Jak manžela oslovujete?
Etikeťáku ne, ale občas z legrace mu řeknu guru. Když mě moc poučuje, tak říkám: Hele, nech si toho, guru!
Čeho si na něm ceníte?
Je ke všem štědrý a ví, jak lidem udělat radost. Taky pilný a pracovitý, až to někdy hraničí s workoholismem.
Kdy manželovi řeknete: dost!
Když je půl třetí ráno a on ještě sedí u počítače.
Kde jste se seznámili?
Chodili jsme na gymnázium, bylo nám patnáct a koukali jsme po sobě. Já seděla v první lavici, manžel v poslední – útočil ze zadních pozic.
Jak vypadalo první rande?
Šli jsme do divadla, těšili jsme se, že budeme sedět vedle sebe, zhasne se a my se budeme držet za ruce. Jenže jsme zjistili, že máme lístky sice v řadě, ale každý na opačné straně divadla, přesně na koncových sedadlech. Řekli jsme si, že je to osud.
Co vás donutí odejít z kina?
Musíme si hodně vybírat, protože manžel je romantik a vybírá si pouze filmy romantické, žádné horory nebo akční filmy. Jednou jsme kvůli tomu museli odejít z kina uprostřed filmu. (manžel: Jakmile si dají facku, tak odcházím. Koukat, jak někoho trápí, a ještě si za to platit?) Nasedli jsme do auta a vzápětí jsme se nabourali. (manžel: Byl jsem tak rozhozený, že jsem auto převrátil na střechu. Ale byla tam rozlitá nafta, nebyla to moje chyba.)
Kam zvete přátele?
Máme chalupu v Českém ráji, kam jezdíme skoro každý víkend. Je tam velký třešňový sad a vždycky na začátku července pořádáme velkou slavnost, kam zveme přátele z Prahy. Říkáme tomu Špačkovo třešňobraní. Sedíme u ohně a konečně máme čas si popovídat.
Proč jste stále spolu?
Čtyřiačtyřicet let, to je opravdu výjimka i mezi našimi známými. Důležité je neudělat si ze života vězení. V partnerství ten druhý přece není odsouzený na doživotí.
| S Ladislavem jsou spolu čtyřiačtyřicet let, jako manželé sedmatřicet. Mají dvě děti – Radima (35), filmového režiséra, a Dariu (33), filmovou produkční. |
