Raketa je totiž spíše literárně-výtvarným čtvrtletníkem pro děti od pěti do deseti let, který před čtyřmi lety vzešel z myslí šéfa nakladatelství Labyrint Joachima Dvořáka, ilustrátorky Johany Švejdíkové a autorky Radany Litošové. Dlouhodobě s nimi spolupracuje také Milada Rezková, Lukáš Urbánek nebo Jana Šrámková. Každé číslo se soustředí na jedno téma – rodinu, vesmír, handicapy, botaniku nebo třeba cestování. A hlavně se snaží dělat radost.
Je to velká láska
„Vždy jsme zamilovaní právě do té Rakety, kterou zrovna připravujeme,“ říká Litošová a udává příklad. „Jako když jsem doma klíčila a pěstovala jahody z miniaturních semínek nebo vyvíjela funkční vrtuli k modelu letadla,“ vzpomíná. Za jedno z nejnáročnějších témat dvojice šéfredaktorek označuje vesmírné číslo, ve kterém musely pod dohledem odborníků dbát na faktickou přesnost textů. „Astronomové nám říkali, že toto není zcela správně. My to ale museli pro děti nějak vysvětlit,“ říká s úsměvem Švejdíková.
Opravdový problém však přišel až s drobnou zmínkou o stejnopohlavních sňatcích. Odkud jinud než z diskusí na sociálních sítích. „Do čísla o rodině jsme chtěli zařadit i duhovu rodinu. Fakt, že ji mohou tvořit i homosexuálové,“ vysvětluje Švejdíková, která dohlíží na sazbu a grafickou úpravu. „Občas mohou mít svatbu i dvě mámy či dva tátové,“ zní ona „kontroverzní“ věta, kterou doprovází obrázek stejnopohlavního páru na druhé straně. Vyobrazení samoživitelek, samoživitelů nebo prarodičů, co zůstali s vnoučetem, však už nikdo nekomentuje.
„Paradoxem je, že asi měsíc poté se nám ozvali někteří rodiče a říkali pravý opak. Chtěli, abychom byli příště odvážnější. Že chytří rodiče snesou i duhovější rodinu,“ popisuje Litošová. Obecně však dodává, že udělat číslo o rozpadlých a jiných rodinách bylo důležité. „Jinde se tomuto tématu příliš nevěnují, přitom se týká velkého množství dětí. Další příspěvky už jsou však hlavně hravé, zábavné a přesně o tom Raketa je.“ Vyrábět, luštit, malovat, číst, vařit, komunikovat, přemýšlet nebo třeba právě znát svá práva, když se rodiče rozcházejí.
Dvojice šéfredaktorek, které pracovně spojila až Raketa, uznává, že ne každé dítě po jejich časopise sáhne automaticky. „Je na rodičích, aby ukazovali dětem dobré výtvarno, hudbu nebo literaturu. Je potřeba je nějak směrovat,“ říká Švejdíková a souhlasí i Joachim Dvořák. „Nechceme tisknout to, co děti očekávají, protože bychom tak šli vstříc jejich vkusu a ten je podobný vkusu většinové společnosti.“
Cizojazyčná Raketa
Větší touhu expandovat s časopisem za hranice Česka a Slovenska ani jedna z šéfredaktorek nemá. Přesto se už Raketě dostalo maďarského překladu. Nyní bude možná následovat i francouzský a německý. Přesně jde o číslo s tematikou handicapů. Nově by si jej tak mohly číst i děti z uprchlických táborů, přeje si Dvořák. Chtěl by tak dát najevo, že i z České republiky, která se v zahraničí ne vždy těší dobrému mediálnímu obrazu, může do Evropy i světa „odletět něco, co nemá těžký maloměšťácký zadek“.
V současné chvíli tak z Rakety mohou mít radost nejen „běžné děti“, ale také ty z pěstounských rodin a další, kteří se jim časopis rozhodli věnovat. Raketa je totiž možná primárně pro děti chytrých rodičů, jak naznačuje slogan v nadsázce, naštěstí však nejen pro ně. Stačí si zkusit vyrobit bambitku, přečíst komiks Dobrodružství Rockyho & Terky nebo zahrát stolní hru Ulov EKO padoucha.
