas, dopředu a přesně pojmenovávat. Zlé jazyky tvrdí, že muži, aby něco pochopil, musíte říct jasné pokyny. Já jsem zastáncem toho, že není dobré manipulovat a citově vydírat, ale je dobré partnerovi sdělit, o co vám jde, co vám dělá v životě dobře. A pokud je váš protějšek partner, tak vám vyhoví a dobře to dopadne. Může se ale také stát, že vás miluje, ale některé věci prostě nedokáže. A pak je na vás, zda jste schopná ony nedostatky přehlížet, protože vám to zase jinde a jinak vyváží. Hlavně se nesmíte vnímat jako ta chudinka, která všechno doma dělá sama. Chudinka jste v okamžiku, kdy si to necháte dlouhodobě líbit a nebudete to s partnerem řešit. Může se stát, že se dozvíte i to, že je mu úplně jedno, s kým žije, že vás má prostě jenom rád. Pak je těžké vaše představy skloubit, nebo to prostě není člověk pro vás. Svět není perfektní.
Zita Henselová- Narodila se před 44 lety |
