O čem však můžeme, respektive čtenáři mohou rozhodnout, jsou tři nejlepší knihy mezi lety 1918 až 2016 (poslední ročník, za který je znám vítěz kategorie Kniha roku). Vybírat mohou z 99 titulů, každý zastupuje jeden uplynulý rok.
Pořadatelé cen chtějí anketou vzbudit zájem o historii české literatury, o výsledek jim údajně tolik nejde. To je na jednu stranu dobře, protože akce typově podobné podivné anketě Největší Čech postrádají smysl, na druhou stranu pokud jim na výsledku zase až tak nezáleží, nebylo by zajímavější čtenáře nechat rozhodnout i o vítězích jednotlivých ročníků?
Takto jim Magnesia Litera nabízí předvybrané nominace za každý rok, za kterými stojí 165členná literární veřejnost. Ta je zvolila z pěti titulů nabídnutých literárními historiky. Jenže ne každý může s odborníky souhlasit. Pro jednoho sice může být knihou roku 1922 Měsíc nad řekou Fráni Šrámka, pro druhého to ale může být Těžká hodina Jiřího Wolkera. Tu však zvolit nelze. Stejně jako nejde zvolit román Anděl Jáchyma Topola, protože v daném roce odborníci vyzdvihli Klíč je pod rohožkou od Vlastimila Třešňáka.
Kdybychom žili v dobách korespondenčního hlasování, dával by předvýběr a omezení v každém daném roce pouze na jeden titul smysl. V době internetu je to však trochu promrhaná šance. Vždyť to mohla být skvělá příležitost k hlubšímu vhledu do literárních preferencí českých čtenářů. Takto sice k nějakému výsledku dojdeme, o jeho výpovědní hodnotě už ale můžeme polemizovat.
