Expozice je totiž řešena na pomezí mezi výstavním a badatelským místem. Zájemce může sály proběhnout kolem vitrín a vidět jen to nejpodstatnější - stejně tak se ovšem může probírat desítkami zásuvek, ve kterých jsou ukryty další unikátní předměty. Architektonické řešení je dílem Petra Horneka. "Chtěl jsem, abychom podtrhli to, co bylo vytvořeno před sto lety, a zároveň abychom mluvili současným jazykem," říká k tomu Hornek.
Ve vstupním, tzv. Votivním sále je umístěn jeden z největších skvostů muzea - karlštejnský poklad. V dalších místnostech nalezneme textil a módu, sklo a keramiku či užitou grafiku s fotografií. Sbírka fotografie se přitom po Veletržním paláci stává teprve druhou stálou expozicí fotografie v našich muzeích.
S Národní galerií a jejím Veletržním palácem ostatně úzce souvisí vlastně celé Příběhy materiálů. "Naše výstava je velmi spojena se stálou expozicí ve Veletržním paláci," vysvětluje Janáková. Příběhy materiálů totiž končí vždy předměty vyrobenými kolem roku 1950, současné užité umění je představeno jen okrajově. "Náš materiál z posledních padesáti let je masivně zastoupen právě ve Veletržním paláci. Přesto je vidět, že naše sbírka nebyla ochuzena," dodává Janáková.
Pro návštěvníky je připraven nový multimediální program popisující jednotlivé předměty, k dispozici je i audioprůvodce. Ode dneška do 24. listopadu je navíc expozice pro veřejnost přístupná zdarma.
Konvice s lavabem - kolem roku 1790, sklárna Stříbrný Vrch, Nové Hrady. |
Číška s nápisem "E.C. Ruzizka Episcopus Budwicensis Silberberg 19na Juli A 1823" - rok 1823, sklárna Stříbrný Vrch. |
Koflík s miskou s dekorem chinoiserií - kolem roku 1829, sklárna Jiříkovo Údolí. |
Těžítko - kolem roku 1830, sklárna Jiříkovo Údolí. |