RECENZE: Tolik divností a nechutností. Walliams si získá velké i malé čtenáře

Píše pro děti, a píše pro ně skvěle! Nejenom srandy a lumpárny, akce a dobrodružství, otvírá taky pěkně silná existenciální témata: bezdomovectví, sociální bída a hmotná nouze, rozvrácená rodina, dítě v nemocnici, týrání, válka, smrt. Srovnávají ho s Roaldem Dahlem. Už víte, o kom je řeč?

David Walliams, letos v srpnu dvaapadesátiletý rodák z Londýna, přišel k psaní odjinud. Začínal jako herec: na divadle, ve filmu, v televizi. A profiloval se nejčastěji jako komik. Nejvíc pod hlavičkou Malá Velká Británie. Psát pro děti a mládež začal v roce 2008. A dodnes těch knížek zvládl na pětatřicet. Čili víc než dva kousky ročně. Překlady mají málem do padesáti jazyků. Do češtiny je tlumočí Veronika Volhejnová a vydává nakladatelství Argo.

Walliams si vzal do literatury z filmu docela dost a nejvíc ze situační komedie. Pak taky z komiksu. Možná i z muzikálu. Vypráví s elánem, který čtenáře rázem chytne – a sotvakdy pustí. A to mají některé ty svazky víc než čtyři stovky stránek. Ilustruje je jistý Tony Ross (ročník 1938): mile nervózní kresbou, která oblibuje grimasy, gesta a svižný pohyb – a pak taky citoslovce vyvedená obřími písmeny klidně přes stránku nebo dvě.

V příběhu i po smrti

Pan Smraďoch, Něfo, Sliz, Půlnoční gang, Táta za všechny prachy, Bestie z Buckinghamského paláce, a hlavně – Babička drsňačka. V češtině vyšel tenhle román před jedenácti lety jako úplně první „walliamsovka“. Dodnes se jí prodaly desítky tisíc. A přitom je tady tolik divností a nechutností. Například babiččina nekonečná vášeň pro kapustu, která z ní dělá vyloženě stroj na prdění. Navíc si autor troufl vepsat do příběhové linky i samotnou britskou královnu!

Babička Drsňačka znovu v akci

90 %

přeložila Veronika Volhejnová

Argo, Praha 2023, 360 stran

Jenže smrdutý prarodič má v příběhu skvělou protiváhu: trochu vyjukaného kluka jménem Ben, co by se jednou rád vyučil instalatérem. Je osamělý, někdy se nudí, jindy si zoufá. Než zjistí, že s babičkou je něco jinak. Že je gangster první velikosti, světoznámá lupička šperků. A pak už to jede ráz na ráz po trase skutečnosti i fantazie, možného i nemožného, ale s jistou pointou: babiččiným koncem.

Před několika týdny pak vyšlo v češtině pokračování: Babička Drsňačka znovu v akci. Titulní postava je sice rok po smrti, ovšem příběhem rezonuje dál. Jak ve svých bližních, tak v různých symbolech, například jako přízrak černé kočky. A zas mizejí šperky, znovu se dějí zvláštnosti a podivnosti. Žánrově tentokrát šikovný mix tajemství, dobrodružství a detektivky. A možná víc než Roald Dahl tady hraje prim Arthur C. Doyle, autor slavného Sherlocka Holmese.

Každopádně Ben je na konci vyprávění zas trochu moudřejší, líp vybavený do života. Z minula ví, že s babičkou se dal udělat pořádný kus srandy. Z druhého dílu se pak zdá, že mu prarodič odněkud dál drží palce. Jeho individualitě, jeho samostatnosti, jeho štěstí. Nakonec ty palce drží i čtenář: jak dítě, tak dospělý.