Robbins se narodil roku 1936, a přestože rozhodně nebyl mladíčkem, když začalo ve Spojených státech frčet LSD, otevřel brány svého vnímání a "vklouzl do nekonečné králičí díry". Inspiraci sbíral na koncertech kapely The Doors, dodnes vyznává zen-buddhismus. I na stará kolena vede bohémský způsob života, přestože rozhodně není chudý, jeho romány patří k bestsellerům všude na světě. Ten nejslavnější, nazvaný I na kovbojky občas padne smutek, byl zfilmován v hlavní roli s Umou Thurmanovou.
Vrcholek praštěné mysli
Tibetský broskvový koláč je zatím k dispozici pouze v angličtině. Nakladatelství Argo, jež Robbinse v češtině vydává, však už potvrdilo, že počítá s překladem, vyjít by měl příští rok. Podle prvních zahraničních recenzí je kniha "nezapomenutelným výstupem na vrcholek praštěné Robbinsovy mysli", text je zároveň zemitý a intelektuální, oduševnělý i konverzačně lehký.
"Je to óda na šťastný svět," tvrdí recenzentka časopisu Elle. A kritik The New York Times dodává: "Příběh toho, jak se Tom Robbins stal Tomem Robbinsem, je dost dobrý, současně je tím nejlepším, co autor za poslední roky napsal. V Coloradu existují marihuanové automaty a Tibetský broskvový koláč by v nich měl být prodávaný místo toho konopí, protože poskytuje stejně příjemné odreagování."
Halucinogenní metafory
Tom Robbins dokáže oslovit čtenářky dámských časopisů, undergroundové máničky, pivaře i absolventy Harvardu. Pro překladatele to však asi zase bude oříšek, Robbins si totiž libuje v bláznivých halucinogenních metaforách, u nichž někdy není jasné, k čemu odkazují. Namátkou některá jednodušší: "Pastor byl strašidelnější než slintání vačice právě vytažené z mrazáku." I taková věta je součástí Robbinsových vzpomínek.
Robbins má za sebou intenzivní život, v němž bylo hodně žen, drog, cestování, muziky, dobrodružství, úletů. Táhne mu na osmdesátku. A pořád je nadšený pacifista a hipík. "Spíš dřevní hipík," upřesňují The New York Times.
