Impulzem k napsání a nakreslení příběhu Lajky bylo dodatečné zpochybnění celého projektu z úst jednoho z vědeckých pracovníků podílejících se v roce 1957 na vyslání kosmické lodi Sputnik 2 se psem na palubě. Jeho prohlášením také komiks končí. Oleg Georgevič Gazenko v roce 1998 řekl: "Čím víc času uběhlo, tím víc toho lituji. Z toho programu jsme se nedozvěděli tolik nového, aby to ospravedlnilo smrt toho psa."
A právě o životě a zbytečné smrti psa Lajky, který vlastně posloužil pouze jako figurka ve velmocenských hrátkách v době studené války (sovětský vládce Chruščov donutil Sergeje Koroljova zrealizovat let Sputniku 2 v nesmyslně šibeničním termínu, dříve, než konstruktér stačil vyřešit otázku úspěšného návratu živého "cestujícího"), je Abadzisův komiks především.
Kdo je Nick Abadzis
|
Britský kreslíř a karikaturista s řeckými kořeny, narozen 1965 ve Švédsku, žije v Londýně. Od roku 1988 kreslí pro časopisy, píše dětské knížky a vytváří komiksy. Z britských ostrovů brzy pronikl i do USA, kde díla s jeho scénáři, kresbami, případně obojím najednou vyšla u předních nakladatelství, jako je Marvel (Children of the Voyager, 1993) nebo DC (Millenium Fever, 1995). Za komiks Lajka získal v srpnu 2008 Eisnerovu cenu v kategorii děl pro dospívající.
Nick Abadzis prostudoval množství dostupné odborné literatury k tématu, ale zároveň také zapojil fabulační schopnosti. Výsledkem tedy není v pravém slova smyslu "kreslená literatura faktu" nebo snad "komiksová reportáž", ale skutečný grafický román podle všech literárních pravidel, s charakteristikou postav, s paralelními dějovými liniemi (jednou z nich je například i Koroljovovo propuštění z gulagu, jeho rehabilitace a stopy, které na jeho charakteru a povaze toto nelehké životní období zanechalo), ba dokonce s náznakem milostné zápletky.
Hlavní postavou, jak už bylo řečeno, je ovšem pes Lajka, původním jménem Kudrjavka, kříženec odchycený na ulici, který měl tu smůlu, že v průběhu nejrůznějších náročných testů osvědčil nadstandardní odolnost. Vztah a důvěra mezi Lajkou, resp. Kudrjavkou, a její ošetřovatelkou Jelenou Dubrovskou je také v pozitivním slova smyslu nejdojemnějším motivem celé knihy.
Velmi zajímavá je ale i faktografická stránka románu, uvádějící mnohé zažité omyly na správnou míru. Mezi běžnou populací je dodnes rozšířeno propagandistické tvrzení, že let byl úspěšný, že Lajka "otevřela cestu do vesmíru" lidem, téma zakončení letu se vždy spíše obcházelo mlčením nebo zahráním do autu.
Abadzis velmi průkazně uvádí, že let, uspěchaný kvůli oslavám 40. výročí Velké říjnové socialistické revoluce, vlastně vůbec ničemu neprospěl, že pes byl obětován zcela zbytečně a jeho úmrtí navíc sovětská propaganda obestřela závojem lží. "Podle oficiálních míst Lajka přežila na orbitě čtyři dny, ale ve skutečnosti ji stres a přehřátí v kabině zabily ani ne za pět hodin," píše v doslovu komiksu Alexis Siegel.
Nick Abadzis se nevyhýbá ani tématu samotné smrti Lajky, kterou sice nelíčí nijak naturalisticky, o to palčivější otázky ale právě tyto stránky u čtenáře vyvolávají. Má skutečně věda a technika právo ničit životy, byť "pouze" zvířecí? A to zvláště v situaci, kdy nejde o výzkum, který by měl přinést záchranu jiných životů (například testování léků), a dvojnásob tehdy, kdy je smrt zvířete předem jasná?
Nick Abadzis: Lajka
vyd. BB/art, 208 stran
hodnocení iDNES.cz: 90 %
