Podle nejčerstvějších zpráv se zdá, že právě Fahrner, který vloni v létě odjel s celou svou rodinou do Norska, pomohl Barboře Škrlové utéct do zahraničí. Tu nyní do Čech vrátila norská policie coby údajného třináctiletého Fahrnerova syna Adama. Více zde.
Martin Fahrner se narodil roku 1964, vystudoval DAMU, prošel několika povoláními (působil například jako průvodce ve Vysokých Tatrách nebo keramik), byl dramaturgem v divadlech v Jihlavě, Brně a Pardubicích.
Společně s Petrem Ulrychem napsal divadelní hry Legenda (1994) a Kouzelné střevíčky (2000), psal i písňové texty a působil jako překladatel.
Napsal tři knihy. Debutoval v roce 1994 Pohádkami pro veliké děti, značný ohlas zaznamenala jeho druhá próza Steiner aneb Co jsme dělali, kterou v letech 2001 a 2002 vydalo nakladatelství Petrov pro velký úspěch ve dvou vydáních.
Pro svůj literární styl byl Martin Fahrner často srovnáván s Otou Pavlem: "Jeho vzpomínky z dětství a z období rané dospělosti jsou propojeny nejen rodičovskou úctou a vyznáváním tradičních hodnot, ale i sportovní tematikou," napsala kritička Bára Gregorová.
Následovala Fahrnerova třetí kniha Pošetilost doktora vinnetouologie. "Zatímco Steiner by se dal označit jako román o provázanosti dětství a dospělosti, tato novela má těžiště v době studií a následném (ne)uspívání ve světě," napsal Ondřej Horák v Lidových novinách.
Pro Martina Fahrnera, jak vyplývá z jeho knih i rozhovorů, jsou podstatné dvě věci, které v kontextu současného dění mohou nabývat zajímavých souvislostí: jednak časté cestování, jednak silná fixace na rodinu.
"Tuhle prostřední synek nakreslil naši rodinu a všichni se na tom obrázku smějí od ucha k uchu," řekl Fahrner v roce 2002. "Já prošel v životě i pár semestry pedagogiky a psychologie, tak vím, že se takové obrázky používají k sondování rodinné situace u malých dětí. Když se třeba tatínek na obrázku mračí, něco s ním většinou nebývá v pořádku. Prý to funguje. Tím pádem máme z toho obrázku velikou radost. A visí nám na zdi."
