Hodinu před příchodem se vám ohlásí návštěva. Narychlo poklidíte a přichystáte z vašeho pohledu obyčejný blaf. Hosté vám pak s úsměvem od ucha k uchu nahlásí, že jste „skvělá hospodyňka“. Vaše reakce? Buď si ze mě dělají legraci, nebo lžou, anebo nemají páru o tom, jak vypadá uklizený byt a dobré jídlo.
„Nálepková hodnotící chvála“ vás totiž paradoxně nasměruje na vaši slabost, někdy dokonce vede k okamžitému popření (to je pěkná hloupost – já a skvělá hospodyňka!). A to samé se odehrává v dětské duši, když potomka ocejchujete „šikulkou“ nebo „hodnou holkou“.
Proč raději bez nálepek
Další praktické tipy i rady odborníků najdete v pátečním magazínu MF DNES Rodina.  Magazín Rodina Dnes č.3 (16.1. 2015) |
Výše uvedeným hodnocením rozhodně nezvýšíte dítěti sebevědomí. Odborníci upozorňují, že špatným chválením rodiče vedou děti k závislosti na názorech ostatních a nesplnitelné touze jim dostát.
„Nám dospělým může dělat dobře, že je někdo závislý na našem souhlasu a soudu. Ale chceme-li v našich dětech vypěstovat sebeúctu a vytrvalost, trocha přemýšlení před vyslovením pochvaly se rozhodně vyplatí,“ upozorňuje psycholožka Barbora Downes.
Výzkumy totiž dokazují, že ohodnocené děti ztrácejí zájem o pochválenou činnost (jde jim vlastně jen o pochvalu), a když nebudete na blízku, většinou ji přestanou vykonávat. Také odmítají riskovat při hledání nových řešení, bojí se totiž selhání. Naopak děti nezávislé na vnějším hodnocení jsou si mnohem jistější v kramflecích.
Jak tedy na to?
1. Zkuste jednoduchý popis
Prostě jen popište, co vidíte, případně co cítíte. Když chcete pochválit za úklid pokoje, místo nicneříkající nálepky „šikula“, řekněte: „Je pro mě vážně potěšením přijít do uklizeného pokoje! Vidím, že máš srovnané učení na stole a lego je roztříděné v poličkách. Cítím se tu teď mnohem líp.“
2. Zapomeňte na slova „krása“ a „nádhera“
Neodbývejte děti slovy „to je hezké“, aniž byste se na obrázek nebo jiné dílo vůbec podívali. Když táta řekne dceři „Ta šála, co jsi mi upletla, je moc moc krásná“, ta v duchu zapochybuje: „zajímalo by mě, jestli se mu doopravdy líbí.“
Ale když si dáte záležet a věnujete výtvoru skutečnou pozornost, můžete se v pohodě vyhnout velikášským výrazům. Zkuste třeba: „No podívej se na tu výraznou červenou barvu a všechny ty třásně a pravidelné řady oček. A je i příjemně hřejivá, to mi v ní bude pěkně teplo.“
3. Prostě poděkujte
Naprosto nejjednodušší formou pochvaly je obyčejné poděkování: „Děkuju, že jsi oškrábala brambory, teď budu s večeří dřív hotová.“
Z toho dítě samo vyvodí, že si vážíte jeho pomoci.
4. Jedním slovem
Další velmi účinný způsob pochvaly: shrňte ji do jednoho pojmu, který uvodíte slovy „tomu říkám“.
V konkrétní situaci to může vypadat takhle: „Sedíš nad tou angličtinou už aspoň hodinu, to je podle mě opravdová vytrvalost.“
„Řekl jsi, že budeš doma v pět a teď je přesně pět, tomu říkám přesnost.“
