Bývaly i bílé a dámy se v nich často dusily. Co nevíte o smutečních šatech

Blíží se Dušičky, den, kdy si připomínáme své milované, kteří již nejsou mezi námi. Někteří z nás možná oblečou černé šaty. Tak nějak instinktivně, aniž by tušili, že navazují na tradici starou několik tisíciletí. Podobně činili již ve starověku Římané. Jaké další zajímavosti se vážou ke smutečním šatům?

Smuteční móda byla v minulých staletích velmi konzervativní obdobou té běžné. Asi 1860

1. Smutek mohl finančně zruinovat i zabít

Toga pulla, tedy tóga z tmavé vlny, se v pramenech poprvé objevuje u Římanů. Ti ji však nejspíš převzali od Etrusků, kteří Apeninský poloostrov obývali před nimi. Nosila se na pohřeb a během období smutku.

Římské impérium padlo, tradice smutečních šatů však zůstala. Ve středověku a novověku se nosily nejen při osobním, ale v případě vyšších vrstev i při státním smutku – třeba po úmrtí panovníka. Už dávno se samozřejmě nejednalo o tógu, smuteční oděv odpovídal dobové módě, byl však její jednodušší verzí nabarvenou na černo.

Krep byl oblíbený i z toho důvodu, že neodrážel světlo, což bylo z pohledu viktoriánské společnosti více než žádoucí. Rok 1845

Při státním smutku, nejčastěji za člena vladařské rodiny, byly vydávány přesné instrukce týkající se oděvů příslušníků šlechty, jejich sloužících, ale také kočárů, a dokonce i nábytku. Černé sukno pokrylo stoly i židle, koně dostali smuteční čabraky, sloužící kravaty či alespoň pásky, které si uvázali na paži. Je jasné, že státní smutek byl truchlivou, ale také nesmírně finančně náročnou záležitostí.

O komfortu si přitom poddaní či pozůstalí mohli nechat jen zdát. Jako ideální smuteční látka se totiž už v raném 18. století začal prosazovat krep, který byl neprodyšný a tedy i velice nepohodlný. V něm museli chodit každý den několik měsíců, ba i let. Z krepu se navíc vyráběly závoje, které dámám dosahovaly až ke kotníkům. Ty bývaly velmi těžké, špatně se v nich dýchalo a také skrz ně nebylo téměř vidět.

Průvodce dress codem. Jak se vystrojit na ples i večeři s partnerem

Aby toho nebylo málo, používaná černá barviva bývala toxická. Až na konci 19. století začali lékaři upozorňovat na zdravotní rizika spojená s nošením krepu, zejména zmíněných závojů. Ty začaly být označovány za „mučicí nástroje“, zvlášť v horkém počasí. Zdravotní potíže s nimi spojené lékaři překřtili na „krepové respirační problémy“.

Instrukce ke smutečnímu oděvu po smrti britské královny choti Vilemíny Dorothey Karolíny

Virginia Gazette, 1. března 1738

Následující instrukce vyšly v tisku, kde si je mohli všichni přečíst, týkaly se však jen vyšších vrstev tehdejší britské kolonie Virginia.

Pro dámy: černý kabátek z bombazínu, šaty z šambré s širokými lemy, tmavá spodnička, krepový závoj, semišové rukavičky a boty, krepový vějíř

Pro pány: oblek z černého sukna bez knoflíků na manžetách nebo kapsách, kravata z šambré a kapesníky, semišové rukavice a boty, černá pokrývka hlavy, černé spony a knoflíky